62 Az 36/2024 – Krajský soud v Ostravě

62 Az 36/2024- 89 - text  8 62 Az 36/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobce: A. N. státní příslušnost Arménská republika toho času Pobytové středisko Havířov sídlem Na Kopci 269, 735 64 Havířov – Dolní Suchá zastoupeného advokátkou Mgr. Hanou Bočkovou sídlem Nádražní 308/3, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. OAM-472/BA-BA01-ZA19-2024, ve věci mezinárodní ochrany takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 15. 8. 2024 domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany na podkladě žádosti žalobce ve smyslu § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobce uvedl, že je válečný veterán a dlouhodobě usazený migrant a měl několik vážných důvodů pro podání opakované žádosti o mezinárodní ochranu. V ČR má velmi silnou vazbu, má zde 2 děti, které jsou státními příslušníky ČR, návrat do země původu je pro něj zcela nemyslitelný kvůli válečným konfliktům, které zde probíhají a zároveň je ve špatném psychickém i fyzickém stavu. 3. Žalobce zopakoval, že ze země původu vycestoval vlakem v roce 1991 do ČR, přičemž do Arménie se vrátil pouze jednou, a to v roce 1996 na pohřeb svého otce. Žalobce připustil, že byl několikrát ve výkonu trestu. 4. Podle žalobce žalovaný především opomenul špatný zdravotní stav žalobce, zpochybnil jeho úzké vazby k ČR a k jeho dceři, která je invalidní a kterou její matka od jejich 13 let týrá. Žalovaný označil Arménii v napadeném rozhodnutí za bezpečnou zemi původu, což je s ohledem na válečné konflikty nepravdivá informace. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně. 5. Pokud se týče zdravotních obtíží, byl žalobce několikrát operován kvůli perforaci střev, má kontuzi mozku a hypoglykémii. Žalobce musí dodržovat dietu a docházet na pravidelné lékařské kontroly. Žalobce dále trpí depresemi a úzkostmi způsobené traumaty, kterým musel během života čelit. Má obavy ohledně opětovného povolání do armády v Arménii, zdravotní systém v Arménii nedosahuje takové kvality jako v Evropě. To nevzal žalovaný do úvahy. 6. Žalobce se dále podle něj blíží věku zranitelné osoby podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. 7. Závěr žalovaného o hypotetické obavě žalobce o opětovné povolání do armády žalobce označil za nesprávný, vycházející z nedostatečných zdrojů žalovaného. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného o tom, že Arménie je bezpečnou zemí původu. 8. Pokud žalovaný zpochybňoval vztah žalobce k ČR zejména s odkazem na trestní minulost žalobce, nezabýval se posouzením minulosti optikou tzv. Üner kritérii ve smyslu rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006 č. 46410/99. Zároveň se žalovaný nedostatečně zabýval tím, že je žalobce dlouhodobě usazeným migrantem, přičemž trestné činy, které spáchal, nemohou ospravedlnit jeho vyhoštění. Žalobce má v ČR rodinu, rodný jazyk již zapomněl, příbuzní v Arménii již zemřeli. 9. Dále žalobce zdůraznil, že jeho dcera Lena Lásková je do půli těla ochrnutá, odkázaná na invalidní vozík, přičemž je závislá na své matce, která není schopna se o dceru náležitě postarat, když je drogově závislá. V ČR se chce žalobce o dceru postarat. 10. Závěrem žalobce namítl, že mu nebylo žalovaným umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, když jej svým přípisem ze dne 25. 7. 2024 žádal o poskytnutí lhůty k vyjádření. 11. V doplnění žaloby ze dne 19. 8. 2024, učiněném po uplynutí lhůty k podání žaloby, ještě mj. žalobce zdůraznil, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval konkrétní oblastí, ve které žalobce před 33 lety žil, a to oblastí Syunik, která je dnes vystavena eskalacím a je v blízkosti konfliktní zóny a linie dotyku Náhorního Karabachu. 12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Předně zdůraznil, že v případě přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení o mezinárodní ochraně podle § 25 písm. i) zákona o azylu, zkoumá správní soud pouze splnění podmínek po zastavení řízení. 13. Žalovaný dále připomněl, že žalobce ve své první žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 3. 5. 2018 označil jako důvod žádosti legalizaci pobytu v ČR, absenci vazeb a zázemí v Arménii, skutečnost, že má v ČR družku a nezletilou dceru. Žalovaný ve vztahu k této žádosti dospěl k závěru o nesplnění podmínek pro udělení azylu. Doplňkovou ochranu pak žalobci nebylo možno udělit podle § 15a zákona o azylu, neboť v té době byl žalobce již 8krát odsouzen za páchání různorodé trestné činnosti včetně trestných činů násilných a zvlášť závažných. Při posouzení opakované žádosti žalovaný uzavřel, že zčásti žalobce uvádí shodné důvody a zčásti odlišné od původní žádosti. Především žalovaný vyhodnotil jako účelové tvrzení žalobce o nutnosti pomoci své dceři, neboť o tuto se do té doby nestaral a většinu jejího života nestýkal. 14. Od doby poslední žádosti byl žalobce 6krát odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody. 15. K bezpečnostní situaci v Arménii žalovaný zdůraznil shodně s napadeným rozhodnutím, že konflikt o Náhorní Karabach byl de facto ukončen. Pokud se jedná o tvrzení v doplnění žaloby týkající se oblasti Syunik, jedná se pouze o obecné tvrzení, hypotetické, bez jakékoli opory. 16. Zdravotní stav žalobce nelze zohlednit jako relevantní pro nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce ve své žádosti zdravotní stav nijak neakcentoval, nepředložil žádnou zdravotní dokumentaci. 17. Pokud se týče otázky seznámení s podklady rozhodnutí, toto bylo žalobci umožněno dne 15. 7. 2024, kdy k tomuto úkonu se dostavil a uvedl, že se s podklady prozatím nechce seznámit a nechce navrhnout doplnění, vše probere se svým právníkem, který případně dodá doplnění podkladů či uvede další skutečnosti. Zjištění z obsahu správních spisů 18. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobce dne 3. 5. 2018 požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to jako poslední možnost legalizace pobytu na území ČR. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 8. 2018 nebyla žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu udělena, přičemž bylo rozhodnuto, že doplňkovou ochranu nelze pro existenci důvodů podle § 15 zákona o azylu udělit. 19. Dne 2. 4. 2024 podal žalobce opětovně žádost o mezinárodní ochranu, a to poté, co byl zajištěn Policií ČR za účelem správního vyhoštění. 20. V rámci poskytnutí údajů k důvodům své žádosti uvedl, že má v ČR invalidní dceru, která má zlomenou páteř, chce ji dostat od její matky, která ji v tomto stavu prodává za drogy. 21. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, konkrétně se jedná o Informaci OAMP: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 6. 2023. 22. Dne 29. 7. 2024 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 23. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl po proběhlých ústních jednáních dne 12. 11. 2025. 24. Krajský soud úvodem připomíná, že v projednávané věci přezkoumává pouze to, zda byly naplněny zákonné podmínky pro zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany pro jeho nepřípustnost ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu. Nepřezkoumává tedy, zda žalobcem uváděné skutečnosti jsou tzv. azylově relevantní. 25. V řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí žalovaný podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění relevantní pro udělení azylu, které nemohl uplatnit v předchozím řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96). Platí přitom, že „pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemena tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“, a dále „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65). 26. Ve shora citovaném rozsudku rozšířeného senátu dále dospěl uvedený soud k závěru, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakov