20 Az 41/2024 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 41/2024- 35 - text  10 20 Az 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: A. B. státní příslušnost Tuniská republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024, č. j. OAM-621/ZA-ZA11-LE24-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2024, č. j. OAM-621/ZA-ZA11-LE24-2024, (dále jen „napadené rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 26. 8. 2024, zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce má za to, že byl tímto rozhodnutím na svých právech zkrácen a brojí proti němu žalobou. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Dne 6. 5. 2024 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany. 3. Dne 10. 5. 2024 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu, kde mimo jiné uvedl, že je Arab a jeho náboženské přesvědčení je islám. Nevyvíjel politickou aktivitu, o politiku se nezajímá, nebyl členem politické strany ani skupiny. Je svobodný, ale v České republice má partnerku. Děti nemá, ale partnerka zjistila před týdnem, že je těhotná. Ve vlasti má rodinu (matku a bratra), kteří tam stále bydlí. Z Tuniska vycestoval někdy na začátku léta 2023. Cestoval malou lodí nelegálně do Itálie. Tam byl pět měsíců, pracoval v restauraci a o mezinárodní ochranu nežádal. Po pěti měsících jel do České republiky autobusem. Cestoval bez pasu, avšak ten mu poté přivezl do České republiky kamarád. Na území České republiky vstoupil asi na začátku října 2023. Ke zdravotnímu stavu uvedl, že je zdráv, s ničím se neléčí a nemá žádná zdravotní omezení. Nebylo s ním vedeno žádné trestné stíhání ani nebyl odsouzen. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu problému s jedním člověkem v Tunisku. Ten chce od něj peníze. Do České republiky přijel, protože zde má bratra. 4. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10. 5. 2024 žalobce uvedl, že má ve vlasti rodinu a v České republice má bratra, který bydlí v X, kde má podnik. Žalobce bydlí s přítelkyní a s jeho bratrem. Ve vlasti pracoval v kavárně a také jako kadeřník. Impulsem pro vycestování v létě 2023 byly problémy s jedním člověkem. Otec tohoto člověka je tuniský politik, a tak má větší moc než žalobce. Začali ho ohrožovat, on se bál, a proto odjel za bratrem. K otázce, proč jel za bratrem až po pěti měsících v Itálii, odpověděl, že jeho bratr nevěděl, že je v Itálii, dozvěděl se to později. Žalobce neměl možnost jet do České republiky dříve. K tomu blíže uvedl, že v Itálii pracoval, ale pak se rozhodl jet za bratrem. S bratrem mluvil ještě, když byl v Tunisku, ze kterého pak odjel rychle, tudíž jeho bratr o jeho cestě do Itálie nevěděl. S bratrem mluvil po svém příjezdu do Itálie. Rozhodl se v Itálii setrvat (nelegálně), aby si vydělal na cestu do České republiky. Jeho bratr mu peníze neposlal, ani ho o to nežádal. O mezinárodní ochranu v Itálii nežádal, jelikož neměl důvod tam zůstat. Bez cestovního dokladu vycestoval z Tuniska, jelikož to bylo narychlo a měl strach. Dále podrobně popsal svou cestu z Tuniska do Itálie. Ve vlasti nebyl nikdy stíhán ani odsouzen za trestný čin, neměl osobní kontakt s policií, nebyl předvolán k soudu. Kdyby se do vlasti vrátil, zbili by ho lidé, se kterými měl před odjezdem problémy. Jednalo se o problémy kvůli společnému podnikání v kavárně. Podíl v kavárně prodal na začátku roku 2023 a podnik byl psaný pouze na jeho jméno. Jednou situace přerostla ve rvačku, a tak to nahlásil policii, která nepřijela. Následně čelil výhružkám. Po návštěvě policie se nezajímal, zda policie učinila nějaká opatření. O mezinárodní ochranu v České republice žádá až po sedmi měsících, neboť čekal na pas. V České republice nepracuje, živí jej bratr. Na podporu svých tvrzení řekl, že předloží doklady ke kavárně (povolení od města), které má v Tunisku. Uvedl, že nejsou na jeho jméno, ale na jméno bratra, který má živnostenský list. Právo na zpětné přetlumočení nevyužil. 5. V protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že se nechce s výše uvedenými dokumenty a zprávami seznámit ani se k nim vyjádřit. Nemá problém se státním zřízením v Tunisku, nýbrž má soukromé problémy. Nechtěl doložit žádné dokumenty a neměl nic nového, co by doplnil. 6. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava z bývalého společníka a jeho otce, kteří mu měli vyhrožovat, načež žalobce také fyzicky napadli. Dalším důvodem je skutečnost, že v České republice žije bratr žalobce, a také zde má partnerku, s níž čeká dítě. Při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný vycházel především z jeho výpovědí a dále z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Tuniské republice. Konkrétně vycházel z informací oddělení zahraničních projektů odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra – „Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu“ ze dne 15. 9. 2023 a „Tunisko – bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne 2. 2. 2024 a z informace Ministerstva zahraničních věcí, č.j. 126254-6/2023-MZV/LPTP ze dne 23. 10. 2023 „Tunisko – situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí.“ Žalobci byla dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, popřípadě navrhnout další podklady rozhodnutí. Žalobce této možnosti nevyužil, nechtěl se k podkladům vyjádřit s tím, že nemá problém s tuniským státním zřízením, ale má soukromé problémy. Nechtěl ani navrhnout doplnění podkladů či uvést nějaké další skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít žalovaný v úvahu. Dále žalovaný odkázal na vyhlášku Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb. ze dne 3. 12. 2015, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve které je uvedeno, že Tunisko je tzv. bezpečnou zemí původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Uvedl, že v Tunisku obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě jiné vážné újmy z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Tunisko rovněž ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. K tomu dále odkázal na historické události (např. tzv. Arabské jaro), které vedly k liberálním a demokratickým reformám. Popsal rovněž nedostatky tuniského systému. Nadto dále popsal vztahy s Evropskou unií a aktivitu domácích i mezinárodních skupin, které působí na území Tuniska a které se zabývají vyšetřováním případů týkajících se lidských práv. Žalovaný na základě uvedených informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Tuniské republice a na základě výpovědí žalobce shledal, že v případě žalobce lze Tunisko považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu a procedurální směrnice. K tomu žalovaný v první řadě konstatoval, že žalobcova tvrzení o jeho údajných potížích ve vlasti a tam mu hrozící nebezpečí jsou naprosto nevěrohodná, neboť se v nich objevují zcela zásadní rozpory, výpovědi jsou nekonzistentní a v podstatě každé z podstatných tvrzení žalobce buďto měnil (i opakovaně) nebo zcela popřel. Žalobce nejprve tvrdil, že prodal pouze svůj podíl kavárny, posléze tvrdil, že prodal celou kavárnu, jelikož byla psaná pouze na něj. Závěrem pohovoru ale zmínil, že povolení na kavárnu od města bylo psáno na jeho bratra. K tomu žalovaný podotkl, že ačkoliv žalobce přislíbil doložení tohoto povolení, do vydání napadeného rozhodnutí tak neučinil. Původně také uváděl, že otec jeho bývalého společníka je tuniský politik, a proto má větší moc, následně toto tvrzení popřel. Žalobce také vypověděl, že při odjezdu ze země v létě 2023 šel přímo z práce z kavárny za člověkem, který jej odvedl na loď, avšak současně sdělil, že kavárnu prodal již začátkem roku 2023 a v době svého odjezdu tam nepracoval. Když byl s tímto rozporem konfrontován, začal nově tvrdit, že šel ze zcela jiné kavárny, ve které seděl s kamarádem. Další zásadní rozpor žalovaný shledal v oznámení napadení žalobce na policii. Žalobce původně prohlásil, že žádný kontakt s policií neměl, následně sdělil, že byl napadení nahlásit na místní policejní stanici. Důvěru nebudí ani skutečnost, že žalobce není schopen uvést jakýkoliv bližší časový údaj ke svému napadení, posledního kontaktu či rozhovoru se svým společníkem nebo jeho otcem, či oznámení věci na policii. Žalovaný