1 As 56/2008 — Nejvyšší správní soud

19 A 19/2021- 38 - text  8 19 A 19/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: R. S. zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 702 18 Ostrava, 28. října 117 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2021 č. j. MSK 102913/2021, o přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 1. 7. 2021 č. j. SMO/355867/21/DSČ/Mich, ve věci přestupků dle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1, § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu). Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce namítal nesprávné posouzení formy zavinění u přestupku spočívajícího v řízení vozidla bez řidičského oprávnění. Žalobce uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 23. 4. 2020 č. j. SMO/191930/DSČ/Jeř-ZKS, které nabylo právní moci 23. 5. 2020, mu bylo odňato řidičské oprávnění z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, a to konkrétně z toho důvodu, že na výzvu správního orgánu (doručovanou fikcí na adresu ohlašovny) nedoložil aktuální zdravotní posudek. O rozhodnutí č. j. SMO/191930/DSČ/Jeř-ZKS ze dne 23. 4. 2020 a jeho doručení nevěděl, a ani nemohl vědět, jelikož na dané adrese poštu nepřebíral. Svou skutečnou adresu oznámil své ošetřující lékařce, která správnímu orgánu zasílala lékařskou zprávu o zdravotní nezpůsobilosti. Předpokládal, že v případě oznámení bude správnímu orgánu zaslána lékařská dokumentace s jeho skutečnou adresou, a nikoliv s adresou, která předcházela jeho adrese na ohlašovně. Nebyl si tak vědom toho, že nemá řidičské oprávnění. Po zjištění uvedené skutečnosti při spáchání dalšího přestupku, tento stav napravil a požádal o vrácení řidičského oprávnění. Jednal v dobré víře a měl legitimní očekávání, že v případě potřeby přezkoumání jeho zdravotního stavu s ním budou správní orgány jednat prostřednictvím adresy, kterou sdělil své lékařce, která mohla jako fakticky jediná eventuálně iniciovat přezkum jeho zdravotního stavu. Nebyl si vědom toho, že jedná v rozporu se zákonem. Z těchto důvodů dovozuje, že nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka přestupku, neboť nelze konstatovat, že by mezi nedostatečnou péčí o doručování úředních dokumentů na adresu ohlašovny a řízením bez řidičského oprávnění v důsledku doručování rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění fikcí, jehož vydání nemohl z žádného rozumného důvodu předpokládat, existuje natolik zřejmá souvislost, aby mohlo být založeno zavinění tohoto přestupkového jednání. Jelikož zákon o silničním provozu nestanoví ohledně předmětného přestupku žádné zvláštní požadavky týkající se zavinění, je nezbytné aplikovat § 3 zákona o přestupcích, dle něhož postačí zavinění z nedbalosti (tedy i jen nevědomá nedbalost). Správní orgány dospěly k závěru, že spáchal přestupek nevědomou nedbalostí. Žalobce poznamenal, že u této formy zavinění musí být naplněny kumulativně dva znaky. Prvním z nich je, že pachatel přestupku nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Správní orgány musí dále prokázat i druhý znak nevědomé nedbalosti, tedy musí zjistit, zda pachatel vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že porušuje zákonem stanovenou povinnost. V rámci naplnění tohoto druhého znaku nevědomé nedbalosti se tedy vychází z možné, nikoli reálné znalosti. Žalobce vyslovil názor, že vzhledem k výše popsaným okolnostem a osobním poměrům, zejména po vyléčení jeho spánkové apnoe, odpadly i tak jen náznaky eventuálních pochybností o jeho zdravotním stavu znemožňujícím řízení. Nemohl tedy vědět, že se přestupku dopouští, jelikož měl za to, že dle lékařské zprávy správní orgán bude mít vědomost o jeho doručovací adrese. Žalobce dále uvedl, že v souvislosti s prokázáním subjektivní stránky je nutno se zabývat také tím, zda zachoval potřebnou míru opatrnosti. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Vyslovil názor, že potřebnou míru opatrnosti zachoval již s ohledem na to, že svoji lékařku vždy informoval o aktuální adrese a nepředpokládal tak, že by v případě toho, že by správní orgán zahájil řízení o přezkumu jeho zdravotního stavu, mohl doručovat na neaktuální adresu nebo adresu ohlašovny. Navíc logicky spoléhal na ust. § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu, podle nějž správní orgán ustanovení opatrovníka osobě, jíž se prokazatelně nedaří doručovat, to v případě, že jí má být odňato právo. V případě, že by správní orgán postupoval v souladu se zákonem a v eventuálním správním řízení by mu ustanovil opatrovníka, pak by jej opatrovník bez sebemenších obtíží kontaktoval. 