25 Af 31/2023 – Krajský soud v Ostravě

25 Af 31/2023- 136 - text  16 25 Af 31/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: LAKUM – KTL, a. s. sídlem Ostravská 384, Frýdlant, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí zastoupen advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 23516/23/5200-11432-712136 ze dne 20. 7. 2023, ve věci daně z příjmů takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 4. 9. 2023 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2023, č. j. 23516/23/5200-11432-712136 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 27. 0. 2020, kterými byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2014 ve výši 1 060 580 Kč a penále ve výši 20% z doměřené částky, a to z důvodu vyloučení žalobcem uplatněných nákladů vynaložených na pořízení reklamních a propagačních služeb od společnosti TONDINO SE (dále jen „Tondino“), a PAMBROKE Media, s. r. o. (dále jen PAMBROKE), neboť podle správce daně byl právní vztah s těmito dodavateli uzavřen za účelem snížení základu daně podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), smlouvy byly uzavřeny mezi účelově spojenými osobami a ceny se liší od cen, které by byly dosaženy mezi osobami nespojenými, přičemž žalobce rozdíl uspokojivě nevysvětlil. Žalovaný se s tímto názorem správce daně ztotožnil. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a na své argumentaci obsažené v napadeném rozhodnutí zcela setrval, když tuto zopakoval. 3. Krajský soud o žalobě rozhodl dne 16. 10. 2024 rozsudkem č. j. 25 Af 31/2023-115, kterým napadené rozhodnutí zrušil. Žádnou z námitek neshledal důvodnou s výjimkou námitky nesprávné výše obvyklé provize reklamní agentury. Podle názoru krajského soudu žalovaný nedostatečně vysvětlil, proč nepřihlédl k dodatku č. 1 znaleckého posudku, kterého se žalobce dovolával, a ze kterého vyplývá výše obvyklé provize 25 %, nikoliv 20 %. Pouhý odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soud, přijatý ve skutkově odlišné věci (časem), považoval krajský soud za vysvětlení nedostatečné. 4. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 11. 2025, č. j. 2 Afs 263/2024-38 se s názorem krajského soudu neztotožnil a posouzení výše obvyklé provize považoval za přezkoumatelné a dostatečné. 5. Krajský soud má tedy v nově otevřeném soudním řízení povinnost vyjádřit se k jediné žalobní námitce, a to týkající se výše obvyklé provize reklamní agentury, která je složkou ceny obvyklé, podle které byla žalobci daň doměřena. Svými závěry k ostatním námitkám je krajský soud zásadně vázán (nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 3285/22 ze dne 27.6.2023, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2024, č. j. 6 Afs 162/2023-53). Rekapitulace správního spisu 6. Z daňového spisu vyplývá, že u žalobce byla zahájena daňová kontrola daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2014 dne 11. 2. 2016 v rozsahu prověření oprávněnosti uplatněných nákladů na reklamní a propagační služby přijatých od dodavatele PAMBROKE a Tondino. 7. Vůči společnosti PAMBROKE uplatnil žalobce náklady ve výši 3 000 000 Kč bez DPH na základě smlouvy o reklamě a propagaci 01/2014 z 2. 1. 2014 na dobu určitou od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2014, jejímž předmětem bylo zajištění a realizace reklamy a propagace žalobce v rozsahu umístění reklamy společnosti na panelu o rozměru 2 x 3m při utkání Gambrinus ligy a Českého poháru klubu SK sigma Olomouc, která bude umístěna v areálu Androva stadionu v Olomouci, a poskytnutí prostoru pro umístění reklamní plochy v prostoru Golf arény Ostrava. 8. Vůči společnosti Tondino uplatnil žalobce náklady ve výši 3 000 000 Kč bez DPH na základě smlouvy o reklamě a propagaci 7-2014 ze dne 27. 6. 2014, uzavřené na dobu určitou od 1. 7. 2014 do 30. 6. 2015, jejímž předmětem bylo zajištění a realizace reklamy a propagace žalobce v rozsahu umístění reklamy žalobce při utkáních Gambrinus ligy a poháru České pošty klubu 1. FC Slovácko umístěné na Městském fotbalovém stadionu Miroslava Valenty v Uherském Hradišti na banneru vedle hrací plochy o velikosti 6 x 1m. 9. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s výše uvedenými dodavateli vztah za účelem snížení základu daně ve smyslu § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o dani z příjmu a zjistil, že cena sjednaná za umístění reklamy mezi takto účelově spojenými osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Rozdíl činil – poté, co se žalobce vyjádřil k výsledku kontrolního zjištění - 5 582 640 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce rozdíl uspokojivě nevysvětlil, o tuto částku správce doměřil žalobci daň dne 27. 2. 2020. Žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru podal odvolání, v rámci kterých předložil nové důkazní prostředky, též znalecký posudek zpracovatele Ostravská znalecká a.s. (posudek DAV). Žalovaný poté, co žalobce seznámil se skutečnostmi zjištěnými v odvolacím řízením, rozhodl nyní napadeným rozhodnutím. Námitka nesprávné výše provize – III. okruh námitek, referenční ceny 10. Žalobní námitka nesprávné výše obvyklé provize reklamní agentury je součástí třetího okruhu námitek, týkající se referenčních cen, podle kterých daňové orgány stanovily rozpětí cen dosažených mezi nespojenými osobami (cenu obvyklou) a daň žalobci doměřily. 11. Žalobce v žalobě namítl, že výsledky dokazování prokazují, že se cena reklamy žalobce nelišila od cen, které byly sjednány mezi nespojenými osobami. Žalobcovy stěžejní námitky zůstaly nevypořádány a důkazní návrhy byly odmítnuty. Konkrétně namítl: - referenční cena není spolehlivě a objektivně zjištěna. Pro obdobnou reklamu u jiných subjektů byla stanovena referenční cena mnohem vyšší; žalobce se odvolal na rozsudek ve věci Actrad, kde se však jednalo o téhož správce daně, totéž územní pracoviště ve Frýdku-Místku. Žalobce dále poukázal na cenu reklamního plnění, jak byla zjištěna v jiných řízeních a jak vyplývá z judikatury; - žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Afs 80/2007-105 a ze dne 18. 6. 20 20, č. j. 2 Afs 282/2018-41 zdůraznil, že správce daně musí vycházet při stanovení ceny z údajů nejvýhodnějších pro daňový subjekt. Tomu však daňové orgány nedostály; - o neobjektivitě a účelovosti postupu správce daně svědčí podle žalobce to, že pravděpodobně v rámci místního šetření u SK Sigma Olomouc dne 9. 12. 2015 získal mnohem větší množství smluv, přičemž do daňového spisu byly účelově založeny pouze některé vybrané smlouvy, a to navíc se značným časovým odstupem 17. 10. 2017, respektive 6. 6. 2018. Veškeré žalobcem doložené smlouvy jako důkaz že reklama nebyla nadhodnocená, byly účelově upozaděny a přehlíženy; - daňové orgány vyloučily jako srovnatelné nezávislé transakce uzavřené v jiném časovém období. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť mezi roky 2012, 2013 a 2014 nedocházelo k žádným výrazným cenovým výkyvům, neexistovala hyperinflace či deflace. O nezměněné ceně svědčí výpověď Z. K., M. R. a F. U. Žalobce podpořil svou argumentaci odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 Afs 232/2018-63; - podle žalobce není správný argument o odlišném obsahu, neboť vždy šlo o bannery stejných rozměrů 6 x 1 m ve stejné fotbalové soutěži u fotbalových klubů podobné návštěvnosti. Další plnění v podobě poskytnutí VIP vstupenek a inzerce v klubovém bulletinu je marginální. Tato může být eliminována korekcí zjištěných cenových údajů; - žalobce navrhl, aby žalovaný vnesl do řízení podklady, které byly použity pro určení ceny obvyklé v odkazovaném případu společnosti Actrad. Žalovaný však na to rezignoval, ačkoliv se v napadeném rozhodnutí na případ Actrad opakovaně dovolával; - žalobce dále poukázal na případ společnosti Velkoobchod Zajac s. r. o., D. D. D. Servis Opava v. o. s., ze kterých vyplývá cena násobně nižší. V obou těchto případech rozhodoval Krajský soud v Ostravě i Nejvyšší správní soud. - žalobce s poukazem na další případy uzavřel, že správce daně nezajistil dostatečný počet srovnávacích vzorků. Žalobce podle svého názoru unesl své důkazní břemeno a doložil, že zde není rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou sjednanou s dodavateli PAMBROKE a Tondino. Ze strany daňových orgánů došlo k účelovému zkreslení referenčních cen; - žalobce dále namítl, že ačkoliv daňové orgány se dovolávaly povinnosti vybrat jako referenční vzorek plnění alespoň v jádru srovnatelné s pos