72 Ad 5/2024 – Krajský soud v Ostravě

72 Ad 5/2024- 34 - text  16 72 Ad 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: Š. M. bytem X zastoupený opatrovníkem J. M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Ritterem sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2023, č. j. X, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 12. 8. 2021, č. j. X. Tímto rozhodnutím úřad práce žalobci odejmul příspěvek na péči ode dne 1. 9. 2021. 2. Žalobce v žalobě namítal, že posouzení stupně závislosti se u žalobce za posledních šestnáct let lišilo, jak vyplývá ze znaleckého posudku psychiatra z 8. 5. 2014 a ze znaleckého posudku psychiatra z 2. 1. 2023, které žalobce navrhl k důkazu. Žalobci byl uznán v roce 2008 třetí stupeň závislosti (těžká závislost) s trvalou platností. V roce 2015 byla těžká závislost žalobce potvrzena s platností do konce roku 2016. Taktéž v roce 2017 byl třetí stupeň závislosti žalobce potvrzen s platností do 31. 1. 2018. Avšak podle posudku okresní správy sociálního zabezpečení z 18. 5. 2018 žalobce nebyl osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby a úřad práce žalobci příspěvek na péči odejmul. Podle posudku posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) z 28. 8. 2019 byl žalobci v odvolacím řízení zjištěn stupeň závislosti I (lehká závislost). Posudkem okresní správy sociálního zabezpečení ze 14. 7. 2021 bylo prokázáno, že žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Navazující rozhodnutí o odnětí příspěvku na péči bylo prvopočátkem této žaloby. Posudková komise v odvolacím řízením 9. 11. 2021 a 20. 10. 2023 toto posouzení potvrdila. Přitom posudky posudkové komise z roku 2021 a 2023 se neshodují v tom, jaké základní životní potřeby (dále jen „ZŽP“) žalobce nezvládá. Podle posudku posudkové komise z roku 2021 žalobce nezvládal ZŽP péči o zdraví a péči o domácnost a podle posudku téže komise z roku 2023 žalobce nezvládal ZŽP osobní aktivity a péči o domácnost. 3. Správní orgány nepřihlédly k trvalé povaze duševní poruchy žalobce. Posudky o závislosti žalobce nejsou dostatečně objektivizovány a neodpovídají skutečnému stavu věci, protože často vycházejí pouze z vyjádření žalobce, který může vzhledem k jeho mentálnímu stavu fabulovat. Posudky závislosti nejsou přesvědčivé a nezdůvodnily dostatečně, v čem se zdravotní stav žalobce natolik výrazně změnil. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nad rámec napadeného rozhodnutí k žalobní námitce, v čem se zlepšil zdravotní stav žalobce, zdůraznil, že diagnostickými hospitalizacemi bylo prokázáno, že žalobce se dopouštěl úmyslného jednání, při kterém své potíže předstíral (simuloval) či zveličoval. V rámci tohoto zjištění došlo k přehodnocení funkčních schopností žalobce. Ke změně hodnocení stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby došlo tedy zejména z důvodu odhalení tohoto jednání žalobce a nikoliv proto, že by se zásadním způsobem zlepšil jeho zdravotní stav. Žalovaný také poukázal na to, že v průběhu let došlo ke změně legislativy. 5. Ze správního spisu lze rovněž vysledovat, že informace podávané správnímu orgánu ze strany nejen žalobce, ale i pečujících osob, se v průběhu let dosti razantně měnily. Například v roce 2008 si údajně žalobce byl schopen mýt samostatně tělo a při celkové hygieně stačil dohled. Při sociálním šetření v roce 2020 bylo zjištěno, že žalobci musí být při mytí nastavena teplota vody a holí ho pečující osoba. V roce 2023 ze sociálního šetření vyplynulo, že všechny tyto činnosti provádí žalobce sám bez pomoci. Podle sociálního šetření v roce 2020 veškerou stravu žalobci musela chystat pečující osoba a v roce 2023 bylo při sociálním šetření ověřeno, že žalobce si sám přebíral od dovozce obědy, které bez cizí pomoci sní a následně umyje nádobí. 6. Žalobce nemá stanovena žádná léčebná opatření, nemusí pravidelně užívat medikaci a podle pečující osoby má pevné zdraví. Žalobce je schopen realizovat návštěvy úřadů a lékařů v doprovodu pečující osoby, nenavštěvuje žádné kulturní akce, nemá volnočasové aktivity, nemá kamarády a je v kontaktu s pečující osobu a jeho rodinou. 