20 Az 42/2024 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 42/2024- 99 - text  12 20 Az 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobkyně: X. D. státní příslušnost Čínská lidová republika t. č. Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, 735 64 Havířov-Dolní Suchá zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2024, č. j. OAM-842/ZA-ZA11-HA08-2024, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 8. 2024, č. j. OAM-842/ZA-ZA11-HA08-2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně žalobou ze dne 3. 9. 2024 brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2024, č. j. OAM-842/ZA-ZA11-HA08-2024 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 6. 2024 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Při poskytování údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 2. 7. 2024 uvedla, že je rozvedená a má dvě děti, které žijí s jejich otcem v Číně. Vyznává Církev Všemohoucího Boha, o politiku se nezajímá. Dne 20. 6. 2024 odjela z Číny. Cestovala vlakem do Pekingu a odtud letěla přes Dauhá do Prahy. Na území České republiky vstoupila dne 21. 6. 2024 na základě cestovního dokladu platného do 8. 8. 2033. Má pouze české turistické vízum. O mezinárodní ochranu žádá poprvé, je to pro ni cesta k pobytu ve svobodné zemi. Z vlasti utekla, protože se bojí pronásledování kvůli náboženskému přesvědčení. Z Číny odcestovala, aby jí nehrozilo pronásledování. 3. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2. 7. 2024 žalobkyně uvedla, že má základní vzdělání, živila se jako šička oblečení. Následně popsala důvody pro opuštění vlasti. Pas si vyřídila v roce 2023 a v roce 2024 se definitivně rozhodla opustit Čínu. Hrozilo jí pronásledování z náboženských důvodů. Čína potírá některá náboženská hnutí, která jsou považována za nelegální, a žalobkyně je členkou jednoho z nich. Vyřizování víza proběhlo bez potíží, ale měla velké obavy, nebylo to jednoduché rozhodnutí. Samotné vycestování proběhlo taktéž bez potíží. Z internetu zjistila, že Česká republika je svobodná země, viděla také fotky, kde byla spousta kostelů, proto se rozhodla odcestovat do České republiky. Osvětlila principy vyznávaného náboženství – členové jí vyznívané církve věří v Boha, studují posvátné texty a schází se ve skupinkách (2-5 lidí), aby sdíleli svoji víru. K církvi se přidala v roce 2009 skrze jednu spolužačku. Bývala vedoucí skupiny, iniciovala tak setkání, která i vedla. Popsala, jak víru v Číně praktikovala a jak probíhají setkání. Setkávání navštěvovala od roku 2009 dvakrát týdně. Uvedla, že církev má mnoho členů, nejsou pouze v Číně. Církev nemá sídlo, je to pouze síť věřících osob. Má za to, že nemá ani žádného představitele, je bez hierarchie. Jako vedoucí skupiny byla vybrána na základě volby. Církev má více představených., rozšířila se např. do USA, žalobkyně se však zahraničních misí neúčastnila. Dále vyjmenovala klíčovou literaturu, speciální symboly církve a základní pravidla. Církev má také aplikaci, kterou si stáhla v České republice. Uvedla, že pronásledování se týká všech členů církve. Problémy kvůli náboženskému vyznání neměla, ale lidé z jejího okolí byli kvůli jejich víře zatčeni, nebezpečí tak hrozí všem. Je v neustálém strachu, že musí skrývat svou náboženskou identitu. V říjnu 2014 byli zatčeni souvěrci z jejího blízkého okolí, ona sama byla málem zatčena několikrát. Byla vyfocena na setkání a její fotografii si prohlížel policista. Později ji někdo udal, ale nebyla doma, a proto k jejímu zatčení nedošlo. Vycestovala až nyní, neboť ji to dříve nenapadlo. Slyšela ale, že lidé v okolí utíkají, a tak se taktéž rozhodla k odjezdu. Zopakovala, že nikdy nebyla zatčena, ale zatýkání je čím dál častější, problémy církve se státními orgány se stupňují. V České republice se zatím žádného setkání nezúčastnila, neví, zda se zde nacházejí osoby stejného vyznání. 4. Při seznámení se s podklady pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dne 16. 7. 2024 se žalobkyně s podklady seznámila a následně doplnila, že v říjnu 2023 byla v bytě s dalšími křesťankami, jiné ženy je nahlásily, když zjistily, že jsou křesťanky. Utekla oknem a souvěrkyně byly zatčeny. Tento příběh neuvedla dříve, protože si na něj při pohovoru nevzpomněla. 