25 Af 3/2025 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 3/2025- 53 - text  10 25 Af 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: KADAMO, a. s. sídlem Místecká 1138/101, 703 00 Ostrava zastoupen advokátem Mgr. Danielem Keprtou sídlem Dlouhá 6, Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. 34965/24/5300-22444-707622, ve věci penále z doměřené daně z přidané hodnoty, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. 34480/24/5200-11433-706599, ve věci penále z doměřené daně z příjmů právnických osob, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní body: 1. Předmětem sporu mezi žalobkyní a žalovaným je uložení povinnosti uhradit penále z doměřené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období za leden až prosinec roku 2011 pro odepření uplatněného nároku na odpočet DPH z přijatých reklamních a marketingových služeb od společnosti PROPAG – STORM, a.s., které byly podle žalovaného zatíženy podvodem, o kterém žalobkyně věděla a vědomě se jich účastnila. Plnění bylo předmětem posouzení v trestním řízení vedeném proti jednateli žalobkyně a žalobkyni samotné, která vedlo k jejich trestnímu odsouzení. 2. Předmětem sporu je dále uložení povinnosti uhradit penále z doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1. 10. 2011 - 30. 9. 2012, 1. 10. 2013 - 30. 9. 2013 a 1. 10. 2013 - 30. 9. 2014 pro krácení daně jiným způsobem ve smyslu § 23 odst. 10 zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. (dále jen „zákon o DPPO“), přičemž ke krácení došlo u uplatněných výdajů na reklamní služby, které žalobkyně přijala jako koncový příjemce od společnosti PROPAG-STORM a.s. Této byly účelově přefakturovány v rámci obchodních řetězců o čtyřech až šesti článcích. Na počátku každého z řetězců stály společnosti E-MOTION, s.r.o., a RC Sport s.r.o., , které nakupovaly reklamní práva od sportovních svazů a pořadatelů sportovních a kulturních akcí. Plnění bylo předmětem posouzení v trestním řízení vedeném proti jednateli žalobkyně a žalobkyni samotné, která vedlo k jejich trestnímu odsouzení. I. 3. Žalobkyně namítla porušení zásady zákazu dvojího trestání. Penále nemělo být vůbec stanoveno. Žalobkyně již byla ohledně téhož skutku potrestána v trestním řízení. Z argumentace žalovaného vyplývá spíše nemožnost dvojího trestání. Uložené penále představuje zjevně nadměrnou zátěž pro žalobkyni. Podle žalobkyně je nesmyslné se zabývat proporcionalitou uloženého penále, když se od jeho výše daňové orgány nemohou odchýlit. 4. Žalovaný ve vyjádření k této žalobní námitce zopakoval svou argumentaci z napadeného rozhodnutí. Odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci UNIPIPE (č. j. 29 Af 37/2018-50 z 4. 5. 2021) považoval za nepřípadný, neboť žalobkyní uváděný závěr, že uložení penále bylo porušením zásady zákazu ne bis in idem, v něm vysloven nebyl. 5. V napadeném rozhodnutí se žalovaný k téže námitce vyjádřil v odstavcích 18 až 27 a 36 (u penále z doměřené DPH) a na straně 27 až 48 (u penále z doměřené DPPO). V obou případech vyšel ze stávající judikatury Nejvyššího správního soudu a Nejvyšší soudu. Oba dospěly k témuž závěru, že penále má povahu trestněprávní sankce sui generis (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 210/2014-57 ze dne 24. 11. 2015), nicméně při splnění předpokladu úzké věcné a časové souvislosti daňového a trestního řízení a přiměřenosti celkového trestu nepředstavuje pozdější odsouzení porušení zásady zákazu dvojího trestání (usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn 15 Tdo 832/2016). V posuzované věci žalovaný shledal jak úzkou věcnou a časovou souvislosti trestního řízení a odsouzení žalobkyně (usnesením Vrchního soudu v Olomouci dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, kterým bylo zamítnuto odvolání Ing. D. a žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2021, č. j. 30 T 7/2017-5990), tak přiměřenost celkem uloženého trestu, tedy penále a peněžitého trestu, a proto uzavřel, že k porušení zákazu dvojího trestání u žalobkyně nedošlo. 