74 Az 1/2025 – Krajský soud v Ostravě

74 Az 1/2025- 29 - text 10 74 Az 1/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: D. C. státní příslušník Turecké republiky bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. 2. Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v únoru 2022. Uvedl, že je kurdské národnosti a členem prokurdské politické strany HDP. Kvůli tomu jej považují za teroristu a čelí obvinění pro členství v teroristické skupině. Podle žalobce se ale jedná o vykonstruované trestní stíhání kvůli jeho členství ve straně. Do strany HDP vstoupil v roce 2018 jako řadový člen. Ve straně se výrazně neangažoval. Chodil ji volit. V roce 2019 se zúčastnil shromáždění na podporu politické strany HDP. Bylo tam kolem 150 lidí. Po této akci přijeli muži turecké národnosti v civilním oblečení a zavezli ho do lesa. Tam mu vyhrožovali a poukazovali na jeho kurdskou národnost. To se zopakovalo i v roce 2020 po shromáždění, kterého se účastnilo pře 500 osob. Tentokrát žalobce svlékli do naha. Tyto incidenty se žalobce snažil řešit stížností na neznámé muže. Police se tím ale nezabývala, protože neměl žádný důkaz. V červnu 2021 žalobce obdržel předvolání k výslechu ve věci podezření z členství v ozbrojené teroristické organizaci. Právní zástupce jeho otce byl v prosinci 2021 na státním zastupitelství v Gaziantepu kvůli nahlédnutí do spisu k žalobcovu trestnímu řízení. Následně mu sdělil, že spis obsahuje fotografii, na které žalobce stojí před budovou HDP, a informace o politickém dění, které sdílel na Facebooku. Právník proto žalobci poradil, aby z Turecka uprchl. Jinak by ho mohli zadržet a vzít do vazby. Podle posledních informací ho v Turecku hledá policie. Žalobce se bojí, že by ho v případě návratu zadrželi. S organizací PKK nemá nic společného, ale jako člen HDP je podezřelý, že s ní spolupracuje. Účastníkům procesů týkajících se podezření ze zapojení do činnosti PKK není garantován spravedlivý proces a takovéto osoby jsou nezřídka podrobovány nelidskému zacházení. 3. Žalobci nebyla mezinárodní ochrana udělena nejprve rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. X, kteréžto rozhodnutí však bylo zrušeno Krajským soudem v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 41 Az 27/2022-24 pro nedostatek podkladů pro vydání rozhodnutí. 4. Ani po doplnění dalších podkladů žalovaný u žalobce neshledal splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. II. Podání účastníků 14. Žalobce namítal, že žalovaný po opakovaném výslechu zpochybnil věrohodnost jeho tvrzení. Pokud však vznikly nějaké rozpory mezi jeho výpověďmi, přispěla k tomu i mentální a jazyková omezení žalobce, který absolvoval pouze tři ročníky základní školy a turecký jazyk je jeho druhým jazykem, který se učil pouze ve škole. K žalovaným vytýkaným rozporům ohledně popisu incidentů žalobce s policií žalobce namítl, že již při prvním pohovoru uvedl, že „druhá akce byla oslava svátku Newroz“. Dále uvedl, že se vyjadřoval ke dvěma incidentům. K prvnímu incidentu z roku 2019 uvedl, že jej nějací muži v civilu odvezli do lesa, kde mu vyhrožovali. Poté, co policie odmítla tuto záležitost řešit, si uvědomil, že i muži v civilu byli policisté. O rok později byl žalobce opět zadržen a k tomuto se u prvního pohovoru vyjádřil pouze tak, že jej policisté vysvlékli do naha a rodina jej poté vyfotila tak, jak jej našla. U druhého pohovoru se žalobce vyjadřoval ke druhému incidentu z roku 2020, který popsal podrobněji než u prvního pohovoru. To však nemůže poukazovat na nevěrohodnost výpovědi žalobce. Měl-li správní orgán za to, že si výpovědi žalobce v této části odporují, měl jej vyzvat k vysvětlení vzniklého rozporu. 15. Ke zpochybnění svého členství ve straně HDP žalobce dále namítl, že žalovanému předložil kopii své přihlášky do strany. Žalobce přitom tvrdil, že přihláška má stejnou váhu jako průkaz člena politické strany HDP. Z protokolu o doplňujícím pohovoru je patrná komunikační neshoda mezi žalobcem a tlumočnicí, kde již na straně 1 žalobce zaměňuje „kartičku“ s přihláškou do politické strany HDP. Žalobce však dále uvedl, že obdržel potvrzení o členství a že jeho vstup do strany byl jednodušší, neboť v ní má svého známého. Ačkoliv tedy žalobce nepředložil průkaz člena HDP či potvrzení o členství k HDP, předestřel své tvrzení podepřené přihláškou, čímž unesl své důkazní břemeno. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, že žalobce nepředložil potvrzení o členství v HDP s tím, že se průkazy podle doložené informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky vydávají pouze vysoce postaveným členům politické strany. I kdyby žalobce nabyl přesvědčení, že navzdory výše uvedenému má nárok na průkaz člena HDP, neznamená to, že i přes získané informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky, není členem HDP. 16. Žalobce dále namítal, že nebyl seznámen se všemi podklady pro vydání rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí se podává, že žalovaný prováděl důkaz údajným facebookovým profilem žalobce, z něhož by mělo vyplývat, že žalobce žije v Brně a nemá tedy obavu z vyzrazení místa svého pobytu před tureckými orgány. Žalovaný však neučinil podkladem pro vydání rozhodnutí žádný výstup z tohoto svého bádání a stejně tak není žalobci jasné, jakým způsobem ověřil žalovaný pravdivost tohoto profilu. Žalovaný dále na str. 11 uvedl, že na žalobce není vydán mezinárodní zatykač, avšak podkladem pro vydání rozhodnutí nebyla žádná písemná zpráva stran prověření existence mezinárodního zatykače na žalobce. Žalobci byl při doplňujícím pohovoru dále položen dotaz ohledně výpovědí jeho rodičů, kteří jsou rovněž žadateli o mezinárodní ochranu. Ovšem ani s protokoly o pohovorech s rodiči nebyl žalobce seznámen. 17. Žalobce dále namítal neprovedení svědeckého výslechu svého otce za účelem podpoření svého azylového příběhu. 18. Konečně žalobce namítal, že žalovaný s odkazem na § 22 odst. 1 zákona o azylu neučinil podkladem pro vydání rozhodnutí zprávu doloženou žalobcem v anglickém jazyce (zpráva Evropské komise ze dne 30. 10. 2024 o počtu uvězněných členů HDP v Turecku). Žalobce předpokládal, že listinu doloženou v anglickém jazyce bude žalovaný akceptovat. Za situace, kdy tomu tak nebylo, byl žalovaný povinen poučit žalobce o tomto nedostatku a vyzvat jej k doložení listiny s překladem do českého jazyka, což neučinil. 16. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V plném rozsahu odkázal na obsah napadeného rozhodnutí s tím, že plně dostál právnímu názoru soudu v předchozím zrušujícím rozsudku. III. Posouzení věci krajským soudem 17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s korekcí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. 18. V projednávané věci šlo o řádné posouzení obavy žalobce z pronásledování pro jeho členství v politické straně HDP. Žalobce tvrdil, že s ním kvůli jeho členství v HDP bylo zahájeno trestní řízení pro podezření z členství v ozbrojené teroristické organizaci. Po doplnění podkladů a zejména po provedení doplňujícího pohovoru s žalobcem však žalovaný po shledání zásadních rozporů v tvrzeních žalobce včetně těch, které tvořily podstatu podané žádosti, dospěl k závěru o nevěrohodnosti jeho tvrzení, pročež nebyly naplněny podmínky pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Dle žalovaného žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod a nebyl u něj shledán při návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování. Krajský soud s posouzením žalovaného souhlasí. 19. Žalobce v první řadě rozporoval žalovaným identifikované rozpory v jeho tvrzeních, které měly vést k závěru o nevěrohodnosti jeho výpovědi, a tím i důvodů podané žádosti. Žalobce se však v této souvislosti dopouští zkreslení, snaží-li se zpochybnit pouze zlomek zjištěných rozporů a ponechává-li zcela stranou ty nejpodstatnější z nich. 20. V první řadě krajský soud nemůže přisvědčit tvrzení žalobce o jeho mentálním a jazykovém omezení, jež by snad měla odůvodnit vznik zjištěných rozporů. Krajský soud vycházel z obsahu správního spisu, konkrétně z napadeného rozhodnutí i obou protokolů o pohovoru k žádosti, tzn. ze dne 22. 2. 2022 a ze dne 21. 10. 2024, ze kterých žádné mentální ani jazykové omezení žalobce nevyplývá. Ani v jednom protokolu