65 A 81/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 A 81/2024- 70 - text  9 65 A 81/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: N. and G. a.s., IČO X sídlem B. 621/29, X B. zastoupená advokátem JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2024, č. j. 28421-4/2024-900000-311, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání 1. Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „celní úřad“) provedl v provozovnách žalobkyně několik kontrol zaměřených na dodržování povinností vyplývajících ze zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Konkrétně se jednalo o kasino na adrese P. 4167/18, P. (dále jen „Provozovna P.“) a kasino na adrese P. 1201/1, O. (dále jen „Provozovna O.“). Podstata zjištění spočívá v tom, že žalobkyně při kontrole v Provozovně P. dne 25. 1. 2022 obsluhovala čtyři hrací stoly živé hry pouze jedním krupiérem, při kontrole v Provozovně v O. dne 31. 1. 2023 obsluhovala pět hracích stolů živé hry pouze jedním krupiérem a konečně při kontrole v Provozovně P. dne 1. 2. 2023 obsluhovala čtyři hrací stoly živé hry pouze jedním krupiérem. 2. Celní úřad dospěl k závěru, že žalobkyně tímto jednáním porušila povinnost upravenou v § 68 odst. 1 a 4 zákona o hazardních hrách, protože neumožnila hru nejméně u třech hracích stolů živé hry současně a neprovozovala tak v kasinu živou hru jako hlavní činnost. Dle celního úřadu došlo k porušení pravidla jeden krupiér = jeden stůl živé hry. Tím se žalobkyně dopustila přestupku dle § 123 odst. 3 písm. f) zákona o hazardních hrách za což jí celní úřad rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024, č. j. 72476/2024-580000-12 uložil pokutu ve výši 750 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu provozování kasin v uvedených provozovnách na dobu 4 měsíců. 3. Proti rozhodnutí celního úřadu brojila žalobkyně odvoláním, na jehož základě žalovaný upravil počátek doby zákazu činnosti (od uplynutí třetího dne od právní moci rozhodnutí), jinak rozhodnutí celního úřadu potvrdil. 4. Žalobkyně se nyní domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Předně shrnula judikaturní vývoj k pravidlu jeden krupiér = jeden stůl živé hry a poté namítala, že uložená sankce je nepřiměřená. Za tento přestupek a další porušení zákona byla žalobkyni dříve ukládána pokuta ve výši cca 200 000 Kč. Nyní uložená pokuta je exemplární, což je nepřípustné. Žalovaný vůbec nepřihlédl jako k polehčující okolnosti k tomu, že žalobkyně protiprávní stav napravila a zajistila dostatečný počet zaměstnanců. Žalovaný nesprávně přihlédl k dřívějším sankcím, ačkoliv se mají dle judikatury NSS analogicky aplikovat pravidla o zahlazení odsouzení z trestního práva (rozsudek NSS ze dne 5 As 110/2019-32). Žalovaný pak vůbec nepřihlédl k majetkovým poměrům žalobkyně. Žalobkyně sice v letech 2023 a 2022 vykázala zisk, ale v letech 2021 a 2020 vykázala výraznou ztrátu. K uloženému zákazu činnosti žalobkyně namítala, že tento druh trestu za dobu účinnosti zákona o hazardních hrách dosud nebyl uložen, k čemuž navrhla k důkazu odpověď žalovaného na žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný nesprávně vyhodnotil závažnost přestupku. Horní hranice pokuty činí 3 mil. Kč. Zákon o hazardních hrách však upravuje i přestupky s horní hranici pokuty 50 mil. Kč. Nyní řešený přestupek tak svou závažností neodůvodňuje uložení zákazu činnosti. Žalobkyně navíc už závadný stav odstranila. V rámci zákazu činnosti není trestem pouze ušlý zisk, ale i provozní náklady, které činí dohromady v obou provozovnách 1,5 mil. Kč měsíčně. Ani v jedné provozovně žalobkyně neprovozovala tzv. kvazikasino. Např. v Provozovně P. je nad rámec započitatelných stolů ještě devět stolů živé hry a konají se zde turnaje. Z živé hry má žalobkyně statisícové obraty. 5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Jelikož se žalobní námitky shodovaly s těmi odvolacími, zopakoval svou argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, kterou krajský soud zmíní v hodnotící části rozsudku. Nad rámec toho uvedl, že pravidlo jeden krupiér = jeden stůl živé hry vyslovil Městský soud v Praze již v rozsudku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 14 Af 33/2020-42 a poté dne 26. 5. 2022 i Krajský soud v Praze, č. j. 43 Af 32/2021-36. Ještě v průběhu řízení provedl celní úřad novou kontrolu v Provozovně O. a zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně se dopustila opětovně stejného přestupku (protokol o kontrole je ze dne 25. 3. 2024). Dalšími protokoly o kontrole z března, dubna, května, června i srpna 2024 bylo zjištěno totéž porušení zákona. Zákaz činnosti byl tedy zcela namístě. Celkově nelze uloženou sankci vnímat jako exemplární, ale jako logicky navazující na předchozí sankce, které nevedly k nápravě. Argumentace o ušlém zisku a marně vynaložených fixních nákladech neobstojí, protože jak v Provozovně O., tak v Provozovně P. žalobkyně nadále provozuje herny. Nehledě na možné zahlazení, lze k dřívějším proviněním přihlédnout v rámci hodnocení osoby přestupce (rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 As 155/2020-25). 6. U jednání žalobkyně odkázala na žalobu a znovu poukázala na judikaturní vývoj k pravidlu jeden krupiér = jeden stůl živé hry. Upozornila na to, že došlo k retroaktivní aplikaci judikatury, která vznikla až poté, co došlo k protiprávnímu jednání žalobkyně. Z prvotní judikatury, zejména z rozsudku NSS ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/202032, vyplynulo, že je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, zda jedna osoba dokáže obsloužit více stolů živé hry. V nyní řešené věci to nebylo prokázáno. K důkazu navrhla rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. 1231-4/2025-900000-24110 a rozhodnutí celního úřadu ze dne 25. 6. 2025, č. j. 126100/2025-580000-12, ze kterých vyplývá, že závadný stav byl v Provozovně P. napraven a v případě Provozovny O. nedošlo k uložení zákazu činnosti a také pokuta byla nižší než v nyní řešené věci. 7. Žalovaný u jednání odkázal na svá dřívější vyjádření. Uvedl, že žalobkyně dezinterpretuje učiněná zjištění, protože bylo prokázáno, kolik osob se na jednotlivých provozovnách v době kontroly nacházelo a tyto sdělily, kolik osob živou hru obsluhuje. Trest zákazu činnosti byl žalobkyni uložen za dlouhodobé a opakované porušování zákona o hazardních hrách. B. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Podle § 68 odst. 1 zákona o hazardních hrách platí, že kasinem se rozumí samostatný, stavebně oddělený prostor, ve kterém je provozována živá hra jako hlavní činnost. Odst. 4 stanoví, že v kasinu musí být umožněna hra nejméně u 3 hracích stolů živé hry, a to po celou provozní dobu kasina. 10. Podle § 123 odst. 3 písm. f) zákona o hazardních hrách platí, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje kasino v rozporu s § 68. Podle odst. 9 lze za tento přestupek uložit pokutu až do výše 3 mil. Kč a dle § 124 odst. 1 téhož předpisu také zákaz činnosti až na 2 roky. 11. Žalobkyně u jednání s odkazem na svá tvrzení o judikaturním vývoji k pravidlu jeden krupiér = jeden stůl živé hry uvedla, že s odkazem na dřívější judikaturu (zejména rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2020, č. j. 6 As 196/202032) nebylo prokázáno, že by žalobkyně nedokázala obsloužit všechny započitatelné stoly živé hry současně i s nižším počtem personálu. Tato námitka směřuje vůči výroku o vině, protože v ní žalobkyně zpochybňuje závěr o tom, že došlo k porušení § 68 odst. 1 a odst. 4 zákona o hazardních hrách. Taková námitka však nemá předobraz v žalobě. V ní sice rovněž žalobkyně poukázala na judikaturní vývoj nýbrž jen jako součást argumentace o nepřiměřenosti uložené sankce. Nové žalobní body lze dle § 71 odst. 2 s. ř. s. vznést jen ve lhůtě pro podání žaloby. Proto soud k této námitce nepřihlédl. 12. Předmětem sporu je proto toliko přiměřenost správní sankce. K tomu krajský soud předně uvádí, že stanoví‑li zákon za přestupkové jednání sankci v určitém rozmezí, je určení konkrétní sankce v jednotlivých případech na uvážení správního orgánu. Soud sice může rozhodnutí o uložení sankce zrušit, ale jen pokud správní orgán svou úvahu řádně nezdůvodnil nebo překročil zákonem stanovené meze správního uvážení či ho zneužil [§ 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1 s. ř. s.]. 13. Správní orgán při stanovení druhu a výše sankce přihlíží zejména k okolnostem stanoveným v § 37 zákona č. 250/2016 Sb.,