6. Krajský soud se s tímto závěrem ztotožňuje, byť na základě poněkud odlišné argumentace. Shodnou právní otázkou se totiž v poslední době zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2024, č. j. 10 Afs 26/2024-62. V něm zodpověděl mj. důsledky, které vyplývají z možnosti uložit za stejný daňový skutek trest v trestním řízení i penále v daňovém řízení, které nastává ze zákona bez možnosti diskrece daňových orgánů o jeho výši i o možnosti jeho stanovení, a to v případě, kdy je penále stanoveno v pořadí druhém (pozdějším) rozhodnutí, na což žalobkyně v žalobě poukazovala. Nejvyšší správní soud dovodil, že prostor pro zvážení důsledků předchozího odsouzení je až v řízení o prominutí penále, nikoliv při jeho stanovení: „i přes povahu penále, které i) je koncipováno jako jednorázová peněžitá sankce, která se stanoví bez předchozího řízení, ze zákona a ve výši procentní výměry z nesprávně tvrzené daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty, ii) ukládá se bez ohledu na povahu konkrétního porušení daňových předpisů a iii) nepodléhá správnímu uvážení správce daně (stanovení povinnosti uhradit penále je tak „automatické“ v návaznosti na zjištění skutečností uvedených v § 251 daňového řádu), zůstává možnost individualizace tohoto trestu zachována. Tato diskrece je dána až ve fázi promíjení dané sankce na základě § 259a (ve spojení s § 259c) daňového řádu. Děje se tak ale vždy na žádost daňového subjektu, nikoli z vlastní inciativy správce daně. Pokud daňový subjekt takovou žádost podá, otevře tím správci daně možnost zohlednit trest uložený v trestním řízení. Správce daně přitom musí svůj závěr řádně odůvodnit v mezích zákona a požadavků na správní uvážení. Tím je otevřen prostor pro aplikaci zásad týkajících se zákazu dvojího trestání“ (právní věta citovaného rozsudku). 7. V nyní posuzované věci byli Ing. T. D., jednatel žalobkyně, a žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2021, č. j. 30 T 7/2017-5990, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 To 54/2021-6105, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku, za což byl žalobkyni uložen peněžitý trest. Toto odsouzení se týkalo obchodů žalobkyně ve shodném období (tedy leden až prosinec 2011 ve vztahu k DPH a období 1. 10. 2011 – 30. 9. 2012, 1. 10. 2012 – 30. 9. 2013 a 1. 10. 2013 – 30. 9. 2014 ve vztahu k DPPO), jejichž předmětem byly shodné reklamní služby od společnosti PROPAG STORM, a.s., ze shodných smluv a účtované shodnými daňovými doklady, jako v řízení o doměření obou daní, ohledně kterých bylo žalobkyni stanoveno posuzované penále. Napadená rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, jsou z data pozdějšího, než rozsudek Vrchního soudu v Olomouci. Není pochyb o tom, že penále má podle § 251 daňového řádu povahu trestu a je rovněž nepochybné, že penále nastává ze zákona a při jeho stanovení nemají daňové orgány možnost správního uvážení. Přesto stanovením penále nedošlo k porušení zákazu dvojího trestání. 8. Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku, jehož právní větu krajský soud citoval, vysvětlil: Zde NSS uvádí, že v případě, že rozhodnutí trestních soudů následuje až po pravomocném rozhodnutí daňových orgánů, mají tyto soudy výrazně širší možnost uvážení o přiměřeném trestu. Naproti tomu „správce daně zde nemá žádnou diskreci při aplikaci ustanovení upravujícího takovou sankci, jako právě u penále podle […] § 251 daňového řádu. V takovém případě z povahy věci vyplývá, že nelze aplikovat obvyklá kritéria při trestání jako je povaha a závažnost činu, poměry delikventa či možnosti jeho nápravy, jak bylo judikaturou dovozeno pro oblast přestupků a jiných správních deliktů. […] Naopak i na platební delikty, které splňují shora předestřené požadavky vyplývající především z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, což je právě případ penále ve smyslu právní úpravy účinné od 1. 1. 2007, je nutné základní standardy trestání vyplývající z Úmluvy a z Listiny důsledně aplikovat“ (usnesení čj. 4 Afs 210/2014 - 57, bod 66). I přes výše uvedené, zejména skutečnost, že penále i) je koncipováno jako jednorázová peněžitá sankce, která se stanoví bez předchozího řízení, ze zákona a ve výši procentní výměry z nesprávně tvrzené daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty, ii) ukládá se bez ohledu na povahu konkrétního porušení daňových předpisů a iii) nepodléhá správnímu uvážení správce daně a stanovení povinnosti uhradit penále je tak „automatické“ v návaznosti na zjištění skutečností uvedených v § 251 daňového řádu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021, čj. 1 Afs 236/2019 - 83, č. 4141/2021 Sb. NSS, bod 50), zůst