18 Az 17/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 17/2025- 20 - text  9 18 Az 17/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: D. K. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. OAM-347/BA-BA07-VL14-PŘZ-2025, o nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, na jehož podkladě žalovaný k žádosti žalobce o opětovné posouzení důvodů zajištění vznesené dle § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) téhož zákona i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Dobu trvání jeho zajištění žalovaný opětovně stanovil do 8. 7. 2025. II. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 2. Žalovaný dne 27. 3. 2025 rozhodl o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Dobu zajištění stanovil do 8. 7. 2025. 3. Žalovaný v rozhodnutí o zajištění vyšel ze zjištění, že žalobce dne 21. 3. 2025 podal na území České republiky žádost o mezinárodní ochranu. V řízení rovněž zjistil, že cizinecká policie dne 21. 10. 2024 rozhodla o správním vyhoštění žalobce na dobu 2 let. Rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce nerespektoval. Při pobytové kontrole dne 17. 3. 2025 se nacházel na území České republiky, byť již uplynula lhůta k vycestování a byl evidován v Schengenském informačním systému jako nežádoucí osoba. Při podání vysvětlení dne 17. 3. 2025 v řízení o svém správním vyhoštění žalobce uvedl, že se v České republice nachází již od roku 1995, aktuálně zde není nikde hlášen k pobytu, naposledy bydlel u sestry, adresu si nepamatuje. Pracuje brigádně, je svobodný, má dvě děti. V České republice byl dvakrát pravomocně odsouzen (za podplácení a nedovolenou výrobu omamných a psychotropních látek). 4. Žalovaný v rozhodnutí o zajištění ze dne 27. 3. 2025 konstatoval, že žalobce vstoupil do České republiky neoprávněně, pobýval bez platných cestovních dokladů či povolení. Žalobci nic nebránilo žádat o mezinárodní ochranu dříve. O mezinárodní ochranu požádal pouze ve snaze oddálit, zmařit či znemožnit realizaci správního vyhoštění. Z důvodu efektivní kontroly nad průběhem správního řízení je zapotřebí zajistit dostupnost žalobce v jeho průběhu a je dána obava z útěku a přerušení kontaktů s orgány veřejné správy. O neúčinnosti zvláštního opatření svědčí nejen vědomé nerespektování právního řádu České republiky žalobcem, ale také jeho zjevně účelové jednání spočívající v tom, že se mezinárodní ochrany začal domáhat teprve po svém zajištění, kdy se vyhoštění stalo reálným. Žalobce v České republice není nikde hlášen k pobytu, byť se má zdržovat u sestry, její adresu si nepamatuje a jeho jméno není uvedeno na poštovní schránce. Nevlastní majetek, není schopen složit kauci. Uvážil i o rodinných vazbách žalobce. Tyto neshledal nijak výjimečnými, tudíž relevantními. 5. Rozhodnutí o zajištění ze dne 27. 3. 2025 žalobce nenapadl žalobou ve správním soudnictví. Je pravomocné. 6. Ze správního spisu dále plyne, že žalovaný rozhodl o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dne 16. 4. 2025. Žalobci neudělil mezinárodní ochranu v žádné její formě. Tvrzeným azylovým důvodem byla legalizace pobytu. Rozhodnutí žalobce napadl správní žalobou. 7. Dne 2. 6. 2025 žalobce podal žádost o opětovné posouzení důvodů zajištění v zařízení pro zajištění cizinců dle § 46a odst. 10 zákona o azylu (dále pro zjednodušení dále též jen „žádost“). Namítá, že žalovaný stanovil délku zajištění „v maximální možné zákonné délce, tedy v délce 103 dnů“, což považuje za rozporné se smyslem a účelem zajištění. Též nesouhlasí s tím, že žalovaný neuplatnil zvláštní opatření dle § 47 zákona a azylu. Zdržoval by se na adrese Pobytového střediska Havířov. 8. O žádosti žalovaný pojednal napadeným rozhodnutím, které žalobce převzal dne 6. 6. 