1 Azs 248/2014 — Nejvyšší správní soud

20 Az 18/2025- 49 - text  13 20 Az 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: B. A. státní příslušnost: Islámská republika Afghánistán toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty, zastoupený Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem, sídlem Vrázova 1324/40, 703 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-653/DS-D03-D06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce Mgr. Ing. Tomáše Tillmanna, advokáta, se určuje částkou ve výši 10 140 Kč a bude mu vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. České republice se právo na náhradu nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 6. 2025, č. j. OAM-653/DS-D03-D06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), určil, že státem příslušným k přijetí žalobce zpět podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Bulharsko. Současně žalovaný vyslovil, že napadené rozhodnutí je „v souladu s § 11 odst. 2 věty druhé zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, rozhodnutím podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu uvedeného podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu“. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil žalobou. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce byl dne 11. 6. 2025 zadržen Policií České republiky a dne 12. 6. 2025 zajištěn, neboť pobýval na území České republiky neoprávněně. Správní orgány ze záznamu o výsledku porovnávání otisků prstů v systému EURODAC zjistily, že žalobce dne 12. 5. 2025 požádal o mezinárodní ochranu v Bulharsku. 3. Do protokolu o podání vysvětlení ze dne 11. 6. 2025 žalobce uvedl, že naposledy pobýval v Íránu, kde žije jeho matka a sourozenci. Narodil se v Íránu rodičům, kteří jsou Afghánci. V Íránu studoval vyšší odbornou školu, ale nemá ji dokončenou (elektro inženýr). Školu ukončil z finančních důvodů. Poté pracoval brigádně po stavbách, kde dělal elektrikáře. Z Íránu vycestoval v únoru 2025. Jeho bratr našel převaděče, se kterým se dostali do Turecka. Poté za pomocí převaděčů přicestoval ilegálně do Bulharska. S ostatními cizinci nastoupil do auta a po vysazení je zadržela bulharská policie, která je odvezla do záchytného střediska. Tam opět kontaktoval převaděče, který jej převezl do Srbska. Poté cestoval taxíkem k srbsko-maďarským hranicím. Dostal se do Maďarska, kde jej opět kontrolovala policie, které spolu s dalšími lidmi utekl. Dostal se do Vídně, šel na policii, ale ta se s ním nechtěla bavit. Jeho bratr, který je v Německu, mu zakoupil jízdenku do Německa, ale po cestě ho zadržela policie. Do Schengenského prostoru tedy přicestoval ilegálně přes Maďarsko pomocí převaděčů. Z domovského státu vycestoval z důvodu nedostatku práce. Neměl ani doklady, a tak se bál zadržení. Chtěl za bratrem do Německa. Nemá žádný cestovní doklad, jen kopii občanského průkazu v mobilu. Na území České republiky přicestoval z Rakouska, což bylo z důvodu tranzitu do Německa. Nevěděl, že cestuje přes Českou republiku, jeho cílem bylo Německo. O azyl žádal v Bulharsku, avšak nedobrovolně. Na policii v Bulharsku dostal vybráno, že buď bude deportovaný nebo půjde do vězení nebo požádá o azyl. Proto podepsal papír, že žádá o azyl v Bulharsku. Při podpisu písemnosti byl přítomný tlumočník, který jim všechno přetlumočil a vysvětlil podmínky žádosti o azyl. Žalobce byl následně umístěn do kempu, kde byl volný pohyb. Na rozhodnutí o mezinárodní ochraně ale nečekal a odešel. Na území České republiky nikoho nemá, v Evropské unii má bratra. V České republice a Evropské unii nemá žádné kulturní a společenské vazby, ani ekonomické poměry. V případě propuštění by požádal v České republice o azyl. Nechce se do Bulharska vrátit. Nic mu tam nicméně nehrozí. Vysvětlení bylo učiněno za přítomnosti tlumočníka, žalobce protokol vlastnoručně podepsal. 4. Do protokolu o pohovoru v rámci dublinského řízení ze dne 23. 6. 