4 Ads 62/2007 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 2/2022- 34 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. J. K. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Letovancem, sídlem Lidická 544, 739 61 Třinec proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2021, č. j. MPSV-2021/189230-923, ve věci příspěvku na bydlení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce Mgr. Petra Letovance, advokáta se sídlem v Třinci, Lidická 544, se určuje částkou ve výši 1 573 Kč a bude mu vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Žalobou podanou dne 16. 1. 2022 žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2021, č. j. MPSV-2021/189230-923 („dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě, Kontaktního pracoviště Třinec, ze dne 18. 10. 2021, č. j. 320868/21/FM (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“), jímž byl žalobci snížen příspěvek na bydlení z důvodu navýšení jeho příjmů vyplacením tzv. kompenzačních bonusů. II. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Žalobci byl na základě jeho žádosti z 18. 7. 2021 přiznán správním orgánem prvého stupně příspěvek na bydlení pro období od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 3 076 Kč měsíčně, a to na základě rozhodného příjmu žalobce ve výši 5 565 Kč měsíčně (invalidní důchod), resp. rozhodného příjmu rodiny (s připočtením přídavku pobíraného na nezletilé dítě) ve výši 6 475 Kč měsíčně. 3. Dne 6. 10. 2021 správní orgán prvého stupně zahájil správní řízení ve věci dávky příspěvku na bydlení z důvodu změny příjmu za rozhodné období druhého čtvrtletí roku 2021 v návaznosti na zjištění („elektronická odpověď Ministerstva financí České republiky“), že žalobce, jako osoba samostatně výdělečně činná vykonávající tuto činnost jako vedlejší, obdržel v roce 2020 kompenzační bonusy v celkové výši 44 500 Kč dle zákonů o kompenzačním bonusu. 4. Dne 18. 10. 2021 správní orgán prvého stupně rozhodl o snížení příspěvku na bydlení vyplaceného žalobci pro období od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 z částky 3 076 na částku 1 963 Kč s odůvodněním, že došlo ke změně příjmů žalobce za rozhodné období. Za rozhodné období přitom považoval druhé čtvrtletí roku 2021 (tedy měsíce duben, květen a červen roku 2021), přičemž v tomto období zohlednil navíc jako příjem žalobce měsíčně vždy částku 3 708,33 Kč odpovídající jedné dvanáctině vyplaceného kompenzačního bonusu (tj. 44 500/12). Správní orgán dovodil, že se tak rozhodný příjem žalobce v rozhodném období zvýšil z částky 5 565 Kč měsíčně na částku 9 173,33 Kč měsíčně (5565 + 3708,33); rozhodný měsíční příjem rodiny tedy činil 10 813,33 oproti 6 475 Kč. Dávka byla snížena do 1. 9. 2021, neboť dávka za měsíc srpen 2021 již byla vyplacena. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze zjistit, že správní orgán prvého stupně považoval vyplacený kompenzační bonus za vratku daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a zároveň za započitatelný příjem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona o státní sociální podpoře. 5. Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně žalobce napadl odvoláním dne 5. 11. 2021. Má za to, že rozhodné období pro zohlednění vyplaceného kompenzačního bonusu v jeho případě bylo kalendářní čtvrtletí po vyplacení bonusu, tedy třetí čtvrtletí roku 2020, jak stanovuje § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, nikoliv druhá polovina roku 2021. Dále sporuje charakter kompenzačního bonusu, jak byl dle jeho názoru posouzen správním orgánem prvého stupně. Je přesvědčen, že vyplacený kompenzační bonus je vratkou daně, která není příjmem, nepodléhá dani a neuvádí se do daňového přiznání, což taky žalobce neučinil. K odvolání přiložil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 s vykázaným nulovým příjmem, jakož i protokol o jednání před správním orgánem prvého stupně dne 25. 10. 2021, na které se žalobce dostavil bez předvolání za účelem zjištění bližších informací k probíhajícímu řízení. 6. V protokolu ze dne 25. 10. 