2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

18 A 2/2025- 36 - text  12 18 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., v právní věci žalobce: Y. S. státní příslušnost Ukrajina proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 04 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2025, č. j. OAM-12404-8/ZR-2024, o platnosti zaměstnanecké karty, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušil platnost žalobcovy zaměstnanecké karty a stanovil mu lhůtu k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Konstatoval, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin [přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“)]. II. Podstatný obsah správního a soudního spisu a dosavadní průběh řízení 2. Žalobce se v České republice zdržuje od srpna 2020 na základě povolení k pobytu – zaměstnanecké karty vydané pro oblast „obsluha strojů na výroba zpracování potravin“. Posledně pracoval jako pekař. Na území České republiky žalobce žije s družkou, H.K., narozenou X, a jejich společnou dcerou, S. S., narozenou X. Družka žalobce disponuje zaměstnaneckou kartou s platností do 30. 6. 2026, nezletilá dcera žalobce pobývá na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodičů. 3. Žalovaný dne 25. 10. 2024 zahájil z moci úřední řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. Zjistil totiž, že žalobce byl trestním příkazem (Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 12 T 96/2024-58) uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců podmíněně se stanovením zkušební doby v trvání 18 měsíců; žalobci soud týmž příkazem uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Dle trestního příkazu žalobce dne 1. 8. 2024 záměrně řídil osobní motorové vozidlo po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů a při kontrole hlídkou Police České republiky mu byla naměřena hodnota 3,83 g/kg, resp. 3,98 g/kg alkoholu v dechu, a nacházel se tak ve stavu neslučitelném s bezpečným řízením motorového vozidla. 4. Uvedenému odpovídá i výpis z evidence rejstříku trestů, jak je žurnalizován ve správním spise. Plyne z něj mj. že výše označený trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. 10. 2024, zkušební doba trvá do 1. 4. 2026. 5. Žalovaný vyzval žalobce k seznámení s podklady rozhodnutí dne 22. 11. 2024. Žalobce se se spisem seznámil dne 9. 12. 2024 a písemně dne 19. 12. 2024 vyjádřil své stanovisko. Sdělil, že dne 29. 11. 2024 podal žádost o zahlazení dle § 105 odst. 3 trestního zákoníku; tu k vyjádření doložil. Rovněž uvedl, že zrušení zaměstnanecké karty by mělo nepřiměřený dopad do jeho soukromého a rodinného života. Na území České republiky žije s družkou a nezletilou dcerou. Zrušení zaměstnanecké karty by vedlo k ukončení pracovního vztahu, byl by nezaměstnaný a bez finančních prostředků pro rodinu. Rozhodnutí by mu též uložilo povinnost vycestovat na Ukrajinu, kde probíhá válka. Bylo by tedy porušením principu non-refoulement. Na Ukrajině by byl vystaven mučení či jiném nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestu z důvodu porušení pravidel mobilizace. Žalobce doložil i čestné prohlášení své družky, podle něhož soužití s žalobcem trvá 7 let; mají společnou dceru. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v řízení byly splněny podmínky pro zrušení zaměstnanecké karty a současně i ostatní zákonné podmínky pro jeho vydání. III. Obsah žaloby 7. Včasnou žalobou se žalobce domnívá, že napadeným rozhodnutím žalovaný poškodil jeho práva. 8. Napadené rozhodnutí má za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost spatřuje v nevypořádání se s jeho tvrzením o tom, že došlo k zahlazení odsouzení, jakož i pro nedodatečné odůvodnění otázky přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. 9. Žalobce se dále bez bližšího odůvodnění domnívá, že žalovaný porušil „čl. 5 odst. 4 Směrnice EP a Rady 2011/78/EU ze den 13. 12. 2011“. 10. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřiměřené, zasahuje do jeho soukromého a rodinného života, žalobce má v České republice družku a nezletilou dceru. Napadené rozhodnutí mu ukládá povinnost vycestovat na Ukrajinu, kde probíhá válka. 11. Napadené rozhodnutí též porušuje princip non-refoulement. Žalobce nedisponuje dočasnou ochranou či dlouhodobým vízem v jiném členském státě EU. Z důvodu ozbrojeného konfliktu se nemůže vrátit na Ukrajinu, kde by mohl být ohrožen jeho život, mohl by být mučen a podroben nelidskému či ponižujícím zacházení či trestu. Jeho navrácení je v rozporu d čl. 2 a 6 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“). 12. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný nesouhlasí s žalobními body a zdůrazňuje, že žalobce sám zapříčinil zrušení své zaměstnanecké karty, neboť se dopustil úmyslného trestného činu. Porušil zákony České republiky, a připravil se tak o výhody, které mu a jeho rodině pobyt a možnost zaměstnání přinášely. Jeho trestnou činnost nelze považovat za běžnou záležitost. Navrhuje žalobu zamítnout 14. Požadavek žalobce na zohlednění zahlazení jeho trestního odsouzení je nesmyslný. Dle výpisu z rejstříku trestu žalobce trest ani nevykonal. Logicky tedy nemůže být zahlazen 15. Žalovaný dále poukazuje na obecnost žaloby. Ta jen odkazuje na některá ustanovení, která měl porušit, aniž by však tvrzená porušení konkretizovala. Žalovaný se k těmto námitkám nemůže ani vyjádřit. 16. Žalovaný si uvědomuje složitost situace na Ukrajině. Probíhající ozbrojený konflikt v zemi původu žalobce ovšem nemůže sloužit k automatické ochraně cizinců, kteří páchají trestnou činnost. Zdůrazňuje, že žalobci neuložil povinnost vrátit se na Ukrajinu, ale povinnost vycestovat z území České republiky. Z tohoto důvodu nemohl ani porušit princip non-refoulement. Je na žalobci, kam vycestuje. 17. Žalobce v průběhu celého řízení nekonkretizoval, jak by napadené rozhodnutí mělo nepřiměřeně zasáhnout do jeho soukromého a rodinného života. Označil pouze svou družku a dceru. Pouhá přítomnost blízkých příbuzných na území České republiky automaticky neznamená nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. IV. Posouzení věci krajským soudem 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného dle § 75 odst. 1 s .ř. s. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 19. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 20. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Též výčet údajně porušených ustanovení v žalobě, který není nijak navázán ke konkrétním skutkovým okolnostem ani právním argumentům, sám o sobě nesplňuje požadavky kladené na žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). V souladu s těmito právními názory postupoval zdejší soud i v projednávané věci. 21. V žalobě soud identifikoval tyto stěžejní žalobní námitky: nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nevypořádání se s tvrzením o zahlazení odsouzení a o nepřiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (V. 1.); porušení práva na soukromý a rodinný život (V.2.); porušení principu non-refoulement (V.3.). V. 1. Nepřezkoumatelnost 22. Judikatura se ustálila na závěru, že není namístě klást přemrštěné, příliš formální a nepřiměřeně vysoké požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost soudem je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je dána pouze hrubými vadami správního rozhodnutí, z nichž jednou je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. 23. Při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí lze vycházet z judikatury vztahující se k otázce nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. V rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2