63 Az 15/2026 – Krajský soud v Ostravě

63 Az 15/2026- 15 - text  9 63 Az 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: V. L. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 9. 2. 2026, č. j. OAM-1219/BA-BA07-VL15-PZ-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-1219/BA-BA07-VL15-PZ-2025, se ruší. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-1219/BA-BA07-VL15-PZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, (dále jen „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění stanovil do 28. 3. 2026. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 20. 10. 2025, č. j. KRPA-329084-11/ČJ-2025-000022-ZSV, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění, a to na dobu 30 dnů. Do protokolu o výslechu z 19. 10. 2025 žalobce uvedl, že je vietnamské státní příslušnosti, jiné občanství nemá a ani o něj nežádal. Má jen vietnamský cestovní pas a slovinské povolení k pobytu. Jiné povolení k pobytu nemá, v minulosti měl povolení k pobytu v Rumunsku. Z Vietnamu vycestoval v roce 2019, kdy přiletěl do Rumunska, to měl Rumunské vízum, od té doby je v Evropě. Do České republiky přicestoval v červenci 2025, kdy přijel ze Slovinska autem přes Rakousko, a to za účelem návštěvy svého kamaráda, který pro něj měl práci, proto již v České republice zůstal. Na dotaz Policie, zda žalobce věděl, že slovinské povolení k pobytu byl padělek, žalobce uvedl, že toto nevěděl, doklad si vyzvedl na úřadě. Bydlí na X, přesnou adresu si nepamatuje, jedná se o rodinný dům, kde má uzavřenou nájemní smlouvu, bydlí tam s dalšími svými krajany. Jedná se o ubytovnu, majitel je pan H., platí 2 000 Kč měsíčně za nájem. V České republice pracuje brigádně pro kamaráda, vydělá si 15 000 Kč měsíčně na různých stavbách. Nyní si je plně vědom nelegálního pobytu na území České republiky. Je zdravý, žádné léky pravidelně neužívá, žádného lékaře zde nenavštěvuje. O azyl v České republice ani žádném jiném státě EU nežádal. Žalobce je ženatý a má čtyři děti, manželka a děti jsou ve Vietnamu a jsou s žalobcem v pravidelném kontaktu. Nemá zde nikoho z rodiny, není zde ani nikdo, o koho by se staral či pečoval. Nemá zde žádnou osobu, kvůli které by hrozil zásah do soukromého a rodinného života. Jeho celá rodina žije ve Vietnamu. V České republice nemá žádné kulturní ani společenské vazby, potkával se zde hlavně se svými krajany. Nemá zde žádné závazky ani pohledávky. Ve Vietnamu by měl kde bydlet, a to se svou manželkou, dětmi a jeho matkou, do Vietnamu se však vrátit nechce, chce zde zůstat. Není zde žádná překážka ani důvod, proč by nemohl vycestovat, nic mu ve Vietnamu nehrozí, neměl zde problémy se zákonem, je to pro něj bezpečná země a může se tam kdykoliv vrátit, plánoval, že tam vycestuje na chvíli za rodinou. Ve vlasti má zaručeno právo na osobní bezpečnost, soudní ochranu a na spravedlivý proces. V případě správního vyhoštění nevycestuje dobrovolně z České republiky do Vietnamu. 3. Žalobce dne 27. 10. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany. 4. Rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 31. 10. 2025, č. j. OAM-1219/BA-BA07-BA06-Z-2025, žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) v zařízení pro zajištění cizinců a rozhodl, že ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu je doba trvání zajištění stanovena do 13. 2. 2026. 5. Dne 3. 11. 2026 žalobce poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu a uvedl, že je ateista, národností a příslušností je Kinh. Je ženatý a má čtyři děti. Z Vietnamu odcestoval v květnu 2019 na základě pracovního víza do Rumunska. Tam byl 4 roky, poté ke konci roku 2023 odjel autem do Slovinska, kde dostal vízum na tři roky (až později se dozvěděl, že doklady byly padělané), a na přelomu července a srpna 2025 odjel autem do České republiky, kde pobýval doposud. Má cestovní doklad - pas, platný do 11. 7. 