2021 jsou zaznamenány argumenty žalobce a správního orgánu prvého stupně, jak se podávají z odvolání, resp. z prvostupňového rozhodnutí. Žalobce mj. uvedl, že kompenzační bonus vyplacený na jaře 2020 nelze započítat do příjmů za druhé čtvrtletí roku 2021, je vratkou daně, která není příjmem dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, je osvobozen od daně z příjmu a neuvádí se do daňového přiznání. 7. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Konstatoval, že u žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné došlo na základě změny příjmů zohledněných ve druhém čtvrtletí roku 2021 k přehodnocení rozhodného příjmu a k navazujícímu snížení příspěvku na bydlení. Žalovaný zdůraznil, že dle zákonů o kompenzačním bonusu je kompenzační bonus v případě osob samostatně výdělečně činných započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky dle zákona o státní sociální podpoře. Pokud měla osoba při vyhodnocení nároku na dávku ode dne 1. 7. 2021 v rozhodném období příjmy ze samostatně výdělečné činnosti, stanovuje se tento příjem dle § 5 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře, tedy se započítává jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu za každý měsíc jedna dvanáctina příjmů uvedených v daňovém přiznání za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku. K argumentu žalobce, že kompenzační bonus byl vyplacen již v roce 2020, a nelze tak jej zohlednit v roce 2021, žalovaný osvětlil, že se kompenzační bonus započítává shodně jako příjem ze samostatně výdělečné činnosti. III. Obsah žaloby 8. Žalobce vznáší dvě žalobní námitky. 9. Prvou je posouzení otázky, zda kompenzační bonusy, které mu byly vyplaceny v roce 2020 v celkové výši 44 500 Kč dle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „zákon č. 159/2020 Sb.“) a dle zákona č. 461/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti se zákazem nebo omezením podnikatelské činnosti v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „zákon č. 461/2020 Sb.“), pro zjednodušení dále společně též „zákony o kompenzačním bonusu“, jsou příjmem ze samostatné výdělečné činnosti a jako takové mají být zohledněny při posouzení nároku žalobce na dávku příspěvku na bydlení dle zákona o státní sociální podpoře. Žalobce zastává názor, že se v případě kompenzačního bonusu jedná o vratku daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, a jako takovou ji nelze za příjem ze samostatné činnosti považovat. 10. Druhou linií žaloby je posouzení rozhodného období pro případné započtení kompenzačního bonusu do příjmů žalobce. Žalobce poukazuje na ustanovení § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře a uvádí, že pro stanovení výše příspěvku na bydlení na období od 1. 7. 2021, resp. 1. 9. 2021, až 30. 6. 2022 je rozhodným obdobím druhé čtvrtletí roku 2021, nikoliv druhé čtvrtletí roku 2020, kdy byl žalobci kompenzační bonus vyplacen. Žalobce proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, zrušil. Vyplacený kompenzační bonus neměl být dle názoru žalobce vůbec zohledněn při posouzení jeho nároku na příspěvek na bydlení. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 28. 2. 2022 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na skutečnost, že kompenzační bonus je započitatelným příjmem pro účely posouzení nároku na dávky státní sociální podpory dle zákonů o kompenzačním bonusu. Uvedl, že z pohledu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, je příjem ve formě daňového bonusu příjmem osvobozeným od daně z příjmu fyzických osob a neuvádí se v daňovém přiznání. V. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s.ř.s.). 13. V přezkumném řízení soudním je soud povinen zkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné a bezvadné. Při přezkumu přitom respektuje vymezené žalobní body (§ 75 odst. 2 věta první zákona s.ř.s.). 14. Žaloba není důvodná. 15. Krajský soud nejprve shrnuje relevantní právní úpravu dopadající na souzenou věc. 16. Podle § 3a odst. 2 zákona č. 159/2020 Sb., resp. dle § 8 odst. 2 zákona č. 461/2020 Sb., je kompenzační bonus započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona upravujícího pomoc v hmotné nouzi a zákona upravujícího