61 A 4/2025 – Krajský soud v Ostravě

61 A 4/2025- 23 - text  6 61 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobkyně: I. F. zastoupena advokátem Mgr. Ing. Karlem Mockem sídlem Nádražní 923/118, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2024 č. j. MSK 171241/2024, ve věci přestupku proti občanskému soužití takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 3. 3. 2025 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2024 č. j. MSK 171241/2024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 11. 2024 č. j. MUFO 94319/2024, jímž byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), za což jí byl uložen správní trest pokuty ve výši 3 000 Kč a dále povinnost náhrady nákladů řízení spojených s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč. 2. Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné, neboť jeho argumentace je neúplná a nedostatečná s ohledem na provedené důkazy a skutková zjištění z nich učiněná. Správní orgán I. stupně svévolně hodnotil důkazy a nedostatečně zdůvodnil závěry z nich učiněné. Žalobkyně napadla vyhodnocení skutku č. 1 i skutku č. 2. U skutku č. 1 byla žalobkyně obviněna z házení tří kusů betonu, resp. kamení na pozemek p. L. Žalobkyně odmítla kamerový záznam p. L. jakožto klíčový důkaz, neboť z něj nelze učinit závěr, že by žalobkyně házela, tedy úmyslně metala, kamení či kousky betonu na sousední pozemek. Žalobkyně v inkriminovaných časových intervalech prováděla běžnou práci na svém pozemku týkající se porostů a ometání spadaných větviček z její strany plotu. Žalobkyně připouští, že se mohl dostat při ometacích pohybech nějaký kámen na druhou stranu plotu, což jde vidět i z kamerového záznamu p. L. Z toho však nelze dovozovat úmyslné jednání žalobkyně. Žalovaný se nijak nevypořádal s námitkami žalobkyně poukazujícími na to, že z provedených důkazů kamerovými záznamy správní orgán I. stupně učinil nesprávní skutková zjištění. Ohledně skutku č. 2 (vyvěšování fotografií na stromcích na pozemku žalobkyně) žalobkyně uvedla, že se jednalo o její demonstrativní jednání poukazující na dlouhodobou zvědavost souseda, který poměrně často a dlouhodobě nakukuje přes plot a maskuje to pořizováním kamerových záznamů či fotografií plotu ze strany pozemku žalobkyně, proti čemuž se žalobkyně dlouhodobě ohrazuje. Uvedené je zoufalým pokusem, jak upozornit souseda na jeho jednání, které je žalobkyni nepříjemné. Žalobkyně má za to, že vyvěšením demonstrativních obrázků na svém pozemku nepřekročila rámec přestupkového práva. Správní orgán I. stupně nevyhodnotil, že mezi žalobkyní a jejími sousedy manžely L. jsou dlouhodobě špatné vzájemné sousedské vztahy, kdy L. mohou mít reálný zájem na tom, aby nějakým způsobem ublížili žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku, jelikož u skutku č. 1 není dána jeho objektivní ani subjektivní stránka a u skutku č. 2 se nejedná o přestupkové jednání. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně namítá prakticky totéž, co učinila v odvolání. Žalovaný nepovažuje její námitky za důvodné a má za to, že se se vším rozporovaným vypořádal v napadeném rozhodnutí, stejně jako správní orgán I. stupně. Žalovaný dále uvedl, že relevantní a prokazatelné jsou tři kusy betonu (kamenů), které žalobkyně skutečně nějakým způsobem umístila na pozemek manželů L. Dle kamerových záznamů se jedná o případ uvedený na záznamu zvaném „záznam 0.40 přehazuje pod spodní deskou“, kdy z tohoto záznamu je zřejmé, že žalobkyně v čase 0:40 s opravdu prostrkává kámen pod deskami plotu na druhou půlku zídky plotu u L. Taktéž je prokazatelné prostrčení kamene na záznamu nazvaném „záznam 1.08 kámen nešel podvléct, přehazuje vrchem, dopadá na stříšku“, kdy v čase 0:10 s je ze záznamu patrná manipulace s kamenem na zídce a následně v čase záznamu 1 min 8 s je patrný přehoz kamene vrchem přes plot, kdy kámen dopadl na zídku plotu, kde zůstal. Žalovaný shrnul, že žalobkyně skutečně umístila přes plot tři kusy betonu za účelem jakési „výchovné lekce“. Takto konala úmyslně, aby si soused uvědomil, že údajně neuvedl pozemek do původního stavu. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobkyně si při svém jednání počínala značně neohleduplně a razantně, když z kamerového záznamu je zjevné, že poměrně těžké kameny se ještě kutálejí po zídce a žalobkyně navíc spustila kámen ze shora, aniž by projevila snahu náraz kamene zmírnit, např. postavit se na zídku a kámen přendat, což dle žalovaného svědčí o tom, že žalobkyně se nezaobírala následky svého jednání, byla srozuměna s tím, že kameny mohou spadnout do trávy případně mohou zídku poškodit, když kámen spuštěný přes vrchní hranu plotu byl natolik objemný, že jej nebylo možno prostrčit mezerou v plotě. Pokud žalobkyně namítla, že se jednalo o běžné ometání plotu a nějaký ten kamínek se mohl u souseda objevit, pak kamerové záběry hovoří o záměrném a úmyslném jednání, které žalobkyně potvrdila nejen svým jednáním zaznamenaným na kameře, kdy je patrný pohyb žalobkyně, jak postrkává a hází kameny mezerou v plotě nebo nad plotem, ale i slovy: „To je Váš bordel, L.“. Žalobkyně tak svým jednáním prokazatelně naplnila objektivní i subjektivní stránku přestupku schválnosti. Jestliže žalobkyně namítá, že žalovaný dostatečně nevypořádal všechny odvolací námitky, pak žalovaný konstatuje, že mu nepřišlo vhodné zaobírat se tím, zda se jednalo o prostrčení neb hození či vhození nebo dokonce přehození kamene. Vždy lze totiž ve výsledku shrnout, že žalobkyně hodila na sousední zahradu L. tři kameny, a to schválně a proti jejich vůli s úmyslem „výchovně“ na sousedy působit. Co se týká druhého skutku spočívajícího ve vyvěšování fotek souseda L. na živý plot, pak k tomuto jednání se žalobkyně přímo doznala. Žalovaný je přesvědčen, že takové jednání naplňuje znaky přestupku, tedy jednání, které je společensky škodlivé a současně protiprávní a které naplňuje znaky přestupku schválnosti, neboť se nejedná o standardní způsob řešení sporů. Z takového jednání se nelze vyvinit argumentací žalobkyně, že tak jednala z „výchovných důvodů“. Ani zdánlivě bohulibý účel nemůže ospravedlnit přestupkové nebo jakékoliv protiprávní jednání. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 5. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 1. 7. 2024 se dostavil ke správnímu orgánu I. stupně oznamovatel skutků L. L. a do protokolu uvedl, že na přelomu měsíce června a července 2024 měla žalobkyně naschvál házet kameny, popřípadě kusy betonu přes plot na zahradu oznamovatele a jeho manželky, a dále měla v blíže nezjištěném období do 27. 6. 2024 na dvou místech betonové zídky plotu, jehož jsou vlastníky oznamovatel a jeho manželka, natřít červenou barvou dva znaky. V souvislosti s tím oznamovatel uplatnil nárok na náhradu škody. Dále oznamovatel doložil fotografie a záznamy ze svého kamerového systému. Dne 23. 7. 2024 se oznamovatel dostavil znovu a rozšířil oznámení vůči obviněné o podezření ze schválnosti, kdy obviněná měla dne 2. 7. 2024 rozvěšovat na svůj živý plot, poblíž plotu L., čtyři fotografie, přibližně formátu A4, zachycující osobu oznamovatele, včetně různých textů, což oznamovatel opět vnímal jako schválnost. K oznámení doložil fotografie a videozáznamy pořízené mobilním telefonem. Přestupkové řízení bylo zahájeno dne 8. 8. 2024 a současně bylo nařízeno ústní jednání na den 28. 8. 2024, k němuž byli předvoláni žalobkyně a oznamovatel skutku jako poškozený. V závěru ústního jednání byla dána účastníkům řízení možnost se před vydáním rozhodnutí seznámit s jeho podklady a vyjádřit se k nim. Po ústním jednání předložili oznamovatel i žalobkyně v elektronické podobě další fotografie, popř. videa a správní orgán I. stupně opět vyrozuměl oba účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Správní orgán I. stupně po vyhodnocení podkladů uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 3. zákona o některých přestupcích, kterého se obviněná dopustila tím, že dne 24. 6. 2024, v dopoledních hodinách (kolem 10:00 hodin), v obci K. p. O., ze své z