2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 57/2020- 148 - text  10 65 A 57/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: J. S. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Luciou Madleňákovou, Ph.D. sídlem Nádražní 381/9, 789 85 Mohelnice proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov sídlem P. O. Box 1, 789 53 Mírov o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícím v nezařazení žalobce na pracoviště ve vězeňské kuchyni, takto: I. Zásah žalované spočívající v tom, že v červnu 2020 nezařadila žalobce na pracoviště ve vězeňské kuchyni Věznice Mírov, byl nezákonný. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Projednávanou věc je třeba zařadit do širšího kontextu. Žalobce od prosince 2015 vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Mírov, kde přibližně 4 roky pracoval ve vězeňské kuchyni až do jeho nedobrovolného přemístění do Věznice Valdice v srpnu 2019. Po prošetření věci Veřejným ochráncem práv byl následně na svou žádost dne 5. 3. 2020 přemístěn zpět do Věznice Mírov, přičemž ihned po návratu začal usilovat o pracovní zařazení ve vězeňské kuchyni. Žalovaná jeho žádostem nevyhověla a v druhé polovině května jej zařadila na pracoviště KOVO 4, ze kterého byl však z důvodu nedostatku pracovních míst vyřazen po přibližně dvou týdnech. Žalobce se podanou žalobou domáhal jak vyslovení nezákonnosti jeho zařazení na pracoviště KOVO 4, na kterém byl dle svých tvrzení nucen vdechovat hliníkový prach (řešeno samostatně pod sp. zn. 65 A 129/2020), tak svého zařazení na pracoviště ve vězeňské kuchyni. 2. V žalobě uvedl, že ihned po návratu do Věznice Mírov mu na jeho žádost žalovaná sdělila, že na daném pracovišti není volné místo, ačkoliv, jak žalobce zjistil, že byl na předmětné pracoviště zařazen jiný odsouzený. Na další žádosti žalovaná žalobci sdělila, že bude provedeno lékařské vyšetření za účelem jeho zařazení na pracoviště Sem (motory), avšak následně byl žalobce zařazen na pracoviště KOVO 4, na kterém však nejsou tak vysoké výdělky a není na něm dostatek práce pro odsouzené. Žalovaná tak nezařadila žalobce zpět na pracoviště ve vězeňské kuchyni, ze kterého byl vyřazen právě kvůli jeho nezákonnému přemístění do Věznice Valdice, v důsledku čehož žalobce přišel o možnost výdělků. Takový postup je podle žalobce diskriminační a motivovaný snahou jej „vytrestat“ za stížnost podanou ombudsmanovi. O tom svědčí podle žalobce nelogičnost postupu žalované, která musela odsouzenému, který byl zařazen na pracoviště ve vězeňské kuchyni zaplatit zdravotní průkaz, ačkoliv žalobce jím již disponuje. Žalobci též není zřejmé, proč měl být právě on zařazen na pracoviště KOVO 4, když mnoho odsouzených mělo podanou žádost o pracovní zařazení před ním. Nevyhověním jeho žádostem žalovaná rovněž porušila § 35 odst. 3 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o VTOS“). 3. Žalobce navrhl výslech svědků z řad zaměstnanců žalované, konkrétně vedoucího vězeňské kuchyně T. T., zaměstnance vězeňské kuchyně L. M., zástupce ředitele žalované T. K., vedoucího výkonu trestu odnětí svobody Z. T., ředitele žalované R. M. a zdravotních sester paní P. a paní K., kteří se měli vyjádřit ke kvalitě práce žalobce ve vězeňské kuchyni, k okolnostem pro které nebyl po svém návratu zařazen zpět na pracoviště ve vězeňské kuchyni a k jeho zdravotní způsobilosti. 4. Jelikož po podání žaloby došlo v prosinci 2021 k přemístění žalobce do Věznice Rapotice a tím i k ukončení žalovaného zásahu, navrhl žalobce, aby soud určil, že jeho nezařazení na pracoviště ve vězeňské kuchyni po jeho návrhu z Věznice Valdice do Věznice Mírov, tj. v období od března 2020 do prosince 2021, bylo nezákonné. 5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve svých vyjádřeních uvedla, že k zařazování odsouzených na pracoviště dochází jednostranným rozhodnutím ředitele věznice, nikoliv smluvním ujednáním. Ředitel věznice přitom zohledňuje schopnosti a zdravotní možnosti odsouzeného. Žalobce nemá veřejné subjektivní právo na výběr pracovního zařazení. Není v možnostech žalované, aby vyhověla požadavkům všech odsouzených, proto je nutné při rozhodování o pracovním zařazení zohlednit i další kritéria, než jen požadavky odsouzených (např. provozní důvody, kázeňské důvody). Odsouzení pracující na daném pracovišti byli ubytováni v celách odděleně od ostatních odsouzených. Nicméně i v jejich případě bylo nutné dodržet zákonné požadavky na oddělené ubytování prvotrestaných od vícetrestaných, odsouzených zařazených do věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou, kuřáky od nekuřáků. Pro odsouzené zařazené do věznice se zvýšenou ostrahou byly vyhrazeny 2 cely, konkrétně cela č. 204 pro 5 vícetrestaných osob a cela č. 205 pro 7 prvotrestaných osob. Od března 2020 do prosince 2021 byli na dané pracoviště zařazeni z řad odsouzených zařazených do věznice se zvýšenou ostrahou P. H., R. R., J. S., P. M., L. V., N. V. Ch. a P. V. T. Všichni byli zařazeni na daně pracoviště z důvodu potřeb pracoviště na pomocné kuchařské pozice, u kterých není vyžadováno žádné vzdělání ani praxe. Při rozhodování o zařazení konkrétní osoby na pracoviště ve vězeňské kuchyni přihlíží ředitel věznice k tomu, zda je volné místo na vyhrazené ubytovací kapacitě s dodržením popsaných omezení, zda daný uchazeč splňuje zdravotní požadavky a zda je držitelem zdravotnického průkazu. Limity stanovené pro ubytování odsouzených by ubytováním žalobce v rozhodném období na daných celách byly překročeny. 6. Podanou žalobu nejprve krajský soud usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 65 A 57/2020-35 odmítl s odůvodněním, že žalobce nemá veřejné subjektivní právo na volby zaměstnání při výkonu trestu odnětí svobody. Proto nepovažoval za relevantní ani žalobcem uvedené skutečnosti týkající se jeho možného znevýhodnění a libovůle ředitele věznice. 7. Usnesení zdejšího soudu však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 1. 10. 2021, č. j. 8 As 36/2021-53, ve kterém mj. NSS uvedl, že není zcela vyloučeno, aby nezařazením žalobce do vězeňské kuchyně bylo zasaženo do jeho práv. Proto NSS uložil krajskému soudu žalobu věcně projednat, provést dokazování směřující ke zjištění, zda důvody vedoucí k nezařazení žalobce na pozici ve vězeňské kuchyni odpovídají jeho tvrzením, resp. jaké byly skutečné příčiny takového postupu, a následně posoudit, zda se za takové situace o nezákonný zásah jedná či nikoli. 8. NSS se ztotožnil s výchozí úvahou krajského soudu, podle které není na žalobci, který je v případě přidělení práce povinen pracovat, aby si vybíral konkrétní práci. Potvrdil, že ředitel věznice požívá v otázce, na jakou pracovní pozici odsouzeného zařadí, poměrně široké míry uvážení a správní soudy by do tohoto uvážení měly zasahovat jen zcela výjimečně a v omezené míře, nicméně i toto široké uvážení musí mít dle NSS své meze, k jejichž posouzení jsou povolány právě správní soudy. Žádné správní uvážení totiž není neomezené či absolutní, ale vždy je limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky, tj. principem rovnosti, zákazem diskriminace, příkazem zachovávat lidskou důstojnost, jakož i povinností výslovně uvést, jaká kritéria v rámci své úvahy použil, jaké důkazní prostředky si opatřil, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Předmětem soudního přezkumu v takových situacích není samo meritum věci či snad dokonce nahrazení úvahy správního orgánu, ale to, zda byly dodrženy meze správního uvážení, ochrana řádného procesu a byla vyloučena svévole v rozhodování. Ani rozhodování ředitele věznice o pracovním zařazení odsouzených se proto nemůže stát prostředkem zjevné svévole či diskriminace. Závěrem NSS uvedl, že žalobce ve smyslu § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyčerpal řádně prostředky ochrany svých práv, protože se před podáním žaloby domáhal ochrany u krajského státního zastupitelství. B. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal postup žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době žalovaného zásahu podle § 87 odst. 1 část věty za středníkem s. ř. s. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 10. NSS ve svém zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že nezařazení žalobce na pracoviště ve vězeňské kuchyni po jeho návratu z Věznice Valdice může pojmově představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Jelikož se NSS zabýval také tím, zda se žalobce před podáním žaloby domáhal ochrany svých práv u krajského státního zastupitelství ve smyslu § 85 s. ř. s., lze usoudit, že NSS považoval předmětný zásah za trvající, resp. že ke dni podání žaloby trval (u jednorázových, v době podání žaloby ukončených zásahů totiž ne