9 Afs 69/2024 — Nejvyšší správní soud

22 Af 31/2024- 32 - text  9 22 Af 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Gbagbos system a.s., IČO 27828026 sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov - Podlesí zastoupený advokátkou Mgr. Karin Kulčárovou sídlem Dlouhá třída 1161/97, 736 01 Havířov - Podlesí proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 702 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2024 č. j. 3003838/24/3210-50525-804369, ve věci prominutí příslušenství daně takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2024 č. j. 3003838/24/3210-50525-804369, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí příslušenství daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 1. 7. 2018 – 30. 6. 2019 stanovené dodatečným platebním výměrem ze dne 16. 5. 2022 č. j. 2513682/22/3210-50525-800740. 2. Žalobce v podané žalobě nejprve přiblížil rozhodný skutkový stav. 3. Žalobce uvedl, že finanční orgány vedly ohledně žalobcových daňových povinností na dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) dvě daňová řízení, a to řízení týkající se dodatečného daňového přiznání (dále jen „DDP“) na DPPO za zdaňovací období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2017 (dále jen „první zdaňovací období“) a dále řízení týkající se doměření daňových povinností na DPPO za zdaňovací období od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 (dále jen „druhé zdaňovací období“). Podle žalobce spolu obě daňová řízení úzce souvisí navzdory rigoróznímu pohledu finančních orgánů, které jejich provázanost odmítají. Z pohledu žalobce výsledek jednoho řízení nutně ovlivňuje výsledek řízení druhého. 4. Ke skutkovým okolnostem žalobce uvedl, že ke dni 27. 3. 2017 evidoval jako dlužník dluh ve výši 86 103 980 Kč vůči společnosti FAU s.r.o. (dále jen „FAU“) z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty. Ke stejnému datu žalobce evidoval vůči této společnosti pohledávku ve stejné výši z titulu nároku na náhradu škody způsobené ukončením podnikatelské činnosti společnosti FAU. S ohledem na existenci pohledávky a protipohledávky žalobce oznámil společnosti FAU, resp. jejímu insolvenčnímu správci, jednostranné započtení vzájemných pohledávek a dluhů mezi žalobcem a společností FAU ve smyslu ust. § 1982 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „jednostranné započtení“ nebo „započtení pohledávek“). Žalobce zastával názor, že toto započtení pohledávky proběhlo řádně a v souladu se zákonem. 5. Na základě uvedeného žalobce při sestavování daňového přiznání k DPPO za první zdaňovací období zahrnul výnos ze započtení pohledávek do příjmů a z tohoto příjmu také odvedl daň. Dne 3. 11. 2020 žalobce obdržel předžalobní výzvu insolvenčního správce společnosti FAU, jenž se domáhal úhrady kupní ceny ve výši 86 103 980 Kč z titulu povinnosti zaplacení kupní ceny za dodané pohonné hmoty a namítl neplatnost jednostranného započtení provedeného žalobcem, a to z důvodu neexistence pohledávky žalobce vůči společnosti FAU. 6. Žalobce v návaznosti na uplatnění pohledávky insolvenčním správcem požádal daňového poradce společnost ABC.TAXES, s.r.o. (dále jen „daňový poradce“) o posouzení daňově právních dopadů případné neplatnosti jednostranného započtení pohledávek. Daňový poradce vydal dne 27. 11. 2020 stanovisko, v němž žalobci doporučil podat DDP k DPPO za první zdaňovací období, což žalobce učinil dne 22. 12. 2020. Žalobce se vůči správci daně domohl účinnosti tohoto DDP až po extrémně dlouhých procesních peripetiích, včetně využití žalob proti nečinnosti. 7. Správce daně nakonec revidoval své závěry a dne 9. 4. 2024 vydal dodatečný platební výměr, kterým vyhověl DDP žalobce ze dne 22. 12. 2020 a výnos ze započtení pohledávek dosud zahrnutý do základu DPPO za první zdaňovací období oddanil. Žalobce se tedy teprve dne 9. 4. 2024 domohl účinnosti DDP ze dne 22. 12. 2020. Vydáním dodatečného platebního výměru ze dne 9. 4. 2020 č. j. 1423828/24/3210-50525-804369 se uzavřela procesní linie DDP k DPPO za první zdaňovací období. Paralelně však probíhalo řízení ohledně DPPO za druhé zdaňovací období, v němž správce daně již dne 27. 4. 2021 doručil žalobci výzvu k podání DDP za toto zdaňovací období z důvodu, že započtení pohledávek mezi žalobcem a společností FAU nebylo účinné, a proto nedošlo k zániku dluhu žalobce vůči společnosti FAU ve výši 86 103 980 Kč. Jelikož tento dluh byl více než 30 měsíců po splatnosti, měl žalobce zvýšit svůj výsledek hospodaření za druhé zdaňovací období o částku odpovídající výši tohoto neuhrazeného dluhu. 