10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 A 68/2022- 41 - text  12 22 A 68/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: J. L. zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Horázným sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022 č. j. MSK 107404/2022, ve věci odnětí registrace k provozování autoškoly takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022 č. j. MSK 107404/2022, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 1. 11. 2019 č. j. MMFM 167922/2019 o odnětí registrace k provozování autoškoly podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, v platném znění (dále jen „zákon o získávání odborné způsobilosti“). 2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, když potvrzuje prvostupňové rozhodnutí přes jeho zjevnou věcnou nesprávnost a nezákonnost způsobenou vadami předcházejícího řízení a nesprávným skutkovým i právním posouzením otázky, která byla předmětem řízení. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné, protože žalovaný se v něm dostatečně a přesvědčivě nevypořádal s celou řadou námitek žalobce. 2. K žalobcem namítané podjatosti žalobce tvrdí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesplnil to, co mu bylo Krajským soudem v Ostravě uloženo v bodě 9 rozsudku č. j. 22 A 42/2020-40 (dále jen „předcházející rozsudek“). Žalobce také nesouhlasí se závěrem, že jeho námitka nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu. Žalobce se dozvěděl o důvodech podjatosti dne 9. 10. 2019 a námitku uplatnil dne 20. 10. 2019. Žalobce potřeboval získat informace o postupu správního orgánu při kontrolách vůči ostatním provozovatelům autoškol, čehož se domáhal podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. První informace žalobce získané dne 10. 10. 2019 musel doplnit a analyzovat. Faktický rozdíl deseti dnů proto nelze hodnotit tak, že námitka nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu. Žalobce ve své námitce podjatosti ze dne 20. 9. 2019 uvedl řadu důvodů, týkajících se diametrálně odlišného přístupu správního orgánu k jeho osobě. 3. Z ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o získávání odborné způsobilosti podle žalobce nevyplývá jednoznačná povinnost správního orgánu rozhodnout vždy o odnětí registrace, nýbrž rozhodnout „ve věci registrace“. Správní orgán může na základě správního uvážení rozhodnout i tak, že k porušení došlo, ale intenzita porušení je tak nízká, že se registrace neodnímá. Podle žalobce nebyl zjištěn v souladu se zásadou materiální pravdy stav, kdy žalobce jako provozovatel autoškoly „opakovaně nebo hrubým způsobem porušil povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě“. Žalobce má za to, že drobná administrativní pochybení či nepřesnosti, ke kterým může dojít při každé administrativní činnosti, lze těžko považovat za natolik závažné, aby i při jejich opakovaném výskytu mohly být důvodem k odnětí registrace. 4. Žalobce má za to, že Ministerstvo dopravy při tvorbě vyhlášky č. 167/2002 Sb., k provedení zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, v platném znění (dále jen „prováděcí vyhláška“) překročilo zákonné zmocnění dle § 27 odst. 5 zákona o získávání odborné způsobilosti, které zní: „způsob vedení evidence výuky a výcviku a vedení záznamů v průkazu žadatele stanoví prováděcí předpis“. Žalobce navrhl soudu, aby ve smyslu článku 95 Ústavy posoudil soulad ustanovení § 9 až § 12 prováděcí vyhlášky či jejich částí se zákonem o získávání odborné způsobilosti. Žalobce má za to, že v daném případě je státní moc uplatňována v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Konkrétně žalobce namítl k § 9 prováděcí vyhlášky, že v odst. 1. se upravuje zaznamenávání údajů o žadatelích, nikoliv o výuce a výcviku. Obsahem odst. 2. až 3. pak není vůbec způsob vedení evidence výuky a výcviku, nýbrž náležitosti takové evidence a její obsah. Odstavce 4. a 5. ukládají povinnosti, aniž by bylo ve zmocňovacím ust. § 27 odst. 5 zákona o získávání odborné způsobilosti uvedeno, že prováděcí předpis může takové povinnosti ukládat. K § 10 prováděcí vyhlášky žalobce uvedl, že za způsob vedení evidence výuky a výcviku lze považovat pouze první větu odstavce 1. Již druhá věta není způsobem vedení evidence, ale jejím obsahem. Způsob vedení evidence není upraven ani v odstavci 2., který definuje náležitosti záznamů v třídní knize. Odstavec 3. pak ukládá povinnosti, aniž by ve zmocňovacím ustanovení bylo zmíněno, že mohou být uloženy povinnosti. Totéž lze říci o § 10 odst. 4 a 5 prováděcí vyhlášky. K § 11 prováděcí vyhlášky žalobce namítl, že za způsob vedení evidence výuky a výcviku lze nepochybně považovat celý odstavec 1., nikoliv však odstavec 2. a 3., které definují konkrétní náležitosti evidence, a nikoliv její způsob. Odstavce 4. až 6. dále ukládají povinnosti, čemuž neodpovídá zákonné zmocnění. K § 12 prováděcí vyhlášky žalobce namítl, že zákonnému zmocnění odpovídá pouze nadpis tohoto paragrafu. Odstavec 1. definuje náležitosti průkazu žadatele, a nikoliv způsob vedení záznamů v průkazu, a odstavce 2. až 4. ukládají povinnosti bez odpovídajícího zákonného zmocnění. 5. Žalobce namítl již v odvolání nezákonný způsob pořízení důkazů, když namítl, že nebyly vyřízeny jeho námitky proti protokolu o kontrole. Žalovaný v odůvodnění pouze uvedl, že podle skutečného obsahu podání žalobce plnil výzvu k předložení zprávy o odstranění nedostatků zjištěných kontrolou. Podle žalobce však v tomto dokumentu označeném „nedostatky – vysvětlení“ v naprosté většině bodů žalobce vysvětluje skutečný stav věci a uvádí na pravou míru kontrolní zjištění, což nelze považovat za odstranění nedostatků, ale za námitky vůči kontrolním zjištěním. Jakýkoliv postup založený na předchozím nezákonném postupu je rovněž nezákonný. Kontrolu z roku 2017 je třeba podle žalobce považovat za zcela nezákonnou, protože při jejím zahájení v rozporu s § 4 odst. 3 kontrolního řádu nebylo kontrolované osobě předloženo ani písemné pověření k jednotlivé kontrole, ani předložen žádný průkaz. Veškeré důkazy získané touto kontrolou je tedy potřeba považovat za získané v rozporu s právními předpisy, a proto jsou pro řízení o odnětí registrace k provozování autoškoly nepoužitelné. 6. Žalobce v odvolání namítal absenci katalogu povinností a odkazoval analogicky na § 51 zákona o získávání odborné způsobilosti, pokud jde o provozovatele školícího střediska. Vyjádřil také pochybnost, jaké povinnosti lze subsumovat pod povinnosti zmiňované v § 1 a v § 6 tohoto zákona. Podle žalobce evidence o průběhu výuky a výcviku byla vedena a byla průkazná. Skutečnost, že při kontrole byly zjištěny určité formální administrativní nedostatky, neznamená nic víc než administrativní pochybení, nikoliv nevedení průkazné evidence. K ukládání povinností žalobce konstatuje, že v zákoně o získávání odborné způsobilosti je uvedeno, byť rozptýleně, pouze několik zcela jednoznačných povinností (§ 25, § 27 odst. 1, § 27 odst. 2, § 27 odst. 3, § 30 odst. 2). Další povinnosti jsou pak uvozeny slovem „musí“ - § 18 odst. 3, § 26 odst. 1, § 27 odst. 4, § 28, § 29, § 29a. Podle žalobce je s podivem, že správní orgán si vybral právě problematické ust. § 27 odst. 4 pro účely vedení řízení o odnětí registrace. Podle žalobce je to rozhodování na základě libovůle při absenci pravidel. 7. Žalobce namítl absenci ústního jednání v řízení na prvním stupni, žalovaný se s touto námitkou dostatečně nevypořádal. Žalobce poukázal na konkrétní text na str. 3 rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, kde je citován bod 4 protokolu a stejně tak na str. 8 téhož rozhodnutí je citován bod 24 protokolu. Žalobce má za to, že osoby, které jsou v textu protokolu zmiňovány, měly být vyslechnuty jako svědci. Bez těchto výslechů jsou obě tvrzení neurčitá. Nenařízení ústního jednání a nevyslechnutí uvedených osob způsobuje porušení práv účastníka řízení takové intenzity, že má za důsledek nezákonnost rozhodnutí. 8. Žalobce namítl absenci nezákonnosti některých vytýkaných údajných porušení zákona. Správní orgán prvého stupně vedl na základě provedených kontrol s žalobcem řízení o přestupcích, kdy následně bylo řízení o většině skutků odvolacím orgánem zastaveno a stíhání za některé skutky sám správní orgán prvého stupně „vypustil“, ačkoliv správní řád takový termín nezná. V řízení o zbývajících skutcích bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 25. 4. 2019, které bylo následně potvrzeno rozhodnutím Krajského