4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

38 A 5/2025- 101 - text  7 38 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph. D. ve věci žalobců: a) Farma Kolová s. r. o., IČO 03457583 sídlem Libušina 527/36, 360 01 Karlovy Vary b) STATEK HROUDA s. r. o., IČO 03964523 sídlem Libušina 527/36, 360 01 Karlovy Vary oba zastoupeni advokátem JUDr. Vítem Kučerou, MBA sídlem Obrovského 2407, 141 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 za účasti: 1) Ředitelství silnic a dálnic s. p. sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 2) město Bochov sídlem náměsí Míru 1, 364 71 Bochov o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2025, č. j. MD-20105/2024-910/36, ve věci umístění stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje (dále též „stavební úřad“) ze dne 6. 2. 2024 č. j. KK/743/LP/23-11, kterým byl schválen záměr „D6 Olšová Vrata – Žalmanov“ na pozemcích v k. ú. Andělská Hora, Bochov, Horní Tašovice a Žalmanov, povoleno kácení dřevin rostoucích mimo les a stanoveny podmínky pro umístění stavby. 2. Žalobci v žalobě namítli, že 1) žalovaný místo vypořádání jejich námitek odkázal na navazující stavbu a na vypořádání námitek tam – tím nepřímo potvrdil nepřípustné využití tzv. salámové metody povolování záměrů (samostatné posuzování funkčně souvisejících staveb). Dále žalobci 2) považují za příliš obecné podmínky, které žalovaný doplnil v napadeném rozhodnutí. Podmínky nebude možno kontrolovat při zpracování navazující dokumentace. Žalobci také uvedli, že 3) žalovaný neprovedl změny trvalých záborů, které žalobci navrhovali v odvolání, jen obecně uvedl, že stavební úřad je vázán žádostí stavebníka. Žalovaný se nevypořádal s tím, že žalobci poukazovali na snahy stavebníka minimalizovat zábory, o čemž svědčí stanovisko ministerstva životního prostředí. K dočasným záborům žalobci uvedli, že i u těch je třeba zkoumat vliv záborů na užívání pozemků ve vlastnictví dotčených osob. Další námitky se týkaly 4) ochrany ekologického hospodaření. Žalovaný podle žalobců pouze odkázal na vyjádření ministerstva zemědělství, avšak povinnosti podle § 10 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „EZ“) jsou stanoveny k vydání povolení. Žalovaný se vyhnul odpovědi na to, kdo je povinen činit opatření při změně poměrů v území. Umístěním dálnice budou bezpochyby ztíženy požadavky na ekozemědělství, například požadavek zachovávat a zlepšovat živou složku půdy a přirozenou úrodnost půdy, stabilitu, schopnost půdy zadržovat vodu a její biologickou rozmanitost. Žalobci dále uvedli, že je nepřípadný názor žalovaného, že žalobci mohli uplatňovat námitky v územně plánovacím řízení, neboť podle žalobců jsou podmínky využití koridoru příliš obecné. Podle žalobců si žalovaný měl dále vyžádat odborné posouzení vlivu záměru na včelstva. Žalovaný překročil svou kompetenci, když tvrdil, že úly lze umisťovat operativně. Naproti tomu byla stanovena podrobná opatření pro ochranu motýlů. Žalobci také namítli 5), že se žalovaný nevypořádal se znečišťováním z opotřebení pneumatik při provozu na dálnici. Stěry z pneumatik budou podle žalobců splavovány do vodotečí, jde o karcinogenní emise, způsobilé dlouhodobě negativně ovlivnit ekologické hospodaření na okolních pozemcích. Dále uvedli, že 6) napadené rozhodnutí vyhodnotilo vlivy záměru na pozemky žalobců nedostatečně, účelově došlo ke „zprůměrování“ vlivů. Žalobci namítli, že 7) v rozhodnutích nebyl vymezen druh oplocení, celkový rozsah ani oplocení po dobu provádění záměru. Chybí ekodukty, což může vést ke změně pohybu zvěře na pozemcích žalobců. Podle žalobců 8) nebylo provedeno posouzení negativních vlivů na odtokové poměry v území. Dále uvedli, že přeložka vodovodu v km 6,750 „může využívat pozemky žalobců nebo naopak žalobce omezovat v přístupu k nim, a to kvůli vzájemnému geografickému a výškovému umístění vodovodu, rigolů a pozemků žalobců“. Podle žalobců má být odvodnění vozovek do podélných drenáží, které mají být svedeny do příkopů – žalobci tvrdí, že hrozí přepadání nebo prosakování vod na jejich pozemky po přívalových deštích. A žalobci namítli také, že 9) napadené rozhodnutí stanoví povinnosti stavebníka ohledně ornice obecně, nechává tak prostor pro jeho libovůli. Postup pro ornici z trvalých záborů není dostatečně konkrétní. Není stanoven postup pro ornici z dočasných záborů do 1 roku. Ohledně rekultivace opuštěných úseků silnice je sice stanoveno, kdy má začít, ale ne, kdy má skončit, což může být k újmě práv žalobců (zaplevelení okolí atd.). 