7 Azs 19/2013 — Nejvyšší správní soud

19 Az 44/2025- 25 - text  5 19 Az 44/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: S. W. státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem 120 00 Praha 2, Rumunská 1720/12 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2025 č. j. OAM-1133/ZA-ZA11-D07-Z-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce podle § 46a odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 19. 11. 2025 s možností dalšího prodloužení. Žalobce namítal, že omezení osobní svobody prostřednictvím zajištění cizince je ustálenou judikaturou opakovaně označováno za mimořádný prostředek, kterého lze užívat pouze v krajních případech. Zákon o azylu omezuje možnosti použití zajištění cizince pouze za situace, kdy není možné uplatnit zvláštní opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalovanému vytkl, že nevyvinul žádnou aktivitu k tomu, aby zjistil, jaké jsou jeho osobní poměry. Poukázal na to, že na území České republiky žil s partnerkou paní H. V., státní občankou České republiky na adrese X. Na stejné adrese se zdržoval před zajištěním. Z napadeného rozhodnutí dle žalobce nevyplývá, že by se žalovaný možností užití mírnějších opatření ve smyslu § 47 zákona o azylu vůbec zabýval, natož pak k jakému závěru dospěl a zejména na základě jakých podkladů. Žalovaný byl také odpovědný za obstarání relevantních podkladů a jejich adekvátní vyhodnocení. Žalovaný se omezil toliko na závěry vyjádřené na str. 3 napadeného rozhodnutí. Rezignoval na zjištění jeho ochoty dodržovat zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu, praktickou možností dodržování některého z mírnějších opatření se vůbec nezabýval a závěr o tom, že by opatření neplnil, založil výhradně na tom, že se v členských státech Evropské unie zdržoval nelegálně, aniž by se snažil zjistit, co ho k tomu vedlo, resp. jaký je jeho záměr, pokud jde o pobyt v Evropské unii apod. Zcela přehlédl fakt, že na území České republiky žije se svou partnerkou, což je zásadní faktor, pokud jde o jeho motivaci dodržovat uložené opatření. V možnostech žalobce bylo např. provedení výslechu jeho partnerky, která je občankou České republiky. Žalobce je tedy ve smyslu § 15 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, rodinným příslušníkem občana Evropské unie a k této skutečnosti měl žalovaný přihlédnout a přinejmenším provést výslech jeho partnerky. Měl se jej také specificky dotazovat na okolnosti jeho výskytu v České republice a ubytování. Za situace, kdy žalovaný aktivně nezjišťoval možnost nahrazení zajištění zvláštními opatřeními dle § 47 zákona o azylu, nemohlo dojít ani k adekvátnímu posouzení otázky, zdali je vůbec zajištění jako takové možné. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval a také na relevantní judikaturu. 3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46 odst. 8 zákona o azylu, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 6. 10. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Dne 13. 10. 2025 poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a byl s ním proveden pohovor v jazyce arabském za přítom nosti tlumočníka arabského jazyka. Žalobce sdělil, že z Tuniska vycestoval letecky do Turecka 9. 9. 2023. Následně pokračoval do Bulharska, Srbska, Maďarska a Spolkové republiky Německo. Cesta mu trvala 25 dnů. Při cestě do Německa jej kontrolovala v Rakousku policie. Sejmuli mu otisky prstů a nařídili mu pokračovat do zařízení pro žadatele o mezinárodní ochranu, což nerespektoval a pokračoval dál v cestě do Spolkové republiky Německo. Měl tam namířeno k manželce. Ve Spolkové republice Německo byl ubytovaný ve městě Regensburg v zařízení pro žadatele o mezinárodní ochranu. S manželkou nepobýval, měl konflikt s její matkou a následně se rozešli. V Německu se učil německy, absolvoval školení na provoz vysokozdvižného vozíku a pracoval ve skladu. Spolková republika Německo zamítla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. Se svou současnou přítelkyní se seznámil v Německu, proto přicestoval právě do České republiky. Proti zamítnutí žádosti o azyl ve Spolkové republice Německo podal odvolání, ovšem neuspěl. Od ledna 2025 bydlel s přítelkyní v České republice. Je si vědom, že na území České republiky od měsíce prosince 2024 pobývá bez oprávnění. 5. Podle informací z policejní databáze CIS bylo žalobci 25. 3. 2025 Spolkovou republikou Německo stanoveno vyhoštění na dobu 3 let. Z výsledků sejmutí otisků v systému EURODAC vyplývá, že žalobce neoprávněně překračuje hranice členských států EU. 6. Vízum ani povolení k pobytu žalobci nebylo uděleno v minulosti žádným státem Evropské unie. 7. Ze správního spisu se podává, že dne 7. 10. 2025 byla správním orgánem odeslána žádost o zpětvzetí žalobce do Spolkové republiky Německo, které je v tomto konkrétním případě příslušné za podanou žádost o mezinárodní ochranu. Dne 8. 10. 2025 Spolková republika Německo uznala svoji příslušnost k podané žádosti o mezinárodní ochranu. 8. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění, ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže bude přemístěn do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie a existuje-li vážné nebezpečí útěku, zejména pokud se již v minulosti vyhnul provedení přemístění, nebo se pokusil o útěk anebo vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do státu vázaného předpisem Evropské unie nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 9. Podle ust. § 47 odst. 1 téhož zákona, zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené. 10. Podle ust. § 47 odst. 2 téhož zákona, ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. 11. Krajský soud zastává názor, že žádné z žalobních tvrzení o pochybení žalovaného neshledal důvodným. Skutkový stav byl dostatečně zjištěn a odpovídá okolnostem daného případu ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. Žalovaný vycházel především z vlastní výpovědi žalobce a ze zjištění z informačního systému. Rozhodnutí žalovaného je taktéž přesvědčivě odůvodněno. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že na území České republiky žalobce pobýval neoprávněně od měsíce prosince 2024. Také na území České republiky vstoupil neoprávněně ze Spolkové republiky Německo. Jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6. 10. 2025 podaná na území České republiky je již třetí žádost o mezinárodní ochranu. Žalobce rozhodnutí Spolkové republiky Německo o zamítnutí žádostí o udělení mezinárodní ochrany a vyhoštění nerespektoval a pokračoval založit další žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Nerespektoval ani pokyn rakouské policie, jíž byl jasně instruován, že se má dopravit do zařízení pro žadatele o mezinárodní ochranu a pokračoval dále v cestě do cílové země, jíž byla Spolková republika Německo. Na území Rakouské republiky nesetrval do doby dokončení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Rakouskou republiku svévolně opustil ihned po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 30. 9. 2023. Žalobce tak cestuje mnoha členskými státy Evropské unie bez oprávnění, této skutečnosti si je vědom. Soud souhlasí s žalovaným, že z postupu žalobce je zřejmé, že v jeho případě nelze rozumně předpokládat, že by náhle své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Také dle názoru