18 Az 19/2025 – Krajský soud v Ostravě

18 Az 19/2025- 24 - text  9 18 Az 19/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: H.H. N státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty právně zastoupen Mgr. Petrem Škopkem, advokátem sídlem Dukelských hrdinů 59/II, 269 01 Rakovník proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. OAM-588/ZA-ZA11-D07-2025, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný shledal žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil; též určil, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce je dle článku 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), Rumunsko. II. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 2. Žalobce podal na území České republiky dne 22. 5. 2025 žádost o mezinárodní ochranu. 3. Dne 4. 6. 2025 poskytl žalobce údaje ke své žádosti. Upřesnil, že je bez náboženského i politického přesvědčení. Je ženatý a má čtyři děti; rodina žije ve Vietnamu. Z vlasti vycestoval letecky do Rumunska v roce 2019, kde pracoval. Do České republiky přicestoval na přelomu roku 2023 a 2024 nákladním vozem. V Rumunsku disponoval pobytovým oprávněním s platností do června 2024. O mezinárodní ochranu žádá poprvé. Je zdráv, léky neužívá. Do Vietnamu se vrátit nemůže, jelikož je tam zadlužený. Musí vydělávat peníze, aby splácel dluh a finančně vypomáhal rodině. 4. Identické důvody své žádosti žalobce zopakoval při pohovoru dne 4. 6. 2025. Upřesnil, že v Rumunsku pracoval v továrně i na stavbách, bydlel na ubytovně, ubytování a životní potřeby si zajišťoval sám. Z Rumunska odcestoval, neboť tam neměl stabilní práci a dosahoval nízkých příjmů. Jiné důvody pro opuštění Rumunska neměl. Do České republiky přicestoval za pomoci zprostředkovatele, žádné vazby zde neměl. Platnost rumunského pobytového oprávnění vypršela asi v červnu 2024. Uvědomuje si, že se jeho pobyt stal neoprávněným. V Rumunsku kromě nedostatku práce neměl žádné problémy. Do Rumunska se vrátit nechce, neboť je opustil neoprávněně a nebude mít možnost tam najít práci. V České republice či v jiném státě EU nemá žádné příbuzné či nejbližší sociální vazby. Chce zde zůstat, aby mohl vydělávat peníze na dluh ve Vietnamu. Tam se obává věřitelů. 5. Dne 4. 6. 2025 žalovaný žalobce zajistil dle § 46a odst. 1 písm. d) zákona o azylu v zařízení pro zajištění cizinců. 6. Žalobce není veden v systému SIS. Nemá záznam v EURODAC. 7. Dne 6. 6. 2025 požádal žalovaný ve smyslu nařízení Dublin III Rumunsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Poukázal na to, že žalobce byl od 3. 6. 2023 do 2. 6. 2024 držitelem pobytového oprávnění v Rumunsku. 8. Dne 13. 6. 2025 uznalo Rumunsko svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce ve smyslu čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, jelikož žalobce disponoval pobytovým oprávněním v Rumunsku s platností do 2. 6. 2024. 9. Správní spis obsahuje mj. Informaci Ministerstva vnitra České republiky, OAMP, ze dne 7. 11. 2024, týkající se azylového systému v Rumunsku. 10. Žalovaný seznámil žalobce s obsahem spisového materiálu dne 23. 6. 2025. Žalobce nenavrhl doplnění podkladů a neuvedl další skutečnosti. 11. V napadeném rozhodnutí žalovaný uzavřel, že státem příslušným k posouzení žádostí je Rumunsko s ohledem na ustanovení článku 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Žalovaný neshledal systémové nedostatky v azylovém řízení, a to jak obecně, tak i ve světle konkrétních okolností uváděných žalobcem. Rovněž nenašel důvody k aplikaci diskrečního oprávnění předpokládaného čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III, přičemž žalobce z Rumunska odcestoval kvůli nízké mzdě a nechce se tam vrátit. III. Žaloba 12. Žalobce považuje za nepřezkoumatelný závěr žalovaného o tom, že v případě Rumunska neexistují závažné důvody se domnívat, že zde dochází k systémovým nedostatkům v azylové proceduře a že podmínky přijetí nedosahují rizika nelidského a ponižujícího zacházení. Vyzdvihuje, že žalovaný odkazuje na Informaci OAMP ze dne 7. 