61 A 21/2025 – Krajský soud v Ostravě

61 A 21/2025- 36 - text  5 61 A 21/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: Mgr. M. H. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025 č. j. MSK 77164/2025, ve věci přestupku proti občanskému soužití takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025 č. j. MSK 77164/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 20025 č. j. MUBR/58657-2025/url, ve věci přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jehož se žalobce dopustil tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, když dne 24. 10. 2024 v čase kolem 11:33 hodin v obci S. H. čp. X po neúspěšném doručení balíku na jeho adresu odeslal e-mail na kurýrní služby UPS, kdy do předmětu zprávy napsal: „kurva kde je můj balík!!!!?“ a následně do obsahu zprávy napsal: „tak kurwa dnes ho doručíte, neb adresa je správně a jedu, jinak si vás najdu a pak se budete divit a hýkat !!!“!“, následně v další komunikaci napsal „poslouchej, ty mladá krávo, hýbni zadkem sprostá kundo“. 2. Žalobce v žalobě namítl tyto žalobní body: 1) Postup úřední osoby Ing. L. U., která byla projednáním věci pověřena, nebyl etický a vedl k diskriminaci. Ačkoli se zpočátku zdála být ochotná jednat, její přístup se dramaticky změnil po žalobcem vznesených námitkách, zejména po informaci o jeho insolvenci. Její chování, kdy nechtěla ani žalobci podat ruku, a následná reakce její vedoucí, která zamítla žalobcovu námitku podjatosti, svědčí o přeměně řízení na nástroj osobní msty a odplaty. Tato změna chování úřednice MÚ Bruntál od počátečního zdánlivého soucitu k následné nepřátelské represi, způsobila a prohloubila žalobci trauma, které je spojené s neléčeným posttraumatickým syndromem. Chování správních orgánů, včetně Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva vnitra ČR, které tento stav ignorovaly, je dle žalobce v přímém rozporu s antidiskriminačním zákonem č. 198/2009 Sb. a mezinárodními závazky České republiky. 2) Skutkový stav byl nesprávně posouzen, když správní orgány zcela opomenuly skutečný kontext situace. Nešlo o bezdůvodné „hrubé jednání“, ale o obrannou reakci v důsledku hlubokého posttraumatického syndromu. Předmětný hudební nástroj byl pořízen na vlastní náklady jako psychoterapeutická pomůcka, protože odborná psychiatrická péče byla dlouhodobě nedostupná. Selhání dopravní společnosti v doručení tak znamenalo vážný zásah do žalobcova úsilí o psychické zdraví. Jednání správních orgánů, které se zaměřily výhradně na formální vulgární výrazy a ignorovaly psychologický kontext a žalobcovu zranitelnost, je v rozporu se základními právními principy. Jak je zdůrazněno v judikatuře, je nutné posuzovat jednání s ohledem na veškeré okolnosti. Dle žalobce se správní orgány omezily pouze na formální hodnocení vulgárních výrazů, aniž by se pokusily pochopit celý kontext. Tento postup je v rozporu se standardy moderního práva. Zahraniční judikatura, například v kontextu Evropského soudu pro lidská práva (např. v případech týkajících se svobody projevu), opakovaně zdůrazňuje, že při posuzování jednání je třeba brát v potaz veškeré okolnosti a motivaci pachatele. Ukládat pokutu za reakci, která byla katalyzována duševní tísní, nedostupností léčby a selháním obchodní služby, je neadekvátní a nespravedlivé. Podobné principy se odrážejí i v mezinárodním právu, kde se klade důraz na materiální stránku deliktu a proporcionalitu trestu. Tento postup je v přímém rozporu s principy spravedlnosti a morálky. Žalobce dále uvedl, že ačkoli se dopustil emotivní reakce, situace byla nakonec vyřešena smírně. Řidič dopravní společnosti prokázal pochopení, omluvil se za pochybení a doručil nástroj, za což mu žalobce poděkoval. Namísto akceptování tohoto smírného vyřešení, vedoucí pobočky dopravní firmy zneužil policejních a přestupkových orgánů k represi. Podal křivé a lživé obvinění, což