25 Ad 8/2024 – Krajský soud v Ostravě

25 Ad 8/2024- 36 - text  6 25 Ad 8/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. M. Č. zastoupen Odborová organizace FIN - Ostrava sídlem Na Jízdárně 3162/2, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí Kárné komise II. stupně č. j. MV-204975-14/SR-2021, ze dne 19. 3. 2024, o kárném provinění a uložení kárného opatření, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stanovisko žalobce: 1. Žalobce je státní zaměstnanec vykonávající službu u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, který byl uznán vinným kárným provinění. S tím nesouhlasí. 2. Napadené rozhodnutí vydala kárná komise II. stupně zřízená u Ministerstva vnitra. Zákonem č. 448/2024 Sb., byl novelizován od 1. 1. 2025 zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Došlo ke změně úpravy, kdy bylo mj. zrušeno kárné řízení a kárné komise II. stupně zřízené u Ministerstva vnitra. Vzhledem k tomu, že působnost Ministerstva vnitra stanovená zákonem o státní službě je svěřena sekci pro státní službu, v jejímž čele stojí nejvyšší státní tajemník, jak to vyplývá § 13 odst. 2 a 4 zákona o státní službě, pasivní žalobní legitimace přešla ze zrušené kárné komise II. stupně na nejvyššího státního tajemníka. 3. Prvostupňový orgán (kárná komise I. stupně) žalobce uznala vinným ze tří kárných provinění. Ohledně dvou z nich (kontakt jiné úřední osoby ze služebního telefonu ve služební době dne 29. 1. 2018 a vytvoření dokumentu – žádosti dne 24. 9. 2019) bylo prvostupňové rozhodnutí předchůdcem žalovaného (kárnou komisí II. stupně zřízená u Ministerstva vnitra, dále jen žalovaný) zrušeno a řízení zastaveno nyní napadeným rozhodnutím pro neprokázání skutku. 4. Ohledně třetího z nich žalovaný upravil právní kvalifikaci vypuštěním ustanovení § 77 odst. 1 písm. f) a o) zákona o státní službě jako nadbytečných, doplnil skutek o uvedení manželky jako jednatele uvedeného daňového subjektu a uznal žalobce vinným, že jako státní zaměstnanec vykonávající službu ve Finančním úřadu pro Moravskoslezský kraj – sekce Územní pracoviště Ostrava III – odbor kontrolní – Oddělení kontrolní I tím, že ve dnech 3. 8. 2018 a 27. 8. 2018 opakovaně zneužil postavení státního zaměstnance ve správním úřadu, když zneužil zaměstnavatelem přidělených přístupových práv do Automatizovaného daňového informačního systému (dále jen „ADIS“) a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, interními akty řízení a zcela v rozporu s rozsahem a obsahem vlastní služební činnosti a se svěřenými kompetencemi a úkoly, v ADIS neoprávněně vyhledal, nahlédl a seznámil se s dokumenty (a v nich obsaženými informacemi) vedenými v elektronickém spisu daňového subjektu BMC servis, s.r.o. DIČ: CZ03295249, se sídlem Fryčovice 745, 739 45 Fryčovice (dále „BMC“), jehož jednatelem (do 15. 5. 2021 i společníkem) byla jeho manželka, (zde uvedeny konkrétní data a časy nahlížení a čísla jednací), tedy zaviněně ve formě úmyslu porušil služební kázeň ve smyslu § 87 zákona o státní službě, neboť porušil povinnosti mu vyplývající z § 77 odst. 1 písm. c), a i) zákona o státní službě, dále z čl. 9 odst. 1 Směrnice č. 25/2013 generálního ředitele – Pořizování, evidence a vyřazování majetku, ve znění platném do 31. 5. 2019 (dále „Směrnice č. 25/2013“) a z čl. 3 odst. 3 služebního předpisu 13/2015. Tím podle žalovaného spáchal kárné provinění státního zaměstnance podle § 88 odst. 1 zákona o státní službě. Za kárná provinění bylo žalobci uloženo podle § 89 odst. 1 a 2 písm. b) zákona o státní službě kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 3 kalendářních měsíců. 5. Žalovaný o prvostupňovém rozhodnutí rozhodoval podruhé, když jeho první rozhodnutí ze dne 21. 3. 2022 č. j. MV-204975-6/SR-2021 bylo zrušeno rozsudkem zdejšího soudu dne 23. 11. 2023, č. j. 25 Ad 8/2022-39. Důvodem zrušení byla nedostatečná opora skutkových zjištění ve spise pro první skutek, spočívající v kontaktu jiné úřední osoby ze služebního telefonu ve služební době dne 29. 1. 