3. V replice k vyjádření žalovaného žalobci navíc uvedli (ad 3), že stavební úřad měl posoudit, zda jsou zábory vymezeny pouze v nejnutnějším rozsahu. K ekologickému hospodaření (ad 4) uvedli, že EZ se vztahuje i na ekologické chovatele včel. K námitce ad 6) nově uvedli, že žalovaným nesprávně citované označení rozsudku NSS vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Žalobci tvrdili (ad 8), že již v odvolání namítali věcnou nesprávnost stanoviska orgánu ochrany povrchových vod, ale žalovaný se s touto odvolací námitkou dostatečně nevypořádal. 4. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě podrobně věcně věnoval jednotlivým žalobním námitkám a odkázal také na pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se k nim již vyjadřoval. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. Osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřily. 6. U jednání dne 10. 12. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že po proběhlém správním řízení schválil stavební úřad dne 6. 2. 2024 záměr stavebníka Ředitelství silnic a dálnic s. p. „D6 Olšová Vrata – Žalmanov“ na pozemcích v k. ú. Andělská Hora, Bochov, Horní Tašovice a Žalmanov, povolil kácení dřevin rostoucích mimo les a stanovil podmínky pro umístění stavby. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 2. 2025 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že do něj především doplnil popis jednotlivých stavebních objektů a změnil a doplnil podmínky pro umístění stavby. 9. Judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví dlouhodobě a konstantně zastává názor, že „…žalobce tím, že do žaloby pouze „zkopíroval“ text podaného odvolání, aniž by výslovně reagoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, značně snižuje svou šanci na úspěch, neboť jak správně krajský soud uvedl, soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Soud se poté musí věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře jejich obecnosti. V tomto ohledu lze připomenout, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128).“ V nyní přezkoumávané věci byly námitky žalobců již ve správním řízení z převážné části velmi obecné. Přesto se jim žalovaný věnoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi podrobně, s konkrétní a přesvědčivou argumentací, přičemž soud s jeho závěry souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje. 10. Pokud jde o žalobní námitku 1), soud zde poukazuje na str. 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný pouze uvodil vypořádání námitek tím, že uvedl souvislost nynějšího záměru se záměrem „D6 Karlovy Vary – Olšová Vrata“, poté se však na mnoha dalších stranách věnoval vypořádání odvolacích námitek týkajících se nyní přezkoumávaného záměru. Pokud jde o „salámovou metodu“, soud shodně s vyjádřením žalovaného uvádí, že podstatou salámové metody je dosáhnout formálním rozdělením stavby nějaké výhody. V daném případě bylo důvodem samostatného posuzování záměrů především to, že u vedlejšího záměru „D6 Karlovy Vary – Olšová Vrata“ se jednalo o změnu dřívějšího územního rozhodnutí, jak uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí a jak je i soudu známo z úřední činnosti ve věci sp. zn. 39 A 4/2024. Soud v tomto postupu neshledal žádný znak „salámové metody“. Žalobní námitka 1) není důvodná. 11. Pokud jde o žalobní námitku 2), žalobci uvedli čísla podmínek, které se podle nich „mohou dotknout“ jejich práv, ovšem již neuvedli, čím konkrétně by byla jejich práva zasažena. Jak dovodila dlouhodobá a stabilní judikatura