2 As 401/2017 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 5/2024- 28 - text  7 22 Ad 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. P. Š. zastoupen JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem sídlem Václavské nám. 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby ČR sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, č. j. VS-185838-20/ČJ-2023-80000L-51ODV, ve věcech služebního poměru takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 8. 3. 2024 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava (dále „správní orgán prvního stupně“ či „prvostupňový správní orgán“) ve věcech služebního poměru ze dne 17. 7. 2023, č. j. VS-91346-43/ČJ-2022-8032PR. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci podle § 124 odst. 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) zkrácen služební příjem o 7 %. Důvodem byla skutečnost, že se žalobce dne 3. 5. 2022 nevyskytoval v době neschopnosti ke službě v místě pobytu. 2. Vydání prvostupňového rozhodnutí předcházel postup prvostupňového orgánu, který věc postoupil podle § 2 a § 169 zákona o služebním poměru pro nepříslušnost řediteli Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „CÚ MSK“), neboť žalobce ke dni 31. 8. 2022 ukončil služební poměr k Vězeňské službě, ale ode dne 1. 11. 2022 je ve služebním poměru k Celní správě. Dne 24. 5. 2023 byla však věc ředitelem CÚ MSK vrácena prvostupňovému orgánu jako orgánu příslušnému. 3. Žalobce považuje za nepochybné, že ředitel věznice není oprávněn rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníka jiného bezpečnostního sboru, neboť mu k tomu chybí zákonné zmocnění. 4. Žalobce dále v žalobě popsal vypořádání této otázky v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám žalobce. Žalovaný k tomu vycházel mj. ze stanoviska odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR, které odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 2 As 401/2017. Žalovaný dále zdůraznil, že věcná příslušnost služebních funkcionářů v případě, že příslušník přešel mezi bezpečnostními sbory, byla v době rozhodování žalovaného předmětem kompetenční žaloby ministra spravedlnosti proti ministru vnitra, níž v té době nebylo rozhodnuto. 5. Žalobce k uvedenému vypořádání v žalobě namítl, že odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra není nikým zmocněn k výkladu zákona o služebním poměru. Přesto služební funkcionář i žalovaný o stanovisko tohoto odboru opřeli veškerou svou argumentaci. 6. Pokud se autor stanoviska dovolával citovaného rozsudku NSS, zcela abstrahoval od konkrétního případu, který soudy rozhodovaly. Myšlenka, vyjádřená autorem stanoviska, že příslušník převedený do jiného bezpečnostního sboru je současně bývalým příslušníkem, nemůže být podle žalobce myšlena vážně. Absolutně totiž popírá průchodnost příslušníků mezi bezpečnostními sbory, která je nosným pilířem obsazování služebních míst v bezpečnostních sborech, ale také dikci § 1 odst. 3 zákona o služebním poměru. Podle žalobce ve věcech služebního poměru vystupuje jménem státu vždy ten bezpečnostní sbor, jehož je účastník příslušníkem. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že se problematikou příslušnosti služebních funkcionářů zabýval NSS v rozsudku o kompetenční žalobě Ministerstva spravedlnosti proti Ministerstvu vnitra ze dne 21. 3. 2024, č. j. Komp 3/2023-29, na jehož závěry odkázal. Ačkoli v uvedeném rozsudku NSS rozhodoval v souvislosti s žádostí příslušníka o proplacení přestávek na jídlo a odpočinek, má žalovaný za to, že závěry rozsudku jsou aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Zjištění ze správních spisů 8. Ze správních spisů soud pro účely soudního přezkumu zjistil, že dne 31. 5. 2022 bylo zahájeno řízení ve věcech služebního poměru vůči žalobci, a to řízení o porušení režimu dočasně neschopného pojištěnce v období trvání nároku na služební příjem při neschopnosti ke službě. 9. Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2022 byl žalobci prvostupňovým orgánem zkrácen služební příjem. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 2. 2023. 10. Žalobce byl ke dni 31. 8. 2022 na vlastní žádost propuštěn ze služebního poměru k Vězeňské službě a od 1. 11. 2022 přijat ke služebnímu poměru k Celní správě, když tento jeho služební poměr trval i ke dni vydání napadeného rozhodnutí. 11. Prvostupňový orgánu postoupil věc po zrušení jeho prvního rozhodnutí ze dne 11. 8. 2022 podle § 2 a § 169 zákona o služebním poměru pro nepříslušnost řediteli CÚ MSK, neboť žalobce ke dni 31. 8. 2022 ukončil služební poměr k Vězeňské službě, ale ode dne 1. 11. 2022 byl ve služebním poměru k Celní správě. Věc však byla ředitelem CÚ MSK vrácena prvostupňovému orgánu jako orgánu příslušnému. 12. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2023 byl žalobci podle § 124 odst. 13 zákona o služebním poměru zkrácen služební příjem o 7 %. Důvodem byla skutečnost, že se žalobce dne 3. 5. 2022 nevyskytoval v době neschopnosti ke službě v místě pobytu. 13. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s. 15. Jak vyplývá z obsahu žalobních námitek, ve věci je spor pouze o to, zda byl prvostupňový orgán, potažmo žalovaný, příslušný k vydání přezkoumávaných rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce byl ke dni 31. 8. 2022 propuštěn ze služebního poměru k Vězeňské službě a ke dni 1. 11. 2022 přijat ke služebnému poměru k Celní správě. 16. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na závěry rozsudku NSS ve věci kompetenční žaloby Ministerstva spravedlnosti proti Ministerstvu vnitra ze dne 21. 3. 2024, č. j. Komp 3/2023-29. Soud jeho odkazu zcela přisvědčuje. 17. V uvedené věci NSS rozhodoval v řízení o žádosti osoby, která byla příslušníkem Vězeňské služby. K její žádosti ji příslušný služební funkcionář ke konci června 2020 odvolal ze služebního místa strážného ve Věznici Karviná a současně ji převedl do personální pravomoci jiného bezpečnostního sboru, konkrétně Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. V lednu 2022 se tato osoba obrátila na ředitele Věznice Karviná s návrhem na zahájení řízení o zaplacení finanční částky za hodiny odpracované v rámci služebního poměru příslušníka Vězeňské služby dle § 60 zákona o služebním poměru. Ředitel Věznice Karviná tento návrh přípisem postoupil řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje s tím, že k jeho vyřízení není příslušný, protože k datu podání návrhu již osoba zúčastněná na řízení nebyla příslušníkem Vězeňské služby, ale příslušníkem Policie České republiky. Následně v důsledku sporů o příslušnost podalo Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední správní úřad kompetenční žalobu. 18. NSS ve věci uzavřel, že „K rozhodnutí o nároku příslušníka bezpečnostního sboru je věcně příslušný (§ 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) služební funkcionář toho bezpečnostního sboru, jehož byla daná osoba příslušníkem v okamžiku vzniku tohoto nároku. Není rozhodné, že v době uplatnění nároku je tento příslušník ve služebním poměru u jiného bezpečnostního sboru, či že služební poměr příslušníka již zanikl.“ 19. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se NSS zabýval jak postavením příslušníka bezpečnostního sboru, tak také otázkou průchodnosti služebního poměru a jejím významem pro nynější věc. 20. Ve vztahu k postavení příslušníka bezpečnostního sboru NSS uvedl, že podle § 1 odst. 3 zákona o služebním poměru je příslušník ve služebním poměru k České republice. Práva a povinnosti České republiky vůči příslušníkovi plní příslušný bezpečnostní sbor. Podle § 2 odst. 1 téhož zákona ve věcech služebního poměru příslušníků jedná a rozhoduje jménem státu ředitel bezpečnostního sboru, není-li dále stanoveno jinak. V rozsahu jím stanoveném jedná a rozhoduje též vedoucí organizační části bezpečnostního sboru. 21. Zákonná úprava tak podle NSS naopak výslovně neupravuje pravidlo v situaci, kdy (a) příslušník bezpečnostního sboru změnil působení mezi bezpečnostními sbory a (b) domáhá se určitého plnění za trvání služebního poměru v rámci druhého bezpečnostního sboru, přičemž (c) tvrzený nárok vznikl během služebního poměru k prvnímu bezpečnostnímu