2025 žalobce uvedl, že Írán opustil koncem roku 2024. Nemohl tam studovat ani pracovat, brali jej jako nelegálního uprchlíka. Byl i napaden nožem. Při cestě do Německa ho v Drážďanech kontrolovala policie, a tak jej poslala zpět do České republiky. Otisky prstů mu byly odebrány v Bulharsku i v Německu. Žádost o mezinárodní ochranu nepodával. Na informaci, že podal žádost již v Bulharsku, odpověděl, že podepisoval nějaké papíry, ale nevěděl jaké. Byl tam v detenčním zařízení i v pobytovém centru. V detenčním zařízení dostával jídlo 2x denně. Neví, zda tam byl přítomen lékař. V pobytovém centru pak bylo jídlo 3x denně a lékař tam byl. V detenci byly vycházky, které využíval, ale jednou se zpozdil. Přesto, že vše jinak dodržel, byl policií fyzicky potrestán. Ubytování v Bulharsku bylo hrozné, zdi na pokoji byly děravé, hygienické podmínky strašné, v noci nemohli spát, neboť je kousal a obtěžoval hmyz. Takové podmínky byly jak v detenci, tak v pobytovém centru. Z Bulharska odešel, aniž by vyčkal na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu, neboť chtěl do Německa za lepším životem. Napadání v detenci bylo v Bulharsku běžné. Bratra má v německém Magdeburgu. Do Bulharska se vracet nechce. Bojí se, že by byl poslán do Afghánistánu, kde ani nežije a nemá tam žádnou rodinu. Do Íránu by se již pak nedostal, neboť nemá doklady. 5. Součástí správního spisu je Informace OAMP ze dne 31. 5. 2024, Bulharsko, Azylový systém, Řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímací podmínky, zajišťování a azylové a dublinské statistiky. Žalobce byl seznámen s podklady rozhodnutí. 6. Žalovaný napadeným rozhodnutím určil, že státem příslušným k přijetí žalobce zpět je Bulharsko. Dle lustrace v databázi EURODAC žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu v Bulharské republice jako v prvním ze států, který je vázán Dublinským nařízením. Správní orgán tak dovodil, že Bulharsko je odpovědným členským státem ve smyslu čl. 3 odst. 2 Dublinského nařízení. Žalovaný požádal dne 17. 6. 2025 Bulharsko o přijetí žalobce zpět a o posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Bulharsko dne 20. 6. 2025 uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se zabýval skutečností, zda v případě Bulharska existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. Žalovaný vycházel z Informace OAMP ze dne 31. 5. 2024 týkající se azylového systému v Bulharsku. Žalovaný k tomu konstatoval, že v souladu s Dublinským nařízením je Bulharsko povinno objektivně a nestraně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Na úrovni Evropské unie nebylo vydáno žádné závazné rozhodnutí pro členské státy Evropské unie nebo Rady Evropy, které by jednoznačně deklarovalo systematické nedostatky v Bulharsku. Rovněž Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nevydal žádné stanovisko požadující, aby se členské státy zdržely transferu žadatelů o mezinárodní ochranu do Bulharska, jak to učinil v případě Řecka. Státní moc Bulharské republiky dodržuje právní předpisy a lidská práva a je schopna zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů i ze strany nestátních subjektů. Bulharsko ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, je rovněž považováno za bezpečnou zemi původu. Žalovaný v reakci na tvrzení žalobce o detenčním zařízení uvedl, že tato zařízení slouží pouze pro krátkodobé zajištění nelegálních migrantů. Podmínky v detencích jsou tak ve většině případů horší než v otevřených táborech. Žadatelé o mezinárodní ochranu však zpravidla bývají při navrácení do Bulharska umístěni do přijímacího střediska. Pouze v případech, ve kterých již bylo vydáno konečné negativní rozhodnutí, je osoba umístěna do detence. Žadatelé v přijímacích střediscích mají nárok na širší spektrum služeb včetně psychologické péče, zdravotního pojištění či sociální pomoci. Žalovaný konstatoval, že hrubé chování, které žalobce popisuje, považuje žalovaný za závažné selhání jednotlivců, nikoliv za selhání celého systému. Žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy či materiály, které by svědčily o systematických nedostatcích azylového systému v Bulharsku. Žalovaný se taktéž zabýval stavem ubytovacích zařízení v Bulharsku. Podmínky bývají kritizovány ze strany AIDA, avšak žalovaný pozname