65 Af 3/2023 – Krajský soud v Ostravě

65 Af 3/2023- 86 - text  15 65 Af 3/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: C. S. a. s., IČO: X sídlem P. 613, X H. zastoupená advokátem Mgr. Davidem Urbancem sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2022, č. j. 32199/2022-900000-314 ve věci cla, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Celní úřad pro Olomoucký kraj přijal ve dnech 12. 3. 2019 a 1. 7. 2019 celkem 2 celní prohlášení žalobkyně s návrhy na propuštění bezešvých trubek z nerezavějící oceli s kruhovým průřezem tarifní položky 7304 41 harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží (dále jen „HS“) HS byl zaveden Mezinárodní úmluvou o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží, která byla uzavřena v Bruselu dne 14. 6. 1983 [Recueil des traités des Nations unies, sv. 1503, s. 4, č. 25910 (1988)] v rámci Světové celní organizace (WCO) a společně s protokolem o její změně ze dne 24. 6. 1986 schválena jménem Evropského hospodářského společenství rozhodnutím Rady 87/369/EHS ze dne 7. 4. 1987 (Úř. věst. 1987, L 198, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 288). K HS byly vypracovány vysvětlivky v souladu s ustanoveními uvedené úmluvy. , u nichž byl deklarován nepreferenční indický původ a při propuštění zboží tak nebylo vyměřeno ani v jednom případě clo. Dne 25. 6. 2021 zahájil tentýž celní úřad u žalobkyně kontrolu po propuštění zboží. Správce daně dospěl k závěru, že dodavatel žalobkyně, spol. M. T. C. P. L., I. (dále jen „M. T.“) dovezla bezešvé trubky z nerezové oceli z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Indie, kde tyto následně byly opracovány úběrem za studena, což však nebylo s to založit jejich nepreferenční indický původ a předmětným trubkám tak zůstal původ čínský. V důsledku tohoto závěru seznal, že v celních prohlášeních žalobkyně špatně deklarovala původ a rovněž, že nebylo vyměřeno antidumpingové clo ve výši 71,9 %, kterému čínské bezešvé trubky z nerezové oceli podléhaly podle nařízení Komise (EU) č. 2018/330, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z ČLR (dále jen „nařízení o antidumpingovém clu“), a současně dodatečné clo ve výši 25 % podle prováděcího nařízení Komise 2019/159, kterým se ukládají konečná ochranná opatření proti dovozu některých výrobků z oceli (dále jen „ochranářské nařízení“). Proto clo žalobkyni v odpovídající výši vyměřil dvěma dodatečnými platebními výměry. Správce daně mimo již uvedené předpisy postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), nařízení Komise (EU) 2015/2446, jímž se provádí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (dále jen „prováděcí nařízení k celnímu kodexu“) a zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“). 2. Proti nim brojila žalobkyně odvoláním, na jehož základě žalovaný změnil jeden z platebních výměrů tak, že upustil od uložení dodatečného cla a ve zbylém rozsahu tento platební výměr a druhý platební výměr potvrdil. 3. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení napadených rozhodnutí a její žalobní námitky se dají shrnout následovně: - rozpor s prováděcím nařízením Komise (EU) č. 2017/2093, o ukončení šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením Rady (EU) č. 1331/2011 na dovoz některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z ČLR dovozem zasílaným z Indie bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ z Indie, a o ukončení celní evidence tohoto dovozu uložené prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/272 (dále jen „nařízení o ukončení šetření“). Toto nařízení bylo vydáno na základě šetření provedeného Evropskou komisí (EK), jehož předmětem bylo zjistit, zda dochází k obcházení nařízení o antidumpingovém clu. Tímto šetřením bylo zjištěno, že u zboží exportovaného M. T. žalobkyni je zemí původu Indie a že zpracování trubek za studena v Indii výrazným způsobem mění jejich základní charakteristiku (rozměry, fyzikální, chemické i metalurgické vlastnosti). Navíc šetření provedené EK mělo kvalitativně vyšší úroveň. EK zjistila, že indičtí zpracovatelé zpracovávali duté profily zpracovávané pouze za tepla. Také žalobkyně zpracovávala polotovary zpracované za tepla. Tyto závěry byly vyjádřeny v nařízení o ukončení