— Nejvyšší správní soud

19 Ad 39/2021- 83 - text  11 19 Ad 39/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: J. V. zastoupen Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, Sadová 1585/7 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021 č. j. MPSV-2021/184227-923, ve věci dávky pomoci v hmotné nouzi doplatku na bydlení takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2021 č. j. MPSV-2021/184227-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě a doplněnou dne 4. 5. 2022 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 22. 9. 2021 č. j. 458467/2021/OOI, kterým mu nebyla dle § 33 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, přiznána dávka pomoc v hmotné nouzi doplatek na bydlení a výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí obsahuje několik právních a skutkových závěrů, které jsou nesprávné a neodůvodněné či nepřezkoumatelné. Nepřiznání doplatku na bydlení je odůvodňováno závěrem, že se u něho nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné ohledně základní otázky pro posouzení podmínek pro doplatek na bydlení, a to o jaký typ ubytování se u něho jedná, zda o byt, jiný než obytný prostor, či ubytovací zařízení, a tedy z jakého důvodu je právě splnění podmínky tzv. případu hodného zvláštního zřetele podstatné pro posouzení splnění podmínek pro doplatek na bydlení a jaké jsou tedy tyto podmínky. 3. V napadeném rozhodnutí je samotné naplnění tzv. případu hodného zvláštního zřetele zúženo na otázku bydlení v azylovém domě, přičemž nepřiznání doplatku na bydlení je odůvodňováno závěrem, že odmítl ubytování v azylovém domě, které je dle § 33 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., považováno za případ hodný zvláštního zřetele. Proti tomuto závěru žalobce namítal, že bydlení v azylovém domě není jediným případem, kdy by došlo ke splnění tzv. případu hodného zvláštního zřetele. Bydlení v azylovém domě (a podobných zařízeních jako domovech pro seniory, chráněné bydlení apod.) je upraveno ve větě třetí ust. § 33 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb. Stejné ust. § 33 odst. 6 zákona však upravuje (ve větě první a druhé) i jiné případy hodné zvláštního zřetele, jimiž se však napadené rozhodnutí nezabývá, a je tedy v tomto směru rovněž nepřezkoumatelné. Žalovaný učinil závěr, že se vlastním přičiněním připravil o možnost bydlení v zařízení, které je považováno dle zákona za případ hodný zvláštního zřetele. Tento závěr je však zjevně nesprávný. Je toho názoru, že správní orgán nikterak neodůvodnil, z jakého důvodu nelze ubytování, ve kterém bydlí, považovat za případ hodný zvláštního zřetele. V rozhodnutí je pouze obecně uvedeno, že ubytování v ubytovacím zařízení má sloužit k přechodnému období a nelze na tento typ bydlení poskytnout doplatek na bydlení dlouhodobě, když lze získat standardní formu bydlení či se lze ubytovat v zařízení sociálních služeb. Uvedené obecné konstatování není v prvé řadě podpořeno odkazem na nějaké konkrétní ustanovení zákona, ze kterého by vyplývalo. Toto obecné konstatování navíc není ve vztahu k jeho konkrétnímu bydlení nikterak odůvodněno. Nejsou uvedeny žádné konkrétní vlastnosti jeho nynějšího bydlení, z důvodu kterých se nejedná o standardní formu bydlení či z důvodů kterých by se měl snad ubytovat v zařízení sociálních služeb. V rozhodnutí žalovaného rovněž nejsou uvedeny žádné konkrétní vlastnosti jeho nynějšího bydlení, z důvodů kterých by měl bydlet v jiném přiměřeném bydlení ve smyslu § 33c odst. 1 či odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., resp., z jakého důvodu se nejedná o přiměřené bydlení. Poznamenal, že se v jeho případě nejedná o nějaké „nadstandardní“ bydlení. Jeho současné ubytování lze považovat za přiměřené bydlení ve smyslu § 33c odst. 1 či odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb. K závěru správního orgánu, že na tento typ bydlení nelze poskytovat doplatek na bydlení dlouhodobě, namítal, že v případě jeho žádosti o doplatek na bydlení se nejednalo o nějaké dlouhodobé poskytování doplatku na bydlení, ale