72 Ad 36/2024 – Krajský soud v Ostravě

ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2025:72.Ad.36.2024.75
Datum: 2025-05-21
Z rozhodnutí: II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokátky Mgr. Gabriely Hanzelkové náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.…
72 Ad 36/2024- 75 - text 6 72 Ad 36/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: Š. H. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Gabrielou Hanzelkovou sídlem Masarykovo náměstí 122, 753 01 Hranice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2024, č. j. X, ve věci invalidního důchodu takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokátky Mgr. Gabriely Hanzelkové náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí č. j. X. Žalovaná tímto rozhodnutím odňala žalobkyni invalidní důchod, protože pokles její pracovní schopnosti činil 30 %. 2. Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyni byla uznána invalidita třetího stupně posudkem z 15. 2. 2022. Její zdravotní stav se od té doby nezlepšil, naopak se výrazně zhoršil. Posudek o invaliditě nevzal v potaz všechny lékařské zprávy, námitky žalobkyně a všechny její diagnózy. Rozhodně nešlo o stabilizaci zdravotního stavu. Žalobkyně prodělala řadu operací, podstupuje léčby, trpí bolestmi, má pohybové omezení, těžkosti s dýcháním a mluvením, není schopna přijímat stravu běžným způsobem, není schopna sedět ani stát a chodí jen na velmi krátké vzdálenosti. Není pravda, že po uznání invalidity třetího stupně pracovala. Žalobkyně není schopna vykonávat svou původní profesi zdravotní sestry. Vadou řízení byla absence osobního vyšetření. Žalobkyně navrhla k důkazu zprávy ošetřujících lékařů a psycholožky, potvrzení zaměstnavatele a vypracování znaleckého posudku za její účasti. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že může dojít ke změně zdravotního stavu a uznání jiného stupně invalidity. Ošetřující lékař není kompetentní k posudkovým závěrům. Úkolem posudkových lékařů není pořizování klinických poznatků. Žalobkyně nenamítla neúplnost posudků o invaliditě. Posudkový lékař shledal posudkové nadhodnocení (omyl) při předchozím uznání invalidity třetího stupně. 4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 7. 6. 2024. 5. Soud zjistil ze správního spisu, že žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, protože podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) pokles pracovní schopnosti žalobkyně nastal o 30 %. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dospěla na základě posudku o invaliditě z 15. 5. 2024 k závěru, že žalobkyně nebyla invalidní, protože pokles její pracovní schopnosti nastal o 30 % pro postižení podle kapitoly V položky 5c vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Předchozí uznání invalidity třetího stupně bylo v rozporu s lékařskými nálezy. Žalobkyně pracovala do 31. 8. 2023 v plném úvazku v původní profesi. Ostatní zdravotní postižení neovlivňují pracovní schopnost žalobkyně tak, aby byly uznány jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zdravotní stav žalobkyně se stabilizoval. Adaptace může vést k obnově pracovní schopnosti. Posudkové závěry vycházejí z důkazů – lékařských zpráv. 7. V souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) soud vyžádal od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“) v Ostravě posudek ve věci invalidity žalobkyně a ten byl vypracován dne 15. 11. 2024. 8. Podle tohoto posudku žalobkyně nebyla invalidní. Pokles pracovní schopnosti nastal o 30 %, a to pro postižení podle kapitoly V položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise invaliditu žalobkyně hodnotila shodně jako posudkový lékař žalované v námitkovém řízení. Podle posudku IPZS žalobkyně pracovala v nezkráceném pracovním úvazku do 31. 8. 2023 jako zdravotní sestra, i když byla uznána invalidní ve třetím stupni 31. 1. 2022. U žalobkyně nebyla zjištěna úzkostná nebo depresivní porucha. Jde u ní o postižení, které spadá do skupiny somatoformních poruch a zjistil ho psychiatr. Hlavním rysem poruchy je opakovaná stížnost na tělesné symptomy s trvalým vyžadováním lékařského vyšetřování i přes opakované negativní nálezy a ujišťování lékaře, že obtíže nemají fyzickou podstatu. 9. U žalobkyně došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Žalobkyně nadále využívá své kvalifikace a praxe zdravotní sestry v ambulantním provozu v nezkráceném pracovním úvazku. Došlo k vyrovnání váhového úbytku; zažívací potíže jsou sporadické; dochází spíše k bolestem zad. Žalobkyně nemá omezení v sociálním fungování – navazuje kontakty s odbornými lékařskými pracovišti, vyhledává je, nemá omezení v denních aktivitách a vede běžnou domácnost. Žalobkyně nevyužila možnost hospitalizace. Žalobkyně se jednání posudkové komise zúčastnila. 10. Žalobkyně v písemném vyjádření k posudku posudkové komise v Ostravě namítla rozpor posudku s jeho podklady a dále to, že z části lékařských zpráv posudek vůbec nevycházel. Není pravda, že potíže žalobkyně nespočívají ve fyzických zdravotních obtížích. Posudková komise určila nesprávně rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zcela pominula objektivní zprávy psychologa a psychiatra. Posudek této komise je jako důkaz nepoužitelný. Žalobkyně navrhla k důkazu vypracování znaleckého posudku, výslech žalobkyně a jejího manžela, potvrzení o příjmech žalobkyně, zprávu psychiatra z 12. 12. 2024, podrobný popis vývoje jejích zdravotních potíží od ledna 2019, včetně operací, léčby, bolestí, hospitalizací, selhání léčby, nezvládání běžného života a absence pracovní schopnosti a písemné vyjádření manžela žalobkyně o jejím stavu, nákladech na léčbu a dopadech do života rodiny. 11. Soud vyžádal srovnávací posudek od posudkové komise v Brně, která ho vypracovala 15. 4. 2025. Posudková komise v Brně dospěla k závěru, že žalobkyně byla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v druhém stupni. Invalidita vznikla 19. 2. 2024 (den jednání IPZS Vsetín). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobkyně bylo postižení podle kapitoly V položky 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 45 %. Posudková komise v Brně zvýšila tuto hodnotu o 10 % z důvodu více zdravotních postižení na celkových 55 % poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně se zúčastnila jednání posudkové komise a byla zde vyšetřena. Posudková komise vyšetření popsala. 12. V minulosti přiznaná invalidita třetího stupně byla uznána pro těžkou malnutrici s výrazným váhovým úbytkem. Tento stav v průběhu doby doznal zlepšení, a proto důvody pro trvání invalidity třetího stupně pro tuto poruchu pominuly. Přetrvávají ovšem další závažná onemocnění. Dominuje postižení duševní. Je diagnostikovaná středně těžká depresivní porucha a porucha somatoformní stejné tíže. Posudková komise stanovila jako rozhodné onemocnění depresivní poruchu, a to středně těžké postižení, s přihlédnutím k souběžné somatoformní poruše. Proto zvolila horní hranici dané položky. Posudková komise navýšila stanovenou horní hranici o dalších 10 % s ohledem na další onemocnění, což jsou zejména chronické bolesti bederní páteře s odpovídajícím nálezem na zobrazovacích metodách a s ohledem na chronické bolesti břicha a přilehlé oblasti dolních končetin (stehna, kyčel), u kterých nelze vyloučit a je možné předpokládat, že kromě somatoformní poruchy, mohou mít i organickou příčinou dosud ne plně diagnostikovanou. Pokles pracovní schopnosti se dalšími onemocněními dále navyšuje. Aktuálně jsou pracovní schopnosti a možnosti rekvalifikace žalobkyně podstatně omezené. Posudková komise vztáhla datum vzniku invalidity k oduznání invalidity třetího stupně. 13. Žalobkyně v písemném vyjádření z 19. 5. 2025 namítla, že pro uznání třetího stupně invalidity, který žalobkyně požadovala, by bylo třeba hospitalizace. Tu však psychiatrička ani psycholožka nedoporučily, protože by stav žalobkyně ještě zhoršily. Stav žalobkyně odpovídá třetímu stupni invalidity z důvodů specifických bolestí břicha a pohybového aparátu v kombinaci s duševním zdravím. Lékaři dosud neobjasnili příčinu zdravotních potíží žalobkyně. Žalobkyně i celá rodina včetně dětí jsou trestaní za něco, co nezpůsobili a

Citovaná ustanovení

§ 60 (150/2002 Sb.)§ 65 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 39 (155/1995 Sb.)§ 4 (582/1991 Sb.)