je zjevné z kontextu obchodního sporu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že z obsahu e-mailové komunikace je zřejmé, že žalobce použil hrubě vulgární, urážlivé a výhružné výrazy, které svou povahou a intenzitou zjevně překračují meze legitimního uplatnění reklamace služby a naplňují znaky jiného hrubého jednání narušujícího občanské soužití. Skutečnost, že žalobce své jednání ex post označuje za reklamaci služby, nemůže zpochybnit závěr o protiprávnosti jeho jednání. Za irelevantní považuje žalovaný rovněž tvrzení žalobce o emotivní či obranné reakci vyvolané jeho zdravotním stavem. Subjektivní pohnutky žalobce nejsou způsobilé vyloučit odpovědnost za přestupek, pokud nebyla zpochybněna jeho příčetnost, což žalobce netvrdí ani nedokládá. Nedoručení zásilky či osobní frustrace žalobce jej nemohly legitimovat k užití hrubě urážlivých a ponižujících výrazů vůči jiným osobám. Tvrzení žalobce o následném smírném vyřešení situace je z hlediska posouzení odpovědnosti za přestupek rovněž irelevantní, neboť pozdější okolnosti nemohou zpochybnit protiprávnost jednání v době jeho spáchání, ani založit nezákonnost napadeného rozhodnutí. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán skutkovým a právním stavem ke dni rozhodování správního orgánu a také obsahem žalobních tvrzení (ust. § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s. ř. s.). 5. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 1. 4. 20025 č. j. MUBR/58657-2025/url byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona o některých přestupcích, jehož se dopustil tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, když dne 24. 10. 2024 v čase kolem 11:33 hodin v obci S. H. čp. X po neúspěšném doručení balíku na jeho adresu odeslal e-mail na kurýrní služby UPS, kdy do předmětu zprávy napsal: „kurva kde je můj balík!!!!?“ a následně do obsahu zprávy napsal: „tak kurwa dnes ho doručíte, neb adresa je správně a jedu, jinak si vás najdu a pak se budete divit a hýkat !!!“!“, následně v další komunikaci napsal „poslouchej, ty mladá krávo, hýbni zadkem sprostá kundo“. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 6. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. 7. Soud předně připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční zásadou, která se projevuje mimo jiné tím, že soud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu oprávněn přezkoumávat napadené výroky správního rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumá-li soud žalobou napadené rozhodnutí nad rámec žalobních bodů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) již v minulosti vyslovil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé je, pokud krajský soud přezkoumá a poté zruší žalobou napadené správní rozhodnutí z důvodu, který nebyl žalobcem uplatněn jako žalobní bod. Takový postup krajského soudu je nejen popřením dispoziční zásady, kterou je ovládáno správní soudnictví, ale znamená i zásah do principu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008 č. j. 7 Afs 216/2006-63, z novějších rozhodnutí např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015 č. j. 6 Afs 3/2015 – 29, ze dne 12. 3. 2020 č. j. 7 Azs 426/2019 – 38, bod 10 či ze dne 4. 4. 2024 č. j. 5 Afs 20/2023–31, bod 34). 8. Od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního rozhodnutí. Takovým postupem by soud přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 2162/2011)). 9. Krajský soud shrnuje, že míra podrobnosti odezvy správního soudu je závislá na tom, jak detailně své námitky žalobce v žalobě formuluje. Omezí-li se žalobce na pouhá obecná konstatování, nemůže na ně správní soud reagovat jinak než srovnatelně obecně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 9. 2018 č. j. 8 Afs 170/2018–36, bod 20). 10. V posuzované věci žalovaný na 3 stranách žalobou napadeného rozhodnutí odůvodnil