17 Ad 33/2024 – Krajský soud v Ostravě

17 Ad 33/2024- 34 - text  9 17 Ad 33/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci žalobce: O. K. zastoupen Mgr. Terezou Bártovou, LL.M., advokátkou sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2024 č. j. MPSV-2024/127867-923, ve věci příspěvku na péči, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 5. 2024 č. j. MPSV-2024/127867-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. Terezy Bártové, LL.M., advokátky, se sídlem Španělská 770/2, Praha, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1. 8. 2024 domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky (dále jen „úřad práce“) ze dne 5. 12. 2023, přiznávající mu příspěvek na péči pro lehkou závislost na péči jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), tedy v prvním stupni. Podle žalovaného i úřadu práce byl žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu neschopen zvládat pouze tři základní životní potřeby posuzované podle § 9 zákona o sociálních službách, a to péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. 2. Žalobce ve správním řízení a v žalobě namítl nesprávné posouzení základních životních potřeb - mobilita, tělesná hygiena, stravování a orientace. 3. Žalobce namítl, že posudek, ze kterého žalovaný vyšel, ohledně namítaných základních životních potřeb neodpovídá ani závěrům ošetřujících lékařů, ani závěrům sociálního šetření, a nepřihlédl ani k žalobcem udávaným potížím. 4. Žalobce zdůraznil, že podle judikatury správních soudů nezvládnutí, byť jen jedné aktivity, znamená, že posuzovaný nezvládá celou základní životní potřebu; odkázal na § 2a vyhlášky a na rozsudky Nejvyššího správního soudu z 10. 2. 2021 č. j. 2 Ads 69/2020–26 a z 30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018-17. Posudek se však zvládáním jednotlivých aktivit, kterými jsou sporné potřeby definovány, nezabývá. Stanovisko žalovaného: 5. Žalovaný ve vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí. Posouzení krajským soudem: 6. Krajský soud poté, co co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce pobírá příspěvek na péči od září 2023, který mu byl přiznán pro závislost v I. stupni. Úřad práce vyšel z posudku posudkového lékaře, který za žalobcem nezvládané uznal základní životní potřeby péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Na rozdíl od zjištění ze sociálního šetření, které proběhlo 25. 9. 2023, neuznal jako nezvládané základní životní potřeby mobilitu, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. S tímto žalobce nesouhlasil a bránil se odvoláním. V něm se dovolával zpráv svých ošetřujících lékařů, verifikujících podle něj jeho potíže. Tvrdil, že kromě již uznaných základních životních potřeb nezvládá stravování, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, komunikaci a orientaci. Konkrétně rozporoval příslušné aktivity, kterými jsou tyto základní životní potřeby definovány. 8. Žalovaný vyšel z posudku posudkové komise MPSV ze dne 10. 4. 2024 a jeho doplnění z 15. 5. 2024. Posudková komise se se závěrem posudkového lékaře ztotožnila a žalovaný proto rozhodl nyní napadeným rozhodnutím. K žalobním námitkám-východiska. 9. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na péči jiné fyzické osoby, jsou-li starší jednoho roku a jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc jiné fyzické osoby potřebuje při zvládání základních životních potřeb (§ 7 zákona o sociálních službách). Stupeň závislosti zákon definuje počtem základních životních potřeb bez pomoci nezvládaných v § 8 zákona o sociální péči. 10. Základní životní potřeby jsou uvedeny v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, s tím, že jejich bližší vymezení a způsob hodnocení stanoví prováděcí předpis (odstavec 6 tohoto ustanovení). Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 505/2006 Sb. (dále jen „vyhláška“). 11. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. 12. Podle § 2a vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 13. Jak vyplývá již z jazykového znění citovaných ustanovení zákona o sociální péči a vyhlášky, je zcela nepochybné, že nezvládnutí kterékoliv z aktivit, jimiž je definována základní životní potřeba, vede k nezvládnutí základní životní potřeby jako celku. Totéž dovodila i konstantní judikatura správních soudů. Lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 50/2013-32 z 2. 4. 2014, jehož právní věta zní: pro hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby za účelem zjištění stupně závislosti osoby je v rámci aplikace posudkových kritérií stanovených v § 1 až § 2c vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném od 1. 1. 2012, rozhodné nesplnění byť jen jedné z aktivit, které jsou pro schopnost zvládat určitou základní životní potřebu vymezeny v příloze k této vyhlášce, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (důraz tučným písmem přidal krajský soud). Rozhodnutí je správními soudy setrvale následováno, z recentních rozhodnutí Nejvyššího správního soud lze zmínit např. rozsudek ze dne 17. 3. 2023, č. j. 6 Ads 100/2022-26. 14. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015-27, s odkazem na výše citovaný rozsudek 3 Ads 50/2013, zdůraznil, že posouzení zvládání základních životních potřeb není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií; těmito jsou právě aktivity nutné pro zvládnutí té které životní potřeby. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud upřesnil judikaturní požadavky na posudek tak, aby jej bylo možno považovat za úplný a přesvědčivý ve vztahu k posouzení jednotlivých aktivit (odstavec 31): jinými slovy, posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit základních životních potřeb. Jestliže v řízení o příspěvku na péči vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaný schopen zvládat určité dílčí aktivity základní životní potřeby, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku tyto pochybnosti rozptýlit paušálním tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu posuzovaný zvládá. Naopak je nutné se detailně zabývat spornými dílčími aktivitami a doložit na zjištěném skutkovém stavu, zvládá-li je posuzovaný v přijatelném standardu. 15. Vycházeje z uvedeného, lze shrnout: aby byl posudek úplný a přesvědčivý, musí posudková komise při posouzení zvládání každé základní životní potřeby posoudit, zda je posuzovaná osoba schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat jednotlivé aktivity, kterými je tato vymezena, neboť tyto a pouze tyto jsou zákonem předvídanými objektivními kritérii. To však neznamená, že by se posudková komise v posudku musela vždy vyjádřit ke každé z aktivit. Není-li o jejich zvládání pochybnost, postačí v posudku uvést pouze závěr, zda základní životní potřeba zvládaná je či není. Naopak, jsou-li o zvládání některé z aktivit pochybnosti, je posudková komise povinna se k jejímu zvládání vyjádřit, a to konkrétně tak, aby byl i laikovi srozumitelný důvod. Důvod opět nemůže být všeobecný či intuitivní, ale musí z něj vyplývat příčinná souvislost mezi konkrétním funkčním dopadem nepříznivého zdravotního stavu na zvládání posuzované aktivity a musí odpovídat všem kritériím vymezeným ve vyhlášce, zej. § 1 až 2c. Jedině tak je splněn požadavek přezkoumatelnosti, úplnosti a přesvědčivosti. Pochybnosti o zvládání mohou vyplynout ze závěrů sociálního šetření, z podkladových lékařských zpráv a dalších podkladů uvedených v § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách a pochyby může též vznést sám žadatel o dávku. K sporným základním životním potřebám I. 16. Základn