2025. Žalobcem uváděné důvody nelze podřadit důvodům, které by umožňovaly propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců. Pokud žalobce nesouhlasí se zajištěním jako takovým, měl možnost rozhodnutí o zajištění napadnout u příslušného soudu. To neučinil. Žadatel neuvedl žádné nové skutečnosti, které by měly vést ke změně původního rozhodnutí o zajištění. Původní rozhodnutí o zajištění stanoví dobu zajištění v délce 110 dnů, nikoli 103 dnů, jak uvádí žalobce. Nejedná se ani tak o maximální zákonnou lhůtu. Dodává, že oproti skutkovém stavu v době vydání rozhodnutí o zajištění se nic nezměnilo. Žalobcem označené pobytové středisko je zařízením otevřeným a pobyt žalobce jde na náklady správního orgánu. Žalobce by neměl motivaci zde setrvat. O tom svědčí i jeho předchozí jednání. Žalobce v minulosti nerespektoval správní vyhoštění a lhůtu k vycestování. Na území České republiky pobýval neoprávněně. Byl rovněž opakovaně trestně stíhán. Navíc umístění žadatele do konkrétního střediska je nezávislé na vůli žadatele. Trvají důvody, pro které žalobce zajistil, a nenastaly žádné důvody, pro které by zajištění muselo být ukončeno. III. Žaloba 9. Žalobce namítá, že žalovaný stanovil maximální dobu zajištění, tedy 110 dnů, což je v rozporu se smyslem a účelem zajištění. Stanovenou dobu zajištění neodůvodnil, a to ani v napadeném rozhodnutí, ani v rozhodnutí o zajištění. Své rozhodnutí dostatečně neindividualizoval a žádost posoudil paušálně. Interval 110 dnů je nedostatečný pro posouzení, zda trvají důvody zajištění. 10. Žalovaný rovněž nedodatečně zohlednil možnost uložení alternativ k detenci. 11. Žalovaný napadené rozhodnutí neposoudil dostatečně individuálně. Žalobce je žadatelem o status osoby bez státní příslušnosti. 12. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. IV. Vyjádření žalovaného 13. Ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 6. 2025 žalovaný poukázal na to, že žalobce nenapadl samotné rozhodnutí o zajištění. To nabylo právní moci. Žalobcem uváděné důvody nelze podřadit důvodům, které by umožňovaly jeho propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců. 14. Zdůrazňuje, že žalobce nebyl původním rozhodnutím zajištěn na maximální možnou zákonnou dobu, ale na dobu 110 dnů. 15. K možnosti uložení alternativ poukázal na charakter pobytových středisek. Vyzdvihl i předchozí postoj žalovaného k uloženým správním rozhodnutím, která nerespektoval. 16. Navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Své rozhodnutí považuje za dostatečně konkretizované a individualizované. V podrobnostech odkázal na obsah spisového materiálu. V. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, jež vydání rozhodnutí předcházelo, a to v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V napadeném rozhodnutí přitom nezjistil takové vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu nebo které by způsobovaly jeho nicotnost (srovnej § 76 odst. 2 s. ř. s.). O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu. 18. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 19. Krajský soud předesílá, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu a že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane (srov. rozsudek rozšířeného senátu nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008  78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS]). 20. I z tohoto úhlu nahlédl krajský na poměrně obecně koncipovanou žalobu v přezkoumávané věci. 21. Při přezkumu měl krajský soud rovněž na paměti, že žalobce nenapadl prvotní rozhodnutí o svém zajištění ze dne 27. 3. 2025, které nabylo právní moci, a je tak nadáno presumpcí správnosti. Přezkumu podrobil až rozhodnutí o své žádosti o propuštění ze zařízení vydané správními orgány v řízení zahájeném právě na onu žádost žalobce. V žádosti ovšem žalobce formuluje pouze obecné výtky ke stanovené době zajištění a k neuplatnění alternativ k detenci. Kromě tvrzení, že se bude zdržovat v Pobytovém středisku Havířov, nepřichází s žádným jiným argumentem pro své propuštění. Takový se nepodává ani ze správního spisu. 22. Jádrem přezkumu v souzené věci je rozhodnutí o opětovném posouzení důvodů zajištění žalobce coby žadatele o mezinárodní ochranu dle § 46a odst. 10 zákona o azylu, a to za situace, kdy žalobce nenapadl prvotní rozhodnutí o zajištění. V žalobě brojí proti absenci individualizace napadeného rozhodnutí (V. 1); proti neuložení alternativ k zajištění ve smyslu § 47 zákona o azylu (V. 2); a proti stanovení „maximální délky zajištění“ a jejímu nedostatečnému odůvo