72 Ad 18/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 18/2025- 33 - text  8 72 Ad 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: M. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M. sídlem Litovelská 1349/2b, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná citovaným napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí č. j. X, jímž přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 409 Kč. Podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) pracovní schopnost žalobce poklesla o 35 %. 2. Žalobce v žalobě namítal zjištění skutkového stavu v rozporu se zákonem a nedostatečné posouzení dalších vlivů na pokles pracovní schopnosti žalobce. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je u žalobce pervazivní vývojová porucha, nikoliv lehká mentální retardace. Žalobce není schopen se delší dobu koncentrovat, podle testů jde o osobnost nezralou a jeho ovládací schopnosti a adaptivní kapacita jsou minimální. Žalobce je bezradný ve zvládání každodenních nároků. Jeho kontakt s realitou je narušený a myšlení je nesofistikované. Žalobcovy sociální dovednosti jsou značně narušené. Žalobce nerozumí běžným sociálním situacím. Žalobce není schopen navázat vztah s druhou osobou, není schopen spolupracovat, trpí celkovým nezájmem o druhé a vyvíjí pasivní odpor vůči požadavkům okolí. To vše má vliv na práceschopnost žalobce. 3. Podle kapitoly V položky 9b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), podle které měl být žalobce hodnocen, činí pokles pracovní schopnosti 35-60 %. Pokles pracovní schopnosti měl být stanoven vyšší než 35 %. 4. Žalovaná nezohlednila dosavadní pracovní zkušenosti žalobce. Podle lékařské zprávy jde u žalobce o neléčitelný handicap a z každého zaměstnání ho zaměstnavatel propustil ve zkušební době. Žalobce není schopen se zařadit do kolektivu. Neschopnost soužití v jakémkoliv kolektivu má zásadní vliv i na profesi dělníka, ke které je žalobce posuzovaný. Žalobce má narušené vztahy s nejbližšími členy rodiny. Žalobce doložil rozhodnutí o přestupku o incidentu v zaměstnání. 5. U žalobce je důvod k navýšení této hodnoty o 10 % podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky. Žalobce navrhl vypracování posudku o invaliditě posudkovou komisí. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na relevantní právní úpravu, popsala správní řízení a napadené rozhodnutí. Žalovaná navrhla vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). 7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 20. 2. 2025. 8. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku o invaliditě z 28. 1. 2025 byl žalobce invalidní v prvním stupni. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce bylo postižení podle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování) položky 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity [mentální retardace – mentální postižení lehkého stupně (debilita), IQ 50-69, narušení adaptivního chování, značně snížená úroveň sociálních dovedností, je přítomen náhled, zhoršené nebo snížené ovládací rozpoznávací schopnosti, výkon některých denních aktivit omezen]. Pokles pracovní schopnosti žalobce činil z rozmezí 30–45 % celkem 35 %. Invalidita vznikla 20. 3. 2024, tedy doložením odborného nálezu, který dokládá stupeň postižení, a to trvale. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla lehká mentální retardace, cIQ 63, s autistickými rysy. Posudkový lékař nemohl zvýšit míru poklesu pracovní schopnosti, protože nehodnotil žalobce horní hranicí stanoveného procentního poklesu. Ostatní zdravotní postižení žalobce nedosahují závažnosti, aby mohla být uznána za rozhodující zdravotní postižení. 9. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. 10. Z posudku PK MPSV v Ostravě z 13. 8. 2025 soud zjistil, ze které zdravotnické dokumentace posudková komise vycházela, jaké byly diagnózy žalobce, jaké konkrétní skutečnosti citovala posudková komise z relevantních lékařských zpráv a k jakému posudkovému zhodnocení dospěla. Podle posudkové komise rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k 20. 2. 2025 bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s mírou poklesu pracovní schopnosti o 35 %, tj. dolní hranice stanoveného procentního rozmezí 35-60 %. Žalobce se účastnil jednání posudkové komise. 11. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla porucha psychického vývoje – pervazivní vývojová porucha s autistickými prvky v terénu lehké mentální retardace podle kapitoly V položky 9b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jednalo se o funkční poruchu středně těžkého stupně. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena vzhledem k uvedené mentální retardaci, poruchám chování a sociální kapacitě. Komunikační a sociální vztahy a vazby žalobce jsou narušené a je u něho snížená úroveň sociálního fungování. Pracovní potenciál žalobce je snížen. Posudková komise nehodnotila poruchu žalobce jako lehkou nebo jakou poruchu těžkou. Nebyly doloženy opakované psychiatrické hospitalizace s nutností intenzivní trvalé terapie, časté ataky onemocnění nebo psychotizace se sociální dezintegrací, se značným deficitem komunikačních a orientačních schopností, případně se ztrátou duševních kompetencí. Žalobce není schopen práce v riziku úrazu, v nočních směnách nebo ve stresovém prostředí. 12. Žalobce při jednání soudu namítl, že posudková komise vyhověla žalobní námitce ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Z posudku posudkové komise ale není zřejmé, proč byl stanoven pokles pracovní schopnosti na samé dolní hranici. Proto žalobce navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie nebo psychologie k prokázaní dopadu nemoci na pracovní schopnost. 13. Žalovaná při jednání soudu shledala posudek posudkové komise v Ostravě z 13. 8. 2025 jako úplný a vypracovaný za přítomnosti žalobce u jednání posudkové komise. Na čtvrté straně posudku posudkové komise je odůvodnění posudkových úvah, i když je stručné. Zástupce žalované nesouhlasil s vypracováním znaleckého posudku a závisí na úvaze soudu, jestli vyžádá doplnění posudku. 14. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 16. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 17. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %