10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 A 71/2024- 52 - text  7 22 A 71/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobkyně: AGOSTO FIN s.r.o. IČ: 27840689 sídlem náměstí Msgre. Šrámka 885/7, 702 00 Ostrava zastoupená advokátem Mgr. Petrem Vaňkem sídlem Sokolská třída 936/21, 70 200 Ostrava proti žalovanému Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2024, č. j. MZE-78206/2024-15111 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2024 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9. 4. 2024, č.j. MSK 20450/2024 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 33 odst. 3 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVK“), kterého se dopouštěla v období nejméně od 1.12.2022 do 6.4.2023 tím, že neumožňovala připojení novostavby rodinného domu ve vlastnictví pana T. B., situované na pozemcích parc. č. X a XA v k. ú. X na jí vlastněnou kanalizaci, když nereagovala na žádost o souhlas s připojením na uvedenou kanalizaci (dále jen přestupek č. 1) a dále přestupku nezajištění plynulého a bezpečného provozování vodovodu a kanalizace podle § 8 odst. 1 ZVK uvedeného v § 33 odst. 2 písm. d) ZVK, kterého se dopouštěla v období od 21. 3. 2013 do 6.4.2023 tím, že si nezajistila povolení k provozování jí vlastněné kanalizace, ani neuzavřela smlouvu o provozování s odborným subjektem, který by kanalizaci provozoval svým jménem (dále jen přestupek č. 2). Krajský úřad Moravskoslezského kraje uložil žalobkyni v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) a § 33 odst. 9 písm. d) ZVK správní trest pokuty ve výši 50 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné, stejně tak považuje uloženou sankci ve výši 50 000 Kč za nezákonnou a nepřiměřeně vysokou, proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a uvedla následující žalobní námitky. 4. Jako stěžejní námitku ve vztahu ke spáchání přestupku č. 1 žalobkyně uvádí, že uznání viny ze spáchání přestupku je protiprávním, nedovoleným a neúčelným vstupováním veřejné správy do soukromoprávních vztahů dvou soukromých subjektů, a to žalobkyně a p. T. B. Žalovaný pochybil, protože nereflektoval dvojjediné postavení žalobkyně, která je jednak vlastníkem kanalizace a jednal současně vlastníkem pozemku, na němž má být kanalizační přípojka umístěna. Snaha p. B. o souhlas s připojením kanalizační přípojky je pouze jeho snahou „šikanovat“ žalobkyni a tuto faktickou situaci měl žalovaný při svém rozhodování vzít v úvahu. 5. Žalovaný ani prvostupňový správní orgán se nad to nezabývali tím, zda má p. B. možnost dosáhnout požadovaného napojení na kanalizaci i jinak, aniž by zasahoval do vlastnického práva žalobkyně. Byl zde tedy neúplně zjištěn stav věci, a žalovaný proto dospěl k nesprávným zjištěním. 6. K přestupku č. 2 žalobkyně namítla, že skutková podstata § 33 odst. 2 písm. d) ZVK postihuje pouze provozní nekázeň, vůbec necílí na případy, kdy chybí administrativní povolení k provozu kanalizace dle § 6 ZVK, jako v situaci žalobkyně. Žalovaný tedy neměl přestupek vůbec postihnout, když v souladu se zásadou „nullum crimen sine lege“ se o přestupek nejedná. Chybí posouzení hlediska společenské nebezpečnosti a ukládané sankce; žalobkyně od okamžiku nabytí nemovitostí, v nichž se předmětná kanalizace a vodovod nachází, neudělala nic, čím by ohrozila nebo narušila jejich funkčnost a provoz. Samotné neuzavření smlouvy mezi žalobkyní a subjektem příslušným k provozování dle ZVK nemůže být hodnoceno jako tak závažné, aby bylo označeno za přestupek. 7. Dále žalobkyně namítla, že se žalovaný nezabýval otázkou promlčení přestupku, přestože nešlo o trvající přestupek po dobu 10 let, neboť žalobkyně vůbec nevěděla, že provoz vodovodu a kanalizace není upraven žádnou smlouvu. V napadeném rozhodnutí chybí skutkové a právní posouzení vytýkaného jednání ohledně jeho časového vymezení. 8. Žalobkyně má za to, že předmětná kanalizace není veřejná, protože nesplňuje podmínky uvedené v § 1 odst. 3 písm. a) ZVK a názor správního orgánu 1. stupně, s nímž souhlasil žalovaný, že jde o veřejnou kanalizaci, protože provozně souvisí s kanalizační sítí ve vlastnictví města Ostravy, je nesprávný. 9. Dále se žalobkyně domnívá, že je nesprávný názor žalovaného, že případná předchozí smlouva o provozování kanalizace právního předchůdce žalobkyně nepřešla na žalobkyni a že je nutná písemná forma smlouvy a zároveň, že odpovědnost z přestupku č. 2 stíhá provozovatele kanalizace, a ne jejího vlastníka. 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že setrvává na důvodech v něm již uvedených. 11. Z obsahu správních spisů soud pro účely přezkumu napadeného rozhodnutí zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 33 odst. 3 písm. a) ZVK a dále přestupku nezajištění plynulého a bezpečného provozování vodovodu a kanalizace podle § 8 odst. 1 ZVK uvedeného v § 33 odst. 2 písm. d) ZVK. Správní orgán 1. stupně uložil žalobkyni v souladu s § 41 odst. 1 zákona o přestupcích a § 33 odst. 9 písm. d) ZVK správní trest pokuty ve výši 50 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci rozhodl u ústního jednání dne 26. 11. 2025, u kterého účastníci setrvali na svém stanovisku. 13. Krajský soud neshledává žalobní námitky žalobkyně důvodnými. 14. Námitky žalobkyně ve vztahu ke spáchání přestupku č. 1 se prolínají takřka celou žalobou; krajský soud přitom z jejího textu dovodil, že dle žalobkyně je uznání viny ze spáchání přestupku protiprávním, nedovoleným a neúčelným vstupováním veřejné správy do soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a p. T. B. Žalovaný podle žalobkyně pochybil, protože nereflektoval dvojjediné postavení žalobkyně, která je jednak vlastníkem kanalizace a zároveň vlastníkem pozemku, na němž má být kanalizační přípojka umístěna. Žalovaný ani správní orgán 1.stupně se nad to nezabývali tím, zda má p. B. možnost dosáhnout požadovaného napojení na kanalizaci i jinak, aniž by zasahoval do vlastnického práva žalobkyně. 15. Krajský soud předně přisvědčuje žalovanému, že navzdory tvrzení žalobkyně srozumitelně vysvětlil její dvojjediné postavení a rozdílnou povahu jejích povinností z titulu vlastníka pozemku a z titulu vlastníka kanalizace. Žalobkyně zvláště zdůrazňovala fakt, že jelikož ji nelze přinutit, aby vydala souhlas s umístěním kanalizační přípojky ke kanalizaci v pozemku parc. č. XB v k. ú. X, nelze ji přinutit ani k tomu, aby souhlasila s připojením kanalizační přípojky. Názor žalobkyně však nemá oporu v platnému právu. Žalobkyně své argumenty opírá o podmínky zřízení věcného břemene, které je institutem soukromého práva. Při rozhodování o zřízení věcného břemene soudním rozhodnutím bude jednou z podstatných okolností rozsah a povaha zásahu do vlastnického práva povinného a subjekty řízení jsou v rovném postavení. V posuzované věci však krajský soud posuzuje práva a povinnosti plynoucí ze ZVK v oblasti práva veřejného, přičemž celou problematiku je nutno posuzovat z hlediska veřejného zájmu; chráněným zájmem je zde zajištění možnosti subjektů připojit se na stávající vodohospodářské sítě v bezprostředním okolí, pokud tomu nebrání technické či kapacitní limity. ZVK stanovuje povinnost umožnit připojení se na vodovod nebo kanalizaci, přičemž je na posouzení správního orgánu, zda bylo této povinnosti učiněno zadost. Žalobkyně v průběhu správního řízení nikde netvrdila, že by s p. B. jednala a vymezila technické důvody, proč není možné se na jí vlastněnou kanalizaci připojit. 16. Krajský soud při vyhodnocení žalobních námitek týkajících se přestupku č. 1 vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku č.j. 9 As 422/2017-56 ze dne 28. 3. 2019 zamítl kasační stížnost žalobkyně, která stejně jako v posuzované věci neumožnila napojení na jí vlastněnou kanalizaci. V tomto rozsudku NSS uzavřel, že „