šlo o první žádost o doplatek na bydlení z důvodu výpadku příjmu. V rozhodnutí žalovaného jsou přitom uvedeny důvody, ze kterých vyplývá, že je naopak zcela přiměřené, aby nadále zůstal bydlet v nynějším ubytování a nebylo po něm požadováno, aby se přestěhoval do jiného bydlení. Zdůraznil, že v daném typu ubytování bydlí již několik let, má v něm svoje věci a navázány sociální vazby. Je zcela absurdní, aby byl v případě výpadku příjmu (a to nikterak dlouhodobému), nucen v podstatě bezprodleně měnit své ubytování, které ani není nikterak nadstandardní, ale spíše naopak. Vyslovil názor, že účelem doplatku na bydlení není nutit občany k násilnému přestěhování do jiného ubytování, ale poskytnutí pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi (jak je uvedeno v § 1 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb.). 4. Žalobce dále namítal, že v rozhodnutí žalovaného jsou uvedeny některé skutkové závěry, které jsou nesprávné, neodůvodněné či nepřezkoumatelné. Žalovaný uvedl, že dne 8. 9. 2021 bylo telefonicky ověřeno, že je volné místo v azylových domech sv. Františka v Ostravě – Vítkovicích a Nové Šanci v Šilheřovicích. Tento skutkový závěr však nelze ověřit. Ve správním spise není obsažen žádný důkaz (např. potvrzení z uvedených azylových domů), že by v těchto azylových domech bylo volné místo. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně se konstatuje, že žadatel se také může přestěhovat v rámci ubytovacího zařízení Hotelu, kde činí náklady na ubytování za 1 osobu, za 1 lůžko 140 Kč na jednu noc, tedy za 30 dní celkovou částku 4 200 Kč, dvoulůžkový pokoj na Hotelu je k dispozici za částku 3 500 Kč/osobu za měsíc. Tyto závěry jsou zřejmě odvozovány z listiny obsažené ve správním spise označené jako Ceník s kontaktem R. a Hotel. K této listině žalobce namítal, že má smlouvy o ubytování uzavřeny se společností Synator s.r.o, tj. se zcela jinou společností. Na internetových stránkách X je pak obsažen ceník se zcela jinými cenami, a to cenou od 700 Kč/noc či ubytování od 500 Kč/noc, což při 30 dnech za měsíc činí částky 21 000 Kč, resp. 15 000 Kč. V samotném napadeném rozhodnutí je přitom uvedeno, že při zkoumání nedostupnosti přiměřeného standardního bydlení bylo zjištěno, že v daném místě nejsou aktuálně byty ve vhodnější a v standardní formě pro osobu dostupné (obecní nebo byty na volném trhu), ekonomickými překážkami jsou vysoké vstupní náklady (jistota převyšující dvouměsíční nájemné, dezolátní stav nemovitosti), prostředky na vybavení bytu a zavedení odběru energií. Žalobce poukázal na to, že součástí správního spisu je rovněž listina - Informace o žadateli o byt přes Armádu spásy v České republice, z. s. ze dne 11. 8. 2021, ze které vyplývá, že požádal o zařazení do pořadníku k získání bytu. Žalobce dále odkázal na náhledy na internetové stránkyX, které k doplnění žaloby předložil, na sdělení Statutárního města Ostrava ze dne 18. 8. 2021, jež je součástí správního spisu a na citovanou Informaci o žadateli o byt od Armády spásy v České republice, z. s. ze dne 11. 8. 2021, které jsou rovněž součástí správního spisu. 5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul průběh správního řízení, odkázal na příslušnou právní úpravu a uvedl, že žaloba neobsahuje námitky, pro které žalobce považuje rozhodnutí za nezákonné. K namítané diskriminaci žalovaný uvedl, že ve všech existujících systémech sociálního zabezpečení jsou v různém poměru zastoupeny zásady solidarity a ekvivalence. Každý systém sociálního zabezpečení s sebou nese zvýhodnění určitých sociálních skupin, podle toho, je-li preferováno spíše hledisko solidarity nebo upřednostňována zásada ekvivalence. Tato úprava je vyhrazena zákonodárci, který nemůže postupovat libovolně, ale při stanovení preferencí musí přihlížet ke sledovaným veřejným hodnotám. Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti, tzn. diskriminovat. 6. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích k věci. 7. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Dne 4. 8. 2021 proběhlo ústní jednání na odboru