7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

25 A 52/2024- 27 - text  7 č. j. 25 A 52/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: SPI JOB s. r. o. sídlem Nádražní 613/38, 702 00 Ostrava zastoupená Punktum, spol. s r. o. sídlem Otická 758/19, 746 01 Opava proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní tvrzení a stanovisko žalovaného: 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v sídle její společnosti proběhlo ústní jednání, na kterém se zaměstnanci žalovaného prokázali úředními průkazy, odmítli však prokázal svoji totožnost a předložit pověření ke kontrole. Podle žalobkyně se žalovaný přitom dopustil dvou nezákonných zásahů, jejichž deklarace se žalobou domáhá: I. Žalovaný odmítl dne 20. 9. 2024 vyzvat všechny přítomné osoby k prokázání totožnosti. II. Žalovaný nevydal dne 20. 9. 2024 pověření je kontrole pro konkrétní přítomné úřední osoby, ač byl o to výslovně požádán. 2. Žalobkyně má za to, že zásah do jejích práv vyplývá ze skutečnosti, že měla zaměstnancům žalovaného předložit 600 pracovních smluv. Zaměstnanci jsou neznámí lidé. Postup žalovaného byl podezřelý, protože nebyl sdělen žádný důvod kontroly ani žádná pochybnost o podaných daňových tvrzeních. Byly podezřele vyžadovány všechny listiny. Žalobkyně se obávala, že jde o útok na ni, podobně jako by po ní neznámé osoby žádaly přístup k bankovním účtům. Měla obavy z postihu podle GDPR v důsledku vydání smluv obsahujících osobní údaje neznámým osobám. 3. Žalobkyně měla veřejné subjektivní právo znát totožnost konkrétní osoby, která o sobě tvrdí, že jedná jménem státu. Měla právo na to, aby úřední osoby postupovaly podle § 23 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a vyzvaly přítomné k prokázání totožnosti. 4. Žalovaný namítl věcnou neprojednatelnost žaloby, neboť jednání, jehož deklarace za nezákonný zásah se žalobkyně domáhá, byla učiněna při daňové kontrole a případná nezákonnost by tak zásadně měla být projednána v žalobě proti rozhodnutí. 5. Podle žalovaného nejsou úřední osoby osobami zúčastněnými na řízení. Z ustanovení § 12 daňového řádu a § 16 zákona č. 456/2011 Sb., jim vyplývá pouze povinnost předložit služební průkaz. Sdělení úřední osoby upravuje § 12 odst. 4 daňového řádu, jednání úředních osob je přičitatelné správci daně jako orgánu veřejné moci, a pověření proto nejsou povinny předkládat. Posouzení žalobních bodů-právní úprava 6. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2023 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 7. Podle § 82 s. ř. s., každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 8. Judikatura správních soudů vytvořila algoritmus, podle kterého je nutno při posouzení zásahové žaloby postupovat (vč. otázky, kdy je namístě tuto odmítnout a kdy zamítnout), vycházeje z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160 (EUROVIA), který sice byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, neboť Ústavní soud nesouhlasil s tím, jak v uvedeném rozhodnutí rozšířený senát posoudil běh lhůt k podání žaloby v případě neukončeného trvajícího zásahu, ovšem v navazujícím nálezu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18 se k samotné metodologii postupu při posuzování přípustnosti a důvodnosti zásahové žaloby přihlásil; tato je používána i v následujících rozhodnutích správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016 – 138 nebo ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Afs 190/2017 – 36). 9. Algoritmus se skládá z těchto kroků: 1. krok: soud si musí ozřejmit, jaké jednání veřejné správy žalobkyně označuje za nezákonný zásah, zda, kdy a za jakých okolností se takto specifikované jednání vskutku odehrálo, případně zda, kdy a za jakých okolností se udály další skutečnosti rozhodné pro posouzení včasnosti žaloby, a zda může vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem zjevně a nepochybně být „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s.; nemůže – li zjevně a nepochybně být zásahem, soud žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; 2. krok: soud zkoumá přípustnost dle § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Zjistí-li soud, že žalobkyně měl jiné právní prostředky k ochraně nebo nápravě k dispozici, avšak nevyužil jich, musí být žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.; 3. krok: soud zkoumá včasnost žaloby podle lhůty uvedené v § 84 odst. 1 s. ř. s.; a 4. krok: soud zkoumán její důvodnost ve smyslu § 82 s. ř. s. 10. Kritéria pro určení toho, zda určitý úkon je nezákonným zásahem, vyplývají přímo z § 82 s. ř. s. a jsou jimi: žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti ní, nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Není – li splněna byť jediná z uvedených podmínek, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aps 1/2005–65 ze 17. 3. 2005). K subsidiaritě žaloby/první tři kroky přezkumu 11. Podle žalovaného je na místě žalobu odmítnou z důvodu její subsidiarity vůči žalobě proti rozhodnutí. 12. Krajský soud tomuto názoru nepřisvědčil. 13. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je skutečně subsidiárním prostředkem ochrany, a to buď vůči právním prostředkům dostupným u správních orgánů, nebo vůči jiným druhům žalob dostupným ve správním soudnictví. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu tak uvedl v již výše citovaném rozsudku EUROVIA, v jehož bodě [42] rozšířený senát vyložil, že důsledkem subsidiarity zásahové žaloby vůči žalobě proti rozhodnutí je nepřípustnost vedoucí k odmítnutí zásahové žaloby v případě konkurence se žalobou podle § 65 s. ř. s.: „Subsidiarita vůči ostatním žalobním typům znamená, že zásahová žaloba je přípustná teprve tehdy, pokud nepřichází v úvahu podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) a ani podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a a násl. s. ř. s.). Je nepochybné, že ústřední roli v systému žalob podle soudního řádu správního hraje žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., nečinnostní žaloba a zásahová žaloba hrají roli pomocného prostředku ochrany a doplňku tam, kam ochrana podle § 65 a násl. s. ř. s. nedosáhne (…).“ K otázce vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. a žalobou na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. NSS v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004  42, uvedl, že „[p]římo žalovat nezákonný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po ‚zprocesnění‘ zásahu jinými právními prostředky ve smyslu ustanovení § 85 s. ř. s.“ 14. V nyní posuzované věci s ohledem na žalobní tvrzení není možná ochrana jinými procesními prostředky, zejména pak žalobou proti rozhodnutí, které případně z daňové kontroly vzejde. Předně není jisté, zda daňová kontrola povede k rozhodnutí. Pokud ano, žaloba proti němu by směřovala k ochraně před doměřenou daní, nikoliv k ochraně před negativními důsledky sdělení citlivých informací osobám, které nejsou oprávněny tyto informace získat, které žalobkyně v důsledku postupu žalovaného nezná, k čemuž nynější žaloba cílí. Předmět přezkumu zásahové žaloby se tedy nepřekrývá s předmětem přezkumu žaloby proti rozhodnutí o doměření daně. Důvod jejího odmítnutí z důvodu subsidiarity ochrany proto není dán. 15. Krajský soud neshledal, že by zde byl jiný důvod pro odmítnutí, zejména že by tvrzené jednání žalovaného vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem zjevně a nepochybně nemohlo být „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádá pouze deklaraci nezákonného zásahu, nemusela vyčerpat žádné prostředky ochrany podle § 85 s. ř. s., věta za středníkem. Žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců od tvrzeného zá