7. Žalovaný shrnul, že u žalobce bylo diagnostickou hospitalizací opakovaně prokázáno, že jeho mentální schopnosti jsou lepší, než bylo v dřívějších letech zjištěno při jednotlivých ambulantních (tj. krátkých) vyšetřeních. Diagnostickou hospitalizací byly velmi dobře popsány funkční schopnosti žalobce, jeho orientace v neznámém prostředí, jeho schopnost spolupracovat s lékaři a schopnost vstupu do sociálních interakcí s ostatními pacienty. Vzhledem k tomu, že hospitalizace byla zaměřena na zjištění přesné tíže mentálního postižení a současně na zjištění, do jaké míry je žalobce schopen samostatně fungovat v nemocničním prostředí, jak komunikuje, do jaké míry je schopen samostatně provádět hygienu, stravovat se a podobně, lze diagnostickou hospitalizaci považovat za stěžejní důkaz o jeho skutečném aktuálním zdravotním stavu. Diagnostická hospitalizace navíc proběhla dvakrát s odstupem asi dvou let a s velmi podobným výsledkem. Při testových vyšetření bylo zjištěno, že žalobce má tendenci zastírat schopnosti, například o znalosti barev nebo počtů, byly zjištěny simulace a agravace. 8. Nelze pominout, že mentální retardace patří do skupiny onemocnění, u kterých nevzniká předpoklad zlepšení ani zhoršení pouhým plynutím času. Ke zhoršení mentálních schopností může dojít v rámci přidružených onemocnění. Naopak při správně nastavených výchovných a sociálních podmínkách může dojít ke kvalitní adaptaci, která člověku umožní dobře uplatnit zachované funkční schopnosti. Určitý vliv lze též přisuzovat uspořádání životních poměrů žalobce, který značnou část svého života strávil v nepodnětném sociálním prostředí. 9. Žalobce po řadu let získával příspěvek na péči neoprávněně tím, že své zdravotní potíže zveličoval. Svoje dřívější jednání nyní žalobce paradoxně považuje za důkaz, o který opírá aktuální nárok na příspěvek na péči. Snaha o narovnání zjištěného prokázaného stavu věci není jednáním namířeným proti žalobci. Posudková komise neopomenula žádné ze zdravotních postižení žalobce. Posudková komise rovněž zjistila, že zdravotní postižení žalobce zásadním způsobem neomezují jeho funkční schopnosti ve vztahu k vykonávání ZŽP, které by byly uznány jako zvládané. 10. Žalobce v replice nesouhlasil s vyjádřením žalovaného, že diagnostickými hospitalizacemi mělo být prokázáno, že se žalobce dopouštěl úmyslného jednání, při kterém své potíže předstíral a zveličoval. Žalobce vzhledem ke svému mentálnímu postižení není schopen takové jednání posoudit, ani pochopit. Stěží lze uvěřit tomu, že by žalobce byl schopen předstírat či zveličovat své potíže natolik dobře, že by uvedl v omyl několik posudkových lékařů, kteří v průběhu let posuzovali jeho závislost na péči jiné osoby. 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z posudku posudkové komise v Ostravě z 20. 10. 2023. Posudková komise dospěla k závěru, že do diagnostického souhrnu žalobce patří lehká mentální retardace, tj. žádná nebo minimální porucha chování, stav po operaci očí pro šedý zákal a suspektní hypertenze. U žalobce nebylo zjištěno žádné závažné pohybové omezení ani žádné interní onemocnění s výjimkou podezření na vysoký krevní tlak. Žalobce je kontinentní. Vrozený šedý zákal obou očí byl operativně odstraněn v pozdním věku, proto je na obou očích tupozrakost, kterou nelze zlepšit brýlemi. Žalobce nemá předepsány brýle na vidění do blízka, protože nečte. Žalobce má sluch přiměřený. U žalobce nebyly zjištěny potíže v oblasti zažívacího ústrojí. Žalobce navštěvoval speciální školu a neumí řádně číst ani psát. Je omezen ve svéprávnosti. Žalobce je od dětství sledován pro mentální retardaci, která byla dříve hodnocena jako středně těžká. 13. Žalobce byl v letech 2018 a 2021 hospitalizován a vyšetřen na Klinice psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc. Zde byl pozorován se zaměřením na zjištění stupně mentálního postižení a vyšetřen psychologem. Z psychologických vyšetření vyplynula jeho tendence k agravaci (zveličování) potíží až simulaci (předstírání) potíží. Podle názoru posudkové komise již sama skutečnost, že žalobce je takového jednání schopen, svědčí o míře rozumových schopností, která není zanedbatelná. Mentální retardaci žalobce na zák