11. 2024, tu ztotožňuje s Informací OAMP ze dne 14. 6. 2023, aniž by vysvětlil, které ze skutkových zjištění učinil na základě té, které zprávy. Žalobce má navíc Informaci OAMP ze dne 7. 11. 2024 za neaktuální s ohledem na časový odstup jejího pořízení. 13. Dle žalobce žalovaný pochybil rovněž při úvahách o možnosti aplikovat diskrečního oprávnění dle čl. 17 nařízení Dublin III. Odůvodnění neodpovídá skutečnosti: není totiž pravdou, že by žalobce pobýval mimo zařízení pro ubytování žadatelů, jak uvádí žalovaný; též není pravdou, že by žalobce v České republice neměl vytvořeny kulturně-sociální vazby, neboť zde přicestoval již na přelomu r. 2023 a 2024. Je tak evidentní, že si na území za dobu více než roku vytvořil vazby, byť s ohledem na neznalost češtiny především v rámci vietnamské komunity. Žalovaný též nezohlednil, že při pobytu v České republice žalobce nebyl stíhán pro žádnou trestnou činnost. Na území České republiky má svého právního zástupce: z rozhodnutí není zřejmé, jaký přístup k právní pomoci bude žalobce mít v Rumunsku. 14. Žalovaný se nezabýval možnostmi pro udělení udělit humanitární azyl. 15. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 16. Ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 7. 2025 žalovaný zdůrazňuje, že se nedopustil nedostatků namítaných v žalobě. Opatřil si dostatek podkladů pro rozhodnutí, které považuje za přezkoumatelné. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 17. K námitce stran dokumentu – Informace OAMP ze dne 14. 6. 2023 žalovaný připouští, že ji cituje na straně 5 napadeného rozhodnutí. Jedná se nicméně o písařskou chybu (chybu v dataci zprávy). Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z Informace OAMP ze dne 7. 11. 2024. Tuto zprávu pak považuje z aktuální. 18. Žalovaný uvádí, že v nynější věci Rumunsko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, jelikož žalobce disponoval pobytovým oprávněním v Rumunsku s platností do 2. 6. 2024. K otázce systémových nedostatků azylového systému v Rumunsku žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 19. Odůvodnění, proč nepřistoupil k aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III, má žalovaný za dostatečné a souladné s obsahem spisového materiálu; poukázal i na souvztažnou judikaturu. 20. Žalovaný připomněl, že s ohledem na skutečnost, že o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nerozhodoval meritorně, nebylo na místě posuzovat možnost udělit žalobci humanitární azyl. 21. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V. Posouzení věci krajským soudem 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. V napadeném rozhodnutí přitom nezjistil takové vady, k nimž byl povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. § 76 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 23. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 24. V projednávané věci je nesporné, že na základě pravidel pro určení příslušnosti členského státu dle nařízení Dublin III, konkrétně dle čl. 12 odst. 4 první věty Pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států. je dána příslušnost členského státu, který vydal žalobci povolení k pobytu, tedy Rumunska. V nynější věci žalobce disponoval pobytovým titulem vydaným v Rumunsku, platným do června 2024, přičemž v mezidobí od jeho vydání území členských států neopustil. V České republice požádal o mezinárodní ochranu až v květnu 2025. Rumunsko svou příslušnost uznalo. 25. Jádrem přezkumu je posouzení otázky, zda žalovaný přezkoumatelně vyhodnotil rizika, která žalobci hrozí v případě přemístění do Rumunska z pohledu jeho postavení žadatele o mezinárodní ochranu; v této souvislosti žalobce namítá nedostatky v odůvodnění napadeného rozhodnutí s