22 Af 2/2023- 98 - text
18 22 Af 2/2023
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci
žalobce: Actrad s. r. o. „v likvidaci“
sídlem Potoční 1091, 738 01 Frýdek-Místek
zastoupený advokátem Mgr. Martinem Blaškem, LL.M.
sídlem Olbrachtova 1334/27, 710 00 Ostrava
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022 č. j. 42461/22/5200-11432-709409, ve věci daně z příjmů právnických osob
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022
č. j. 42461/22/5200-11432-709409, jímž bylo způsobem vymezeným v jeho výroku změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 6. 2. 2019 č. j. 402693/19/3207-51523-800279, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“), zrušena daňová ztráta a vyměřeno penále za zdaňovací období roku 2014.
2. Žalobce v podané žalobě vymezil tyto žalobní body:
1) Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou nezákonná, resp. řízení trpí závažnými vadami, jelikož správní orgány nezjistily řádný skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutků, v rámci posouzení skutků překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, přičemž rozhodnutí správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování, ani v platných zákonech. Z výroků obou rozhodnutí není zcela zřejmé, jakými podklady se správní orgány
při rozhodování řídily, neboť jejich skutkové závěry jsou převážně spekulativní. Obě rozhodnutí jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná.
2) Žalovaný se vůbec nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze opakuje předchozí závěry a úvahy o ceně reklamy, efektu reklamy a spojených osobách bez odkazu na konkrétní důkazy. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce uzavřel právní vztah s dodavatelem TONDINO
za účelem snížení základu daně ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1991 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“). Podle žalobce je odůvodnění napadeného rozhodnutí nelogické. Žalovaný sám vyložil znění § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP tak, že jinak spojenými osobami se rozumí osoby, které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Dále uvedl, že stát přímo nemůže zasahovat do cenotvorby mezi spojenými osobami, nařizuje však, aby byl základ daně očištěn od deformací vytvořených neobvyklými cenami v transakcích mezi spojenými osobami. Tento princip je označován za pravidlo tržního odstupu. Podle žalobce žalovaný zcela obrací svou dosavadní argumentaci a jednání daňového subjektu podřazuje jinému principu než doposud, když odkazuje na princip tržního odstupu. Ten se uplatňuje u zkoumání převodních cen, a nikoliv u cenotvorby mezi spojenými osobami. Žalobce zdůraznil, že smlouvy o reklamě a propagaci byly uzavírány s prostředníkem, a proto je nutné uvažovat s předpokladem, že transakční podmínky byly obvyklé a plně srovnatelné, ovšem vstupoval do nich zprostředkovatel, což znamená, že je zapotřebí zohlednit i nezbytnou provizi zprostředkovatele, která se běžně pohybuje ve výši 20 % a je tedy přirážkou k výchozím cenám sjednávaným přímo. Žádné takové vyhodnocení provizí však žalovaný neprovedl.
3) Žalobce dále poukázal na to, že se snažil prostřednictvím reklamy o zvýšení objemu své obchodní činnosti a vynaložení prostředků na reklamu mu jednoznačně přineslo zvýšení zisku. Nejednalo se o fiktivní plnění typické pro podvody a nedošlo ani k identifikaci personální či kapitálové propojenosti účastníků plnění, která by mohla být ukazatelem daňového podvodu. Nebyly prokázány žádné nestandardní finanční operace. Jedinou relevantní okolností, kterou správce daně podvod odůvodňuje, je údajně nepřiměřená cena za reklamní plnění a nedostatek správcem daně požadovaných „podstatných parametrů u standardních obchodních případů“. Tento závěr však nebyl prokázán, výklad smluvních ujednání mezi účastníky sporu může podávat pouze soud, a nikoliv správce daně. Pokud má žalovaný za to, že existují standardní smluvní parametry, je na něm, aby je osvětlil a zdůvodnil. Tvrzení žalovaného, že smlouvy nemají dostatečné standardní parametry, je nepřezkoumatelné. Občanskoprávní i obchodněprávní vztahy jsou soukromoprávní povahy mezi rovnými subjekty. Žalobce poukázal na čl. 2 odst. 3, čl. 26 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Žalobce má za to, že mu nelze ukládat prověřování fungování a obchodních praktik jiných subjektů za situace, kdy jsou podmínky jiných smluvních vztahů chráněny obchodním tajemstvím nebo objektivní nemožností získat další informace z veřejných registrů.