2. Žalobce konstatoval, že tedy na jednu stranu jednal lehkomyslně, neboť důkladně nekontroloval veškerou poštu, která byla zasílána na adresu ohlašovny, kde měl hlášené trvalé bydliště, na druhou stranu se pochopitelně spolehl na to, že v případě eventuálního řízení o přezkoumání zdravotního stavu a odnětí řidičského oprávnění, by správní orgán využil jeho aktuální adresu. Pokud by již z nějakého důvodu doručoval na adresu ohlašovny, kde by on poštu nepřebíral, respektoval by zákon a judikaturu Nejvyššího správního soudu a ustanovil by mu opatrovníka, který by reprezentoval jeho zájmy a především by jej bez problémů vyhledal a informoval o vzniklé situaci. Trvá tedy na tom, že za nedbalostní zavinění přestupku nelze považovat jakékoliv podcenění možného doručování správního rozhodnutí na adresu ohlašovny, nýbrž je třeba zkoumat individuální důvody svědčící pro to, že mohl vydání takového správního rozhodnutí očekávat. Tyto okolnosti u něho splněny nebyly. Zejména nečekal, že správní orgán zahájí řízení o jeho zdravotní způsobilosti. Pro případ, že by se tak z nějakého důvodu mohlo stát, žil v domnění, že správní orgán bude doručovat na adresu, kterou sdělil své praktické lékařce. A pro případ, že by doručoval na adresu ohlašovny, spolehl se na to, že se správní orgán zachová zákonně a bude střežit jeho práva ustanovením opatrovníka, který jej informuje o probíhajícím řízení a vznikajících problémech. 3. Žalobce uzavřel, že mu nemůže být kladeno k tíži to, že správní orgán postupoval zjevně nezákonně, nerespektoval podstatu institutu doručování fikcí, zcela ignoroval návodnou judikaturu a naprosto nepřípustným způsobem doručil rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění fikcí na adresu ohlašovny, byť se již jednalo o několikátou písemnost, kterou tímto způsobem doručoval. On s tímto nezákonným počínáním správního orgánu nepočítal, a domníval se tak, že řidičským oprávněním stále disponuje. Je tedy zcela logické a vyvrací tak názor žalovaného, že se dopustil předmětného jednání zaviněně. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že podle výpisu z registru obyvatel ze dne 8. 1. 2020 měl žalobce v rozhodné době trvalý pobyt na adrese O., K. 55/28 (adresa úřadu), v registru obyvatel neměl uvedenu žádnou adresu pro doručování, ani neměl zřízenu datovou schránku. Podle oznámení MUDr. D. z Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 17. 12. 2019 ve smyslu § 89a zákona o silničním provozu, byl žalobce zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel s podmínkou, přičemž zde byl označený jménem, příjmením a adresou A. 1520/6, O. Tato listina byla pro správní orgán podnětem k zahájení řízení o podmínění řidičského oprávnění. Správní orgán tedy z úřední povinnosti zahájil řízení, přičemž oznámení zaslal žalobci jak na adresu trvalého pobytu na ulici K. (ohlašovna), tak současně na adresu na ulici A., uvedenou v podnětu. Žalovaný zdůraznil, že správní orgán tak učinil zcela nad rámec zákona, neboť nešlo o adresu pro doručování sdělenou správnímu orgánu (§ 19 odst. 4, § 20 odst. 1 správního řádu), a v takovém případě měl správní orgán povinnost doručovat pouze na adresu trvalého pobytu. Ani na adrese A. však žalobce zásilku nepřevzal, přičemž na takovéto „jiné adrese“ lze fyzické osobě doručit pouze v případě, že bude zastižena, což se nestalo. Na této adrese tedy nebylo možné uplatnit fikci doručení. Oznámení o zahájení řízení bylo tudíž v souladu s § 23, § 24 správního řádu doručeno na adresu trvalého pobytu žalobce, kde byla uplatněna fikce doručení, přičemž skutečnost, že se jedná o tzv. ohlašovnu, nehraje roli. Podstatné je, že podmínky fikce doručení byly splněny, jak je zjevné z údajů na vrácené zásilce. V takovém případě nepřipadalo vůbec v úvahu ustanovení opatrovníka, neboť nešlo o případ, kdy se účastníku nedaří doručovat. Další písemno