8. Žalobce v reakci na výzvu správce daně za druhé zdaňovací období upozornil na DDP ze dne 22. 12. 2020 za první zdaňovací období, jímž se správce daně odmítl zabývat. Současně žalobce poukázal na svou obavu, že postupy správce daně mohou směřovat ke dvojímu zdanění příjmu plynoucího z téže obchodní transakce. Následně správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPPO za druhé zdaňovací období, v jejímž důsledku byl vydán dodatečný platební výměr ze dne 16. 5. 2022. Správce daně v provstupňovém dodatečném platebním výměru doměřil žalobci na DPPO za druhé zdaňovací období 15 511 790 Kč, zrušil daňovou ztrátu ve výši 4 462 119 Kč a uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky doměřené daně, tj. 3 102 358 Kč a 1 % z částky zrušené daňové ztráty, tj. 44 621 Kč, tedy celkové penále ve výši 3 146 979 Kč. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím finančním ředitelstvím (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 č. j. 5748/24/5200-11433-713211. 9. Vyrozuměním správce daně ze dne 18. 4. 2024 byl žalobci sdělen předpis úroku z prodlení za druhé zdaňovací období, jenž byl k námitce žalobce změněn rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 8. 2024. 10. Žalobce dne 15. 5. 2024 podal žádost o prominutí úroků z prodlení na DPPO za druhé zdaňovací období, kterou žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. 11. Žalobce nesouhlasí s tím, že žalovaný neshledal ospravedlnitelný důvod prodlení žalobce s úhradou doměřené DPPO, neboť k doměření došlo výlučně v důsledku postupu žalovaného v řízení o DDP ze dne 22. 12. 2020 podaném za první zdaňovací období. Žalobce byl připraven přiznat a uhradit DPPO za druhé zdaňovací období dobrovolně před zahájením doměřovacího řízení, případně v jeho průběhu, neučinil tak jen z toho důvodu, že žalovaný odmítl až do 9. 4. 2024 přiznat právní relevanci DDP ze dne 22. 12. 2020. 12. Žalovaný při posuzování žalobcovy žádosti o prominutí příslušenství daně účelově přehlédl to, že sám dlouhodobě odmítal žalobci oddanit výnos se započtením pohledávek dříve zahrnutý do základu DPPO za první zdaňovací období. Tento výnos žalobce přitom nejen zdanil, ale také provedl úhradu daně ve prospěch účtu žalovaného. Žalobce má za to, že nebyl a z povahy věci ani nemohl být v prodlení s úhradou DPPO za druhé zdaňovací období. 13. Jak uvedl žalovaný, doměřená daň byla splatná až dne 2. 1. 2020, přičemž v době splatnosti žalovaný materiálně disponoval přeplatkem žalobce na DPPO za první zdaňovací období, neboť žalobce podal DDP, na jehož základě došlo k oddanění výnosu ze započtení pohledávek. 14. Podle žalobce je z pohledu důvodnosti jeho žádosti o prominutí úroku z prodlení rozhodné, že žalovaný měl ke dni 2. 1. 2020 k dispozici finanční prostředky žalobce, které mohl využití pro fiskální účely státního rozpočtu. Z materiálního pohledu tedy nikdy nedošlo k tomu, že by státní rozpočet neměl finanční prostředky od žalobce k dispozici včas. 15. Podle žalobce měl k této specifické okolnosti žalovaný přihlédnout. Pokud byl žalobce čistě formalisticky v prodlení s úhradou, jednalo se o prodlení ospravedlnitelné, které se v konečném důsledku nijak negativně neprojevilo ve státním rozpočtu. 16. Podle žalobce úhrada části DPPO za první zdaňovací období týkající se výnosu ze započtení pohledávek měla v době této úhrady materiálně povahu přeplatku na dani. Daňové povinnosti na DPPO za první zdaňovací období žalobce nikdy neměl hradit, a pokud tak učinil, vznikl mu v okamžiku úhrady faktický přeplatek, k němuž měl žalovaný při svých úvahách o prominutí úroku z prodlení přihlédnout. 17. Žalobci nelze klást k tíži, že doměřovanou daňovou povinnost neuhradil v průběhu doměřovacího řízení, jestliže v celém jeho průběhu žalovaný nepřistoupil k oddanění výnosu ze započtení pohledávek původně zahrnutého do základu DPPO za první zdaňovací období. Žalobce tak má za to, že mu žalovaný měl prominout úrok z prodlení v maximální možné výši 100 %, resp. dovodit existenci ospravedlnitelného důvodu prodlení a žádosti vyhovět v plném rozsahu. Opačným postupem byl žalobce zkrácen na svých právech. 18. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že s námitkami žalobce nesouhlasí. Napadené rozhodnutí obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti p