72 A 2/2026 – Krajský soud v Ostravě

72 A 2/2026- 21 - text  7 72 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: Z. M., st. příslušnost Ázerbájdžán t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie sídlem U Výstaviště 18, 751 52 Přerov o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2026, č. j. X, ve věci zajištění cizince takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zajistila žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem vycestování. Žalovaná stanovila podle § 124b odst. 4 a § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dobu zajištění žalobce na 60 dní ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce při pobytové kontrole na dálnici D1 na dálničním odpočívadle Osek – směr Přerov žalované předložil cestovní doklad Ázerbájdžánu s biometrickými prvky a nepředložil žádné povolení k pobytu ani vízum. Žalovaná lustrací v evidencích zjistila, že žalobce je veden v Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“) jako příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území členských států, kdy vydávajícími státy byly Německo (rozhodnutí z 23. 5. 2025) a Litva (rozhodnutí ze 16. 4. 2024). Litva na žádost o bližší informace sdělila, že žalobci bylo zrušeno povolení k pobytu v Litevské republice, bylo doručeno 2. 5. 2024 a zákaz vstupu a pobytu má platnost do 15. 4. 2027. Německo sdělilo, že žalobce byl veden jako ozbrojená osoba a byl uvězněn od 5. 5. 2024 (kdy vstoupil žalobce do Německa poprvé) do 31. 5. 2024. Žalobce podal v Německu žádost o azyl 14. 5. 2024. Žádost byla zamítnuta 27. 5. 2024, téhož dne bylo žalobci oznámeno vyhoštění a 31. 5. 2024 žalobce odcestoval do zahraničí. 3. Žalovaná zjistila, že žalobce nerespektoval výše uvedená rozhodnutí a na základě citovaných rozhodnutí mu byl vydán zákaz vstupu do schengenského prostoru a byl zadaný do SIS jako osoba s výše uvedenými údaji. Žalobce nadále setrval na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“), Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území“), i když je evidován jako nežádoucí osoba, která nerespektovala rozhodnutí o vyhoštění a nevycestovala. Z toho vyplynulo, že žalobce se na území České republiky (dále jen „ČR“) zdržuje neoprávněně bez platného oprávnění pobytu, a to i po uplynutí stanovené lhůty k vycestování. Žalobce popsaným jednáním naplnil podmínku vydání rozhodnutí podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území. Žalobce si musel být vědom, že nesmí pobývat na území Německa a nesmí pobývat ani na území (EU a smluvních států). 4. Žalovaná stanovila žalobci lhůtu k vycestování s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy vycestování. Žalovaná je v této lhůtě povinna zajistit náležitosti, které jsou nezbytné k realizaci vycestování tak, aby bylo uskutečnitelné v době trvání zajištění a je nucena vyčkat reakce dožadovaného státu. Žalovaná přihlédla k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů, tedy obstarání letenky, k jednání o průvozu žalobce přes jiné státy EU se zajištěním policejní eskorty přes dotčené státy a k jednání s domovským státem o zpětvzetí žalobce. 5. Žalovaná dospěla k závěru, že zajištění je zcela vhodné a přiměřené opatření, protože mírnější opatření by byla z hlediska popsaného žalobcova jednání zjevně nedostatečná. V případě žalobce neexistuje překážka trvalejší povahy, která by bránila ve vycestování z území. Žalobce nemá na území ČR žádné příbuzenské vazby. 6. Žalovaná rovněž nezjistila, že by žalobci v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. 7. Žalobce v žalobě namítal, že požádal o mezinárodní ochranu v Chorvatsku, které dokládá potvrzením o podání žádosti a řízení bylo zahájeno. Proto je příslušným členským státem pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu Chorvatsko, a to v souladu s čl. 18 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublin III“ nebo „dublinské nařízení“). 8. Proto žalobce nemůže být zajištěn za účelem správního vyhoštění, nýbrž výhradně za účelem jeho předání do jiného členského státu EU podle dublinského nařízení. Správní orgán nezjistil dostatečně skutkové okolnosti věci. Pokud není možné vyhoštění žalobce, není možné jeho zajištění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 12/2009-61, č. j. 7 As 79/2010-150). V případě, že nelze účel zajištění uskutečnit, je správní orgán cizince povinen neprodleně propustit na svobodu. Žalovaná měla tyto informace zjistit samostatně již při vydání „prvního“ rozhodnutí, ale ignorovala fakt, že odpověď od správních orgánů „Vietnamu“ trvala téměř půl roku. Žalovaná věděla, že vyhoštění žalobce je právně i fakticky nerealizovatelné. 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě upřesnila, že žalobce se při výslechu vyjádřil k pobytu v Litvě a o následných problémech s místní samosprávou, dále ke svému pobytu v Polsku, kde pracoval jako řidič a odkud chtěl odcestovat do Belgie, ale v Německu ho kontrolovala policie a zajistila v zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce po vyhoštění vycestoval do Ázerbájdžánu a přes Bosnu a Hercegovinu a dále přes Chorvatsko jel do Belgie, kde pobýval po dobu azylového řízení, ale azyl mu nebyl ani zde udělen. Cestou do Belgie přes Chorvatsko žalobce jakožto stopaře nikdo nekontroloval a nezastavil. Žalobce žalované nepředložil žádné potvrzení o podané žádosti o mezinárodní ochranu v Chorvatsku, ani tuto skutečnost nesdělil. 10. Na základě zaslané žaloby a tvrzení žalobce o jeho žádosti o mezinárodní ochranu v Chorvatsku žalovaná zaslala 11. 2. 2026 žádost do Chorvatska, které obratem sdělilo, že chorvatské úřady nevydaly žalobci žádné povolení k pobytu. 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud ověřil ze správního spisu, že Celní správa České republiky při kontrole dálničních známek na dálnici D1 zjistila vozidlo s nizozemskou registrační značkou a neuhrazenou dálniční známