6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

65 A 55/2024- 72 - text  12 65 A 55/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: P. N. t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Bělušice, Bělušice 66, 434 01 Bělušice proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov sídlem Mírov č. p. 27, 789 01 Mírov o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nepřidělení druhé skříňky žalobci k ukládání písemností souvisejících se soudními řízeními, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce vykonává trest odnětí svobody. Od 23. 1. 2020 byl umístěn ve Věznici Mírov, od 25. 4. 2022 konkrétně v cele č. 401 oddílu č. 10 pro 24 vězňů (pozn. skutečnosti známé soudu z věci vedené pod sp. zn. 65 A 59/2023). Žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2024 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), spočívajícím v neumožnění užívat druhou skříňku k ukládání písemností souvisejících se soudními řízeními. 2. Nejprve žalobce požadoval, aby soud uložil žalované mu druhou skříňku vydat do užívání, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Následně ale se souhlasem soudu při jednání dne 5. 11. 2024 svou žalobu změnil s ohledem na skutečnost, že dne 14. 10. 2024 byl přemístěn do Věznice Bělušice, čímž byly účinky předmětného zásahu ukončeny, a nově požadoval, aby soud určil, že nepřidělení mu druhé skříňky na cele č. 401 ve Věznici Mírov v období od 27. 10. 2023 do 14. 10. 2024, resp. neumožnění rozšíření prostor pro ukládání písemností souvisejících se soudními řízeními, bylo nezákonným zásahem. B) Obsah podání účastníků Žaloba a její doplnění 3. Žalobce v žalobě a jejích doplněních tvrdil, že dne 27. 10. 2023 požádal žalovanou o přidělení druhé skřínky na celu, do níž by mohl ukládat písemnosti týkající se soudních řízení, avšak vedoucí oddělení výkonu trestu Věznice Mírov mu dne 24. 11. 2023 písemně sdělil, že mu takovou skříňku nepřidělí a že nepotřebné věci ze stávající skříňky může nahradit právě předmětnými písemnostmi a tyto nepotřebné věci uložit do skladu. Následně se žalobce bezvýsledně obrátil se stížností na krajské, a poté i na vrchní státní zastupitelství (dále „KSZ“ a „VSZ“), která mu však shodně sdělila, že postup žalované nepovažují za nezákonný a rovněž jej odkázala na možnost umístění dokumentů do skladu věznice. Podle žalobce bylo nevyhovění uvedené žádosti v rozporu s § 26 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále „ZVTOS“), s § 4 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále „ŘVTOS“), a zasáhlo do jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 4. Rozhodující skutečnosti svědčící o nezákonnosti popsaného zásahu, které žalobce popsal v žalobě, jejích doplněních a při jednání, soud stručně shrnuje takto: · Žalobce disponuje nadstandardním množstvím písemností v důsledku mimořádně objemného spisu z trestního řízení, které stále neskončilo, jakož i z četných dalších civilních a správních řízení, která vede. Žalobce žádné nepotřebné věci ve stávající skříňce neměl, naopak kvůli množství dokumentů neměl kam uložit si např. sportovní věci, a tudíž nemohl cvičit. · Uložení dokumentů „ve skladu“ není totéž, co mít dokumenty „u sebe“. Žalobce potřebuje mít listiny u sebe, pracovat s nimi a dělat si z nich poznámky. Zpřístupnění skladu žalobci záviselo na libovůli žalované. · Skříňka žalobce měla rozměry jen 46 x 61 x 64 cm, což není prostor dostatečný k vedení aktivní obhajoby. Jelikož ZVTOS ani ŘVTOS nestanoví velikost skříňky, bylo možné přidání druhé skříňky žalobci interpretovat jako rozšíření skříňky stávající. · Přidání druhé skříňky žalobci by nijak nezasáhlo do práv ostatních odsouzených, nikdo by nebyl ochuzen o plochu cely, neboť by tuto skříňku bylo možné umístit do prostoru, který nikdo jiný neužíval ani užívat nemohl (nad stávající žalobcovu skříňku) a kde měl žalobce v době podání žaloby naskládané dokumenty, jejichž přemístěním do skříňky by naopak vyhověl čl. 21 odst. 1 vnitřního řádu věznice. · V obdobném případě žalovaná odsouzenému A. Ž., a dále ještě jednomu vězni na 8. oddíle, druhou skříňku na listiny přidělila, takže se v žalobcově případě bezdůvodně odchýlila od vlastní praxe a žalobce diskriminovala. · Na cele č. 401 byly v době soudního řízení volné skříňky, takže by stačilo nalepit na jednu z nich jméno žalobce. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě, dalších replikách a při jednání uvedla, že poskytla žalobci k uložení osobních věcí v souladu s § 17 ŘVTOS uzamykatelnou skříňku, čímž vůči němu bezezbytku splnila rozsah stanoveného vybavení, § 4 odst. 2 ŘVTOS se vztahuje toliko na dobu přijímání do věznice, což nebyl žalobcův případ, § 17 ŘVTOS hovoří jen o věcech, nikoli o písemnostech. Dále žalovaná upozornila, že žalobci nadstandardně poskytla i poličku, kterou však podle všeho užívá nejen k uložení nikoliv věcí osobních, neboť v žalobě zmínil její užívání k „právnímu poradenství“. Podle žalované bylo na žalobci, aby si učinil v písemnostech přehled a upřednostnil písemnosti týkající se jeho řízení a těm dal na poličce prostor. Rovněž odmítla podporovat zvyšování požárního nebezpečí v cele uskladněným hořlavým materiálem. S ohledem na neustále narůstající množství písemností žalobce se nadto žalované jevilo přidělení další skříňky neefektivním a pro uložení nestandardně velkého a objemově rostoucího materiálu zůstalo nejvhodnějším řešením jeho uložení ve skladu, kam si mohl žalobce dojít. Vyhověním žádosti žalobce by žalovaná bezdůvodně zvýhodnila žalobce oproti ostatním odsouzeným. Případ A. Ž. byl odlišný. Dále žalovaná připomněla, že žalobce v jiných podáních útočil na nedostatečnou velikost této cely a její zastavění nábytkem. Žalobce podle žalované zatěžuje státní aparát nestandardním množstvím písemností a žalovaná se nepřetržitě potýkala s vyřizováním jeho pošty, pročež bylo třeba setrvat v nastaveném režimu uskladnění nadměrného množství žalobcových písemností ve skladu. Právo na obhajobu si žalobce podle ní mohl zajistit prostřednictvím obhájce, který se v dokumentaci jistě zorientuje a seznámí se s listinami skutečně souvisejícími s obhajobou. V září a říjnu 2024 studoval žalobce 28,5 hodiny soudní spisy ve vyšetřovně oddílu 5A, přičemž obdobně bylo možné zajistit žalobci i dostupnost listin, které měl umístěny ve skladu. Umístění další skříňky by ztížilo žalované přehled o cele, zda je v ní udržován pořádek, zda se v ní nenachází nepovolené předměty, či zda v ní nedochází k nežádoucímu chování, což jsou jedny ze základních pilířů pravidelné kontrolní činnosti žalované, kterou mj. cílí k zajištění bezpečnosti na celách. C) Posouzení věci krajským soudem 6. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. 7. Z obsahu písemné žádosti soud zjistil, že žalovaný podal dne 27. 10. 2023 vedoucímu oddělení výkonu trestu žádost o „Přidělení druhé skříňky na dokumenty a podklady k běžícím soudním řízením“ tohoto znění: „Pro potřeby probíhajících soudních řízení (např. Ústavní stížnost v „hlavní věci“ doživotního odsouzení, žaloba proti ČAK správní i občanskoprávní, žaloba proti Mgr. D., žaloba proti V. D. /Úřad Ministerstva obrany ČR/, žaloba proti postupu KS v Ostravě atd.) potřebuji mít k dispozici více dokumentů, než 40 x 60 cm velká skříňka pojme. V zákoně (§ 16/8 VTOS) ani ve vyhlášce (§ 17/1 ŘVTOS) totiž velikost skříňky není stanovena, a naopak z ust. § 4/2 ŘVTOS plyne, že v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce omezení se uplatní na osobní věci (část 1. věty za středníkem a věta druhá), nikoliv na úřední písemnosti. Tam omezení není, což je logické – jednalo by se o zásah do nejdůležitějšího z práv obviněných a vězeňská služba má tak výslovně uloženo (§26/4 ŘVTOS) dbát na zachovávání práv odsouzených. Potřebuji si ze skladu vyzvednout několik šanonů soudních spisů a na mou vrchní skříňku není problém položit (bez nožiček) druhou skříňku, abych se tak mohl rozumně hájit a účastnit řízení. Vězeňskou službu to nic nestojí a již to tu „sudiči“ jako A. Ž. měli dříve. A ona skříňka bude obsahovat výlučně dokumenty úřední. Děkuji za pochopení." 8. Dále z obsahu téže listiny soud zjistil, že k žádosti nejprve připojil své stanovisko vychovatel Bc. L. Š., a to ve znění „Nepřiděluji“, následně dne 24. 11. 2023 na žádost zareagoval vedoucí oddělení výkonu trestu, vrchní komisař mjr. Bc. M. F., takto: „Skříňku navíc na písemnost nepovoluji. Odsouzenému není zakázáno si ponechat písemnosti související s trestním řízením, které bylo