šetření, které je závazné pro všechny členské státy. Namísto toho žalovaný vycházel ze Závěrečné zprávy OLAF, č. OF/2016/0680/B1 (dále jen „závěrečná zpráva OLAF“), ve které je prezentován závěr odlišný. - rozpor s celním kodexem (pozn. soudu: žalobkyně sice v žalobě zmínila i rozpor s dřívějším celním kodexem, jelikož ten ve věci nebyl aplikován, jedná se o zjevný pozůstatek textu z jiné žaloby vedené tímto soudem). Prováděcí nařízení k celnímu kodexu v čl. 32 a 33 konkretizuje pravidla určování původu pomocí vyvratitelné právní domněnky. Dle závěrečné zprávy OLAF ale nejsou rozhodující pravidla stanovená přímo v celním kodexu, nýbrž ta uvedená v prováděcím nařízení k celnímu kodexu. Z judikatury Soudního dvora EU (SDEU) vyplývá, že k podstatnému opracování zboží, a tedy i ke změně původu, může dojít, aniž by došlo současně k tzv. tarifnímu skoku což je dle prováděcího nařízení k novému celnímu kodexu vyžadováno (rozhodnutí SDEU ve věcech C-260/08, C-49/76 a C-162/82). Žalobkyně v průběhu řízení prokázala, že zpracování čínských polotovarů uskutečněné M. T. v Indii představovalo podstatné zpracování zboží v podniku k tomu vybavenému a vyústilo v nový výrobek, resp. představovalo důležitý stupeň výroby. Proto předmětné trubky získaly indický původ. - žalovaný sice provedl některé žalobkyní navržené důkazy, ale vycházel výhradně ze závěrečné zprávy OLAF. Nedostatečně však zjistil skutkový stav, pokud jde o určení výrobce v ČLR. Dle čl. 2 antidumpingového nařízení je totiž stanovena rozličná sazba pro různé výrobce. Ten však v řízení zjištěn nebyl, přesto byla žalobkyni uložena sazba cla ve výši 71,9 %. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože ve výroku napadeného rozhodnutí, jímž byl jeden z platebních výměrů změněn, není uvedena sazba antidumpingového cla. Jelikož nelze zjistit ani z odůvodnění, lze si jen domýšlet, v jaké sazbě bylo clo doměřeno. - obdobná řízení založená na závěrečné zprávě OLAF probíhají po celé EU, přičemž žalobkyně poukázala na dva rozsudky italských soudů a na rozhodnutí německého soudu, které zrušily rozhodnutí o antidumpingovém clu. Žalobkyně poukázala na to, že právo by mělo být vykládáno jednotně v celé EU a žalovaný se od jednotného výkladu odchýlil. Následně žalobkyně poukázala na rozsudek SDEU ze dne 21. 9. 2023 ve věci C-210/22, S. (dále jen „rozsudek S.“). - žalovaný v rozporu s čl. 2 nařízení Komise (EU) č. 2019/1382, kterým se mění některá nařízení o uložení antidumpingových nebo antisubvenčních opatření na některé výrobky z oceli, na něž se vztahují ochranná opatření (dále jen „nařízení o souběhu cel“). Žalobkyně nesouhlasí s tím, že uvedené nařízení není na věc aplikovatelné z důvodu, že celní prohlášení byla učiněna před účinností zmíněného nařízení. Podle žalobkyně uvedený čl. 2 stanoví pouze to, že na základě nařízení o souběhu cel nelze doměřit clo před tím, než vstoupí v platnost. Jelikož v době rozhodování žalovaného již bylo platné, měl dle něj postupovat a případně podle čl. 1 odst. 3 nařízení o souběhu cel uplatnit dodatečné clo ve výši 25 % a antidumpingové clo ve výši sazby 71,9 % snížené o sazbu dodatečného cla, tj. výši 46,9 %. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Nad rámec toho zdůraznil, že v rámci šetření, které předcházelo vydání nařízení o ukončení šetření, EK nezkoumala původ zboží. Český předklad uvedeného nařízení nedodržuje terminologii zavedenou HS, protože dovezeným materiálem nebyly duté profily, nýbrž trubky. OLAF vycházel z velké části z informací poskytnutých přímo společností M. T. Dále žalovaný uvedl, že si je vědom technologické a energetické náročnosti procesu zpracování za studena, avšak to je snad každé opracování, které mění rozměry trubek. Pro změnu původu však není dostačující. K uplatněné sazbě cla odkázal na str. 21 napadeného rozhodnutí, kde se sazbě věnoval. Povinností celních orgán nebylo zjišťovat konkrétního čínského výrobce, to bylo povinností žalobkyně, pokud hodlala uplatnit nižší sazbu cla. Ve výroku napadeného rozhodnutí, jímž byl změněn jeden z platebních výměrů, skutečně vinou písařské chyby absentuje údaj o sazbě cla, nicméně obě rozhodnutí je nutné hodnotit jako celek. Pokud jde o sazbu antidumpingového cla, tak tato změněna nebyla, navíc na str.