2034. V Rumunsku měl cca 4 roky pracovní vízum, vždy po roce si jej prodlužoval, ve Slovinsku měl také vízum (ale v padělaných dokladech). Je zdráv. O mezinárodní ochranu žádá z finančních důvodů, kdy se zadlužil, aby se dostal do Evropy. Má čtyři děti, všechny studující, kdyby se měl vrátit do Vietnamu a živit je prací v zemědělství, neuživil by je a nezaplatil by jim studia. Již nemá věk na to, aby se vrátil do Vietnamu a půjčil si tam další peníze na cestu do jiné země, kde by si mohl nějaké peníze vydělat, vzhledem k věku by mu již další půjčka nebyla poskytnuta. 6. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 6. 11. 2025 žalobce mimo jiné uvedl, že vlast opustil z finančních důvodů, jako většina jeho vrstevníků se snaží dopřát svým dětem lepší budoucnost. Zopakoval, že děti jsou studující, aby je mohl poslat do školy, rozhodl se odjet do ciziny. Ve Vietnamu mu nic nehrozí a nemá tam žádné problémy. Aby se dostal do Evropy, musel zaplatit 12 000 eur. Kdyby se vrátil do Vietnamu, znamenalo by to pro jeho děti konec budoucnosti, jelikož by nebyl schopen splatit svůj dluh. Neměl v úmyslu žádat o mezinárodní ochranu. V Rumunsku byl skoro čtyři roky, rumunské vízum mu zařizoval zaměstnavatel, kdy na odcestování měl tříměsíční vízum a poté obdržel pobytovou kartu, jejíž platnost se vždy po roce prodlužovala. Při prodlužování jednal žalobce vždy s úřady. Z Rumunska žalobce odcestoval z důvodu, že zde měl nízký plat, v přepočtu 9 000 Kč, během covidu, kdy nebyla vůbec práce, mu zaměstnavatel nedovolil vrátit se do Vietnamu a držel jeho cestovní pas, žalobce se poté rozhodl, že odejde do jiné země najít si lepší práci. Do Rumunska se žalobce vracet nechce a trvá na žádosti o azyl v České republice. Následně odcestoval do Slovinska, kde byl necelý rok, myslel, že slovinské doklady, které mu vyřizovali zprostředkovatelé, jsou pravé a může s nimi cestovat po celé Evropě. Do Slovinska se také vrátit nechce, návrat do Slovinska nevyřeší jeho situaci. Důvodem, proč o udělení mezinárodní ochrany požádal až po svém zajištění je skutečnost, že věřil, že disponuje doklady, na jejichž základě může legálně pobývat a pracovat, ve chvíli, kdy byl zajištěn, však již jiné možnosti, než žádost o azyl neměl. K důvodu žádosti o mezinárodní ochranu upřesnil, že firmy z jiných asijských zemí nepřibírají lidi jeho věku, proto doufá v azyl, aby zde mohl pobývat pár let a mezitím, než děti dostudují, splatit alespoň část dluhu. 7. Rozhodnutím ze dne 6. 1. 2026, č. j. OAM-1219/BA-BA07-HA06-2025, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, §14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 22. 1. 2026 žalobu, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 63 Az 5/2026, o níž dosud nebylo soudem rozhodnuto. 8. Součástí správního spisu je žádost žalobce o propuštění ze zajištění dle § 46a odst. 10 zákona o azylu ze dne 28. 1. 2026. V ní žalobce uvedl, že má zajištěno ubytování na adrese H. X, 588 56 T., a současně má známého, který se o něj v průběhu řízení o jeho mezinárodní ochraně postará, poskytne mu ubytování, stravu a základní potřeby pro život. K žádosti žalobce přiložil jeden dokument „Čestné prohlášení o zajištění životních nákladů“ podepsaný T. M. T., a dále „Potvrzení o poskytnutí ubytování“ podepsaný shodnou osobou. Žádosti o propuštění ze zajištění žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-1219/BA-BA07-VL15-PŘZ-2025 ze dne 6. 2. 2026 nevyhověl. 9. Dne 9. 2. 2026 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž rozhodl o prodloužení zajištění tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění stanovil do 28. 3. 2026. Uvedl, že žalobce na území České republiky pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu a rovněž zde nelegálně pracoval. Při kontrole totožnosti předložil padělanou kartu povolení k pobytu do Slovinska, o které si údajně myslel, že je v pořádku. Lze tedy předpokládat, že pokud by ho nekontrolovala policejní hlídka, nezjistila tuto skutečnost a následně nezadržela, zjevně by ve