61 A 3/2025 – Krajský soud v Ostravě

61 A 3/2025- 27 - text  8 61 A 3/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: Mgr. L. V. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024 č. j. MSK 152950/2024, ve věci dopravního přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024 č. j. MSK 152950/2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 9. 10. 2024 č. j. MUVI 48862/2024, ve věci přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu a změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. V podané žalobě žalobce uvedl tyto žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou nesprávná a nezákonná, když z obsahu správního spisu nevyplývá, že by byl s vozidlem Ford spáchán dne 3. 1. 2024 přestupek. Dle správních orgánů spáchání přestupku vyplývá z podkladů ve spise, přičemž není uvedeno z jakých. Není zřejmé místo, datum a čas spáchání přestupku, nejvyšší dovolená rychlost v úseku, ani naměřená rychlost vozidla. 2) Oznámení o podezření ze spáchání přestupku ze dne 3. 1. 2024 (dále jen „oznámení o přestupku“) je neurčité a nezpůsobilé být podkladem pro zahájení řízení a vydání rozhodnutí. Správní orgány naopak obecně uvedly, že se jedná o řádný podklad. Z oznámení o přestupku však nevyplývá, jakým konkrétním automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy mělo být údajné přestupkové jednání zjištěno. Správní orgány lhaly, když uvedly, že je v oznámení tato skutečnost uvedena na jeho druhé straně. Záznam o přestupku však součástí oznámení není, není v něm uveden ani jako příloha. Není zřejmá souvislost mezi oznámením o přestupku a záznamem o přestupku. Záznam o přestupku také není nikým autorizován, a proto jej žalobce považuje za irelevantní. Přesto žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že záznam je stěžejním důkazem o vině za přestupek. 3) Dále žalobce namítl, že dle správních orgánů mělo být nastavení rychloměru provedeno proškolenými strážníky v souladu s návodem k obsluze. Návod k obsluze však není součástí spisu. Ze spisu též není zřejmé, jak měli strážníci rychloměr nastavit. Správní orgány se pouze odkázaly na zmocnění strážníka od Městyse Březová. 4) Není zřejmé, jak konkrétně byly získány fotografie z měřiče rychlosti a zda jde o autentické fotografie pocházející z tohoto zařízení. Správní orgány uvedly, že jsou všechny údaje na fotografiích uvedeny, což se dle žalobce nezakládá na pravdě. Na fotografiích dokonce není dle žalobce čitelná ani RZ. Není zřejmá ani cesta fotografií z měřiče rychlosti k městské polici a dále ke správnímu orgánu I. stupně. Žalobce namítá, že fotografie nepocházejí z předmětného měřiče rychlosti a jedná se o nezákonné důkazy. 5) Není zřejmý právní titul Města Vítkova pro provoz automatizovaného měřiče rychlosti bez obsluhy na území Městyse Březová. Správní orgán prvního stupně odkázal na písemnost označující úseky určené v součinnosti s Policií České republiky k měření rychlosti. Tato listina však bez dalšího nezakládá oprávnění Města Vítkova k měření rychlosti na území jiné obce. Tato listina též určuje úseky měření pouze na území Města Vítkova nebo v jeho místních částech. Městys Březová je však samostatnou obcí a její souhlas není obsahem správního spisu. Měření rychlosti bylo tudíž nezákonné. Žalovaný se s touto odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí nevypořádal. 6) Z výroku napadeného rozhodnutí není seznatelné, jaké odvolání a podané kterou osobou se zamítá, a jaké konkrétní rozhodnutí se potvrzuje. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní body v podstatě kopírují námitky uplatněné v podaném odvolání a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobce, že je napadené rozhodnutí nezákonné, nesprávné či nepřezkoumatelné. Námitky žalobce nejsou ničím podložené. Dle žalovaného jsou v podané žalobě uplatněny toliko ve snaze brojit „do všeho“ bez relevantních důvodů. Mimo jiné žalovaný o obdobné věci žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 19. 6. 2024 č. j. MSK 61550/2024 obdobně jako nyní. Námitky uplatněné v řízení byly zcela totožné. 4. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný uvedl následující. Skutkový stav věci byl dle žalovaného zjištěn bez důvodných pochybností. Obsahem spisu jsou listiny, které i v obdobných řízeních naplňují důkazní standard pro prokázání skutkového stavu věci bez důvodných pochybností za obdobné přestupky. Především se jedná o záznam o přestupku, který byl správnímu orgánu předán Městskou policií Vítkov spolu s oznámením o přestupku. Ze záznamu jednoznačně vyplývá, že předmětné vozidlo v místě a čase spáchání přestupku překročilo nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci. Provedenými důkazy se žalovaný řádně zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde provedl jak jejich výčet, tak jejich hodnocení a též uvedl právní a skutkové závěry, které z těchto důkazů vyvodil. Totéž učinil Městský úřad Vítkov v prvostupňovém rozhodnutí. 5. K další žalobní námitce žalovaný uvedl, že oznámení o přestupku je jen jedním z podkladů, který prokazuje vinu žalobce za přestupek a překročení nejvyšší dovolené rychlosti neznámým řidičem předmětným vozidlem Ford. Žalovaný se však neztotožňuje s námitkou žalobce, že by oznámení bylo nezpůsobilým podkladem. Oznámení o přestupku shrnulo informace vyplývající ze záznamu o přestupku. Záznam o přestupku je v řízení zásadním důkazem, neboť zachycuje předmětné vozidlo, kterému bylo v místě a čase naměřeno překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Při nahlédnutí do spisové dokumentace je zřejmé, že se záznam přestupku nachází na druhé straně oznámení. Záznam o přestupku standardně nikým autorizován být nemusí. 6. K námitce žalobce týkající se nastavení rychloměru proškolenými strážníky a chybějícího návodu k obsluze ve spisovém materiálu, žalovaný konstatoval, že je potřeba uvést, že se jedná o automatizovaný měřič rychlosti bez obsluhy, který tudíž pracuje v automatizovaném režimu. Zásadní rozdíl mezi automatizovaným měřičem rychlosti a měřením rychlosti prováděným policistou je v míře lidského zásahu, neboť automatizovaný měřič rychlosti funguje na principu bezobslužného provozu, samostatně, bez přítomnosti policisty zaznamenává rychlost vozidel automaticky. To však neznamená, že následně žádná osoba neprovede zpracování a vyhodnocení dat. Automatizace měřiče rychlosti tudíž spočívá v samotném měření a zaznamenání, avšak policista je ten, kdo zpracovává a ověřuje získaná data (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.09.2018, č. j. 9 As 220/2018-70 – „žádný právní předpis nedefinuje, co se rozumí automatem ve smyslu § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Jedná se především o technické prostředky trvale nainstalované a zpravidla pevně zabudované na určitém místě, které nevyžadují přítomnost obsluhujícího personálu. Takové měřidlo je obsluhou toliko umístěno, nainstalováno, případně spuštěno, avšak samotné měření již probíhá automaticky bez toho, aby obsluha takové zařízení ovládala. Charakter automatu je sán automatizovaným měřením, které probíhá bez vlivu obsluhy… podstatné je pouze to, zda je rychloměr schopen fungovat samostatně, tedy automaticky zaznamenávat a vyhodnocovat rychlost všech projíždějících vozidel, nebo zda je k výběru a měření rychlostí konkrétního vozidla nutná součinnost lidské obsluhy.“) Rychloměr byl zcela bez pochyb nastaven správným způsobem. Ostatně, jinak by nebyl jeho výstupem snímek předmětného vozidla. Jak již žalovaný uvedl v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, k otázce správnosti provedeného měření rychlosti existuje konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Ověřovací list k měřičům rychlosti je veřejnou listinou, u níž se presumuje správnost (viz rozsudek NSS č. j. 3 As 9/2013-35, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. 1 As 101/2016-77). Podle ustálené judikatury NSS v otázce měřičů rychlosti - např. rozsudek ze dne 26. 4. 2018 č. j. 1 As 306/2017- výstup z měřiče rychlosti je spolehlivým důkazem o vině řidiče za překročení nejvyšší dovolené rychlosti, neboť pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 8. 2016 č. j. 7 As 309/2015-51 nebo ze dne 16. 5. 2017 č. j. 1 As 53/2017-42). Záznamy z rychloměrů byly zaslány správnímu orgánu I. stupně spolu s oznámením o podezření ze spáchání přestupku. Z těchto důvodů nebylo potřeba návod k obslu