4) Řádně formulovaný výrok je nezastupitelnou částí rozhodnutí a pouze z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla uložena, lze z něj usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté
a jen výrok může být vynucen správní exekucí. Zákonodárce požaduje, aby při ukládání sankce za správní delikt byl ve výroku rozhodnutí také popsán skutek, za který je sankce ukládána, způsobem vylučujícím jeho záměnu s jiným jednáním. Rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný s odůvodněním, je nutno považovat za nesrozumitelné. V závěrech kontrolního protokolu, na který se správní orgán odvolává v odůvodnění svého rozhodnutí, je porušení povinností žalobce spatřováno v nedodržení ceny obvyklé, avšak z úplně jiných důvodů, než které jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je nově konstruován princip tržního odstupu a povinnost zachovávat ve smlouvách standardní parametry. Rozhodnutí neumožňuje jeho adresátovi poznat, jaké konkrétní jednání je mu vyčítáno, ani právní kvalifikaci takového jednání. Neuvedení skutkového vymezení správního deliktu ve výroku způsobuje nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Pochybení správního orgánu spočívající v uvedení jiného skutkového vymezení jednání, v němž je spatřován tento kvalifikovaný správní delikt ve výrokové části rozhodnutí je vadou, resp. podstatným porušením ustanovení
o řízení před správním orgánem, u něhož je třeba zkoumat, zda tato vada mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce směřoval proto svou obranu po celou dobu správního řízení do jiného skutkového stavu, než je mu vytýkáno napadeným rozhodnutím. V důsledku takového řešení byl zbaven možnosti účinně se bránit proti rozhodnutí
a nemůže tak zpochybnit splnění podmínek pro doměření daně.
5) Žalovaný si vytvořil vlastní právní principy, kterými se řídí a podporuje své schéma
o objektivní nestandardní skutečnosti a prokázání existence vztahu jinak spojených osob. Žalobce odkázal na body 44–45, 46–48, 51–55 a 56–60, 62 a také 30–43 Seznámení s výsledky odvolacího řízení (dále jen „Seznámení“). Žalovaný zde vymezil znaky jinak spojených osob tak, že není blíže specifikováno umístění reklamy, nebyla prováděna dostatečná kontrola uskutečnění reklamy, nebyla ověřována cenová výhodnost reklamy, nebyl vyhodnocen efekt reklamy, nebyl ověřen obchodní partner, žalobce se nechoval s péčí řádného hospodáře, jeho jednání bylo neodpovědné a neobezřetné. Žalobce namítl, že neexistence jakéhokoliv právně závazného výkladu těchto pojmů ze strany žalovaného a jeho teoretické úvahy na téma fungování trhu dávají najevo, že žalovaný této odborné problematice nerozumí. Tím žalobce nemá na mysli nekompetentnost kontrolních orgánů při výkonu kontroly, ale nedostatek odborných znalostí pro posouzení právně významných pojmů jako je dobrá víra či prokazování úmyslu, a to ve vztahu k judikatuře českých soudů i Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Interpretace a aplikace těchto pojmů je v rozporu s principy spravedlnosti. Kromě nedoložených úvah žalovaného zcela chybí právní rozbor toho, jak žalobce porušil ustanovení konkrétního právního předpisu, když není ničím prokázáno, že kterýkoliv žalovaným uplatňovaný princip byl žalobcem porušen z důvodu jeho jednání v rozporu s konkrétním ustanovením zákona. Žádné takové zákonné principy nemohly být porušeny, protože neexistují. Vše je pouhou logickou konstrukcí žalovaného, která je postavena na tom, že lze uplatňovat dodržování jím vytvořených pravidel, a přitom je v rozporu s nepochybnými fakty, že jednání žalobce je souladné s právem. Dále žalobce uvedl, že žalovaný sice odůvodnil své rozhodnutí, vyhnul se však vypořádání celé řady námitek, které žalobce vznesl. To má za následek zásah do žalobcova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny.
6) Ust. § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP nehovoří ani o c