5. Žalovaný v rámci správního řízení shromáždil tyto podklady: Informace OAMP, Čína, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 24. 1. 2024, Zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 20. 3. 2023 – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2022 ze dne 21. 3. 2024 a Čína – Informace Australské vlády ze dne 22. 12. 2021. 6. Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. V odůvodnění vysvětlil, že tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je obava žalobkyně z pronásledování a případného zadržení z důvodu, že je příslušnicí náboženské menšiny – Církve Všemohoucího Boha. Co se týče důvodů udělení mezinárodní ochrany pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, žalovaný konstatoval, že žalobkyně během správního řízení neuvedla žádné informace o tom, že ve své vlasti vyvíjela činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, pro něž by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Žalobkyně uvedla, že nikdy nebyla členkou žádné politické strany, podobného uskupení či hnutí, nijak se politicky neangažovala. Negovala jakékoli potíže s domovskými orgány, státní mocí nebo bezpečnostními složkami, neuvedla nic, co by žalovaného vedlo k závěru, že by byla ve své vlasti v souvislosti s uplatňováním politických práv či svobod vystavena jakémukoliv jednání podřaditelnému pod pojem pronásledování. 7. K neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný sdělil, že nedovodil, že by žalobkyni v případě návratu do vlasti hrozilo pronásledování pro její rasu, pohlaví, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Žalovaný na základě informací o situaci členů náboženských menšin v Číně konstatoval, že protestantští věřící se obecně mohou stát terčem negativního jednání ze strany čínských státních orgánů či bezpečnostních složek. Žalovaný se dále v souladu se zákonem o azylu zabýval skutečností, zda sama žalobkyně byla během svého života ve vlasti pronásledována ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu ze strany čínských státních orgánů pro svou náboženskou příslušnost, případně zda může mít v případě návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování, přičemž žádnou z těchto skutečností neshledal. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyni čínská policie nikdy nezadržela, nevyslýchala, neuvěznila pro její náboženské smýšlení, nebyla a ani není trestně stíhána. Žalobkyně sice opakovaně hovořila o tom, že se obávala policie, přesto kromě změny adresy bydliště, a to většinou v rámci jedné provincie, nečinila žádná jiné speciální opatření a nebyla ze strany policie či jiných složek nalezena či dokonce zadržena. Žalobkyně rovněž hovořila o zatýkání jejích souvěrců, avšak ona sama se terčem jakéhokoliv podobného jednání nestala, přestože je věřící osobou od roku 2009. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně pouze využila znalostí o problematice pronásledování příslušníků některých náboženských menšin v Číně, aby tak vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přestože ona sama nikdy ohrožena nebyla. K obavě z pronásledování žalovaný uvedl, že žalobkyně mohla využít vnitřního přesídlení. Následný bezproblémový let s platným cestovním dokladem prokazuje, že pro policii zájmovou osobou nebyla. Pokud by se žalobkyně skutečně obávala reálného zatčení, vybrala by si jiné letiště než to, které má nejmodernější technologii k identifikaci cestujících. Žalovaný dále konstatoval, že žalobkyně chtěla žádostí o mezinárodní ochranu legalizovat pobyt na území České republiky. Shrnul, že pokud by čínské orgány skutečně a reálně pronásledovaly žalobkyni kvůli její víře, pak by měly po dobu jejího života dostatek času, prostoru a právních (i mimoprávních) prostředků, které by mohly účinně využít. Žalovaný nepopírá, že by Čína byla zemí s vyspělou demokracií či vysokým stupněm dodržování lidských práv, nicméně toto obecné konstatování pro udělení azylu nestačí. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla vystavena pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neshledal ani důvody pro udělení