2018. Krajský soud se k dalším tehdy vzneseným žalobním námitkám nevyjádřil s výjimkou právní kvalifikace tohoto skutku. Žalobcovo kárné provinění bylo spatřováno v porušení povinnosti § 77 odst. 1 písm. i) zákona o státní službě. Krajský soud k tomu uvedl, že z tohoto ustanovení vyplývá povinnost zdrženlivosti státního zaměstnance při jednáních, ve kterých koliduje zájem veřejný a zájem soukromý, kteroužto kolizi je povinen žalovaný při aplikaci tohoto ustanovení konkrétně specifikovat (odstavce 34 a 35 cit. rozsudku 25 Ad 8/2022). 6. První žalobní bod nynější žaloby na tento závěr krajského soudu navazuje. Žalobce tvrdí, že žalovaný nedodržel závazný právní názor o povinnosti vyložit veřejný zájem při podřazení kárného provinění pod § 77 odst. 1 písm. i) zákona o státní službě. 7. Dále žalobce namítl, že jeho přístupová práva mohly být zneužity, což dovozoval z toho, že u jednání dne 9. 7. 2019 byl přihlášen předseda a „pod jeho přístupovými právy“ psala zapisovatelka, na což rovněž u jednání poukázal. 8. Podle žalobce nemůže dojít ke zneužití práv, když tato jsou k dispozici pouze v rozsahu nezbytném z hlediska zastávané funkce nebo plnění služebního úkolu. 9. Žalobce nesouhlasil ani s výší uloženého trestu. Žalobce byl odsouzen k druhému nejtěžšímu trestu, aniž by žalovaný definoval chráněný zájem. Podle žalobce u vytýkaného skutku neexistuje společenská škodlivost. Stanovisko žalovaného: 10. Žalovaný považovala tvrzení žalobce o možném zneužití jeho přístupových práv za spekulativní. Kárná komise I. stupně podrobně popsala postup přihlašování do PC a počítačových sítí pomocí čipové karty a zadáním osobního identifikačního čísla. Při vzdálení se z dohledu od PC je uživatel povinen zabránit neoprávněnému použití PC a počítačových sítí jeho uzamčením, popř. vyjmutím čipové karty z čtečky. U předmětného jednání byl přihlášen předseda komise a po dohodě členů komise zapisovala JUDr. K., přičemž předseda byl po celou dobu přítomen a sledoval zápis a svou čipovou kartu měl pod kontrolou. Žalovaný nesouhlasil ani s úvahou, že by žalobce měl mít legitimní očekávání, že při využití přidělených práv nemůže dojit ke zneužití informačního systému. I kdyby byla přístupová práva žalobce nesprávně nastavena, žalobce nebyl oprávněn zjišťovat v rozporu se svými úkoly neveřejné informace z daňové kontroly vedené u společnosti spojené s jeho manželkou. K nespecifikovanému veřejnému zájmu žalovaný poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí přisvědčil kárné komisi I. stupně, že se ještě před doručením zmocněnci daňového subjektu seznámil s výsledky kontrolního zjištění, čímž získal informace o taktice správce daně v daňovém řízení, které mohly být zneužity při dalším počínáním daňového subjektu. Nesouhlasil ani s tím, že by nerespektoval závazný právní názor krajského sodu, vyslovený ve zrušujícím rozsudku, neboť tento byl vysloven ve vztahu ke skutku, o kterém bylo prvostupňové řízení rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno. Posouzení krajským soudem 11. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 12. Žalobce namítl nerespektování závazného pokynu zdejšího soudu vysloveném v citovaném rozsudku 25 Ad 8/2022. Krajský soud se v něm ve vztahu k skutku, o které bylo již řízení zastaveno, vyslovil k aplikaci § 77 odst. 1 písm. i) zákona o státní službě, který ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí zněl: státní zaměstnanec je povinen zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo jiného, jakož i nezneužívat postavení státního zaměstnance. Nejedná se tak o závazný právní názor, neboť byl vysloven k samostatně projednatelnému skutku a jeho právnímu posouzení, o kterém se však již řízení nevede. 13. Nicméně není žádný důvod pro to, aby vyslovené nebylo použitelné při aplikaci téhož ustanovení na nyní projednávaný skutek, který byl rovněž podřazen pod § 77 odst. 1 písm. i) zákona o státní službě. Žalobce tvrdí, že pro porušení povinnosti vyplývající mu z § 77 odst. 1 písm. j) zákona o státní službě by musel svým jednáním vyvolat nebezpeční potenciálního středu veřejného zájmu spočívajícím ve správném zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady s osobním zájmem žalobce, k čemuž nedošlo. V tom se však žalobce mýlí. Tuto m