18 A 5/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 A 5/2025- 29 - text  8 18 A 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., v právní věci žalobce: J.C. M. M. státní příslušnost Kubánská republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 04 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 3. 2025, č. j. OAM-62413-24/ZM-2024, o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) neprodloužil platnost žalobcovy zaměstnanecké karty. Konstatoval totiž, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin [ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) a výtržnictví dle § 358 téhož zákona]. II. Podstatný obsah správního spisu 2. Žalobce s účinností od 10. 5. 2023 disponoval na území České republiky povolením k dlouhodobému pobytu – zaměstnaneckou kartou s platností do 20. 11. 2024. 3. Dne 3. 10. 2024 požádal žalobce o prodloužení zaměstnanecké karty. Doložil mj. doklad o zajištění ubytování a pracovní smlouvu (pracovní poměr sjednán do 20. 11. 2026 na pozici montážní dělník výrobků z kovů). Součástí spisu je též souhlasné závazné stanovisko příslušeného úřadu práce ve věci prodloužení žalobcovy zaměstnanecké karty. 4. Okresní soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 9. 2024, č. j. 2 T 115/2024-204, právní moc k 21. 12. 2024, trestním příkazem uznal žalobce vinným přečinem ublížení na zdraví a výtržnictví. Trestného činu se dopustil dne 10. 3. 2024 v hudebním klubu, kde v podnapilém stavu před nejméně třemi osobami úmyslně udeřil skleněným půllitrem poškozeného do hlavy v oblasti ucha, poškozený upadl na zem, kde jej žalobce jedenkrát kopnul a udeřil otevřenou dlaní do tváře, čímž poškozenému způsobil zranění, které si vyžádalo dobu léčení nejméně dvou týdnů. Žalobci okresní soud uložil peněžitý trest v počtu 90denních dávek v částce 300 Kč, celkem tedy 27 000 Kč. Uvedenému odpovídá i výpis z rejstříku trestů žurnalizovaný ve správním spise. 5. Žalovaný vyzval žalobce k seznámení s podklady rozhodnutí dne 4. 2. 2025. Žalobce se se spisem seznámil dne 13. 2. 2025. Sdělil, že svého činu lituje, splácí pokutu i odškodnění poškozenému. Žije s partnerkou – občankou České republiky, s níž čeká dítě, o které se chtějí společně starat a žít zde v České republice. Od léta již nepije, bylo to pro něj velké ponaučení. 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v řízení byly splněny podmínky pro zrušení zaměstnanecké karty a současně i ostatní zákonné podmínky pro jeho vydání. III. Obsah žaloby 7. Včasnou žalobou se žalobce domnívá, že napadeným rozhodnutím žalovaný poškodil jeho práva a připojuje nejprve paragrafový seznam domněle porušených ustanovení. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. 8. Konkrétně pak má žalobce za to, že žalovaný nepřihlédl k individuálním okolnostem jeho případu. 9. Též uvádí, že žalovaný nezjišťoval dopady svého rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí neúměrně zasahuje do jeho práva pobývat na území České republiky, kde si vytvořil stálé pracovní, sociální i rodinné zázemí. 10. Žalobce zdůrazňuje, že na území České republiky pobýval legálně, platil daně, přispíval do systému zdravotního i sociálního pojištění. Spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Povaha trestné činnosti měla být zohledněna. Na území České republiky má partnerku, Irenu Ferencovou, s níž čekal dítě; vzhledem ke stresové situaci partnerka potratila. Žalobce poukazuje na nepřiměřenost napadeného rozhodnutí z pohledu čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“). IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný nesouhlasí s žalobními body a zdůrazňuje, že neporušil žádná procesní ustanovení a dostatečně zjistil skutkový stav. Žalobce sám zapříčinil zrušení své zaměstnanecké karty, neboť se dopustil úmyslného trestného činu. 12. Žalovaný je přesvědčen, že byť mu zákon neukládá se v souzené věci zabývat přiměřeností dopadů do soukromého a rodinného života, v napadeném rozhodnutí tuto otázku dostatečně posoudil. Vyhodnotil, že žalobce pobýval na území České republiky krátce, od roku 2023, nemá žádné rodinné příslušníky, je svobodný. K partnerskému svazku dodal, že žalobci byl uložen jen peněžitý trest a po jeho splacení dojde k zahlazení trestu. Žalobce tak následně může žádat o pobytové oprávnění. V situaci se ocitl vlastní vinou. Muselo mu být známo, že protiprávní jednání může vést k neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. 13. Žalovaný je přesvědčen, že v napadeném rozhodnutí dostatečně zohlednil dopady do soukromého a rodinného života žalobce i s ohledem na povahu a závažnost spáchané trestné činnosti. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného dle § 75 odst. 1 s. ř. s. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 15. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). Též výčet údajně porušených ustanovení v žalobě, který není nijak navázán ke konkrétním skutkovým okolnostem ani právním argumentům, sám o sobě nesplňuje požadavky kladené na žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). 17. V souladu s těmito právními názory postupoval zdejší soud i v projednávané věci. V žalobě soud identifikoval tyto stěžejní žalobní námitky: absence individualizace napadeného rozhodnutí a absence posouzení přiměřenosti jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. V. 1. Absence individualizace napadeného rozhodnutí 18. Krajský soud po podrobném čtení napadeného rozhodnutí a správního spisu konstatuje, že žalovaný své rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnil a dostatečně individualizoval. 19. Je z něj patrné, proč žalovaný rozhodl způsobem, jakým rozhodl, a jak hodnotil zjištěné skutečnosti. V potřebné míře podrobnosti popsal a objasnil konkrétní okolnosti věci, zabýval se charakterem trestné činnosti žalobce, i osobními poměry žalobce ve vazbě na dosavadní délku jeho pobytu na území České republiky. Žalovaný žalobci též osvětlil možnost požádat o jiné oprávnění k pobytu po zahlazení jeho odsouzení, které nastane po splacení peněžitého trestu. Zdůraznil, že žalobce byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, do nepříznivého postavení se dostal vlastním zaviněným porušením právního řádu České republiky. Podotkl rovněž, že napadené rozhodnutí žalobci nestanoví povinnost vycestovat z území České republiky. Žalovaný vyhodnotil i ekonomické aspekty pobytu žalobce. 20. Uvedené odůvodnění považuje krajský soud s ohledem na předmět souzené věci za zcela dostačující a plně v souladu s rozhodovací praxi správních soud (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 1 Azs 469/2020–33). 21. Pokud jde o obsah pojmu nepřezkoumatelnosti, odkazuje soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, nebo ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38), z níž se podává, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami se soud či správní orgán řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě či odvolání nebo vyjádření; proč považoval (žalobní) námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. 22. Takový vadami napadené rozhodnutí netrpí. Konstatování nepřezkoumatelnosti by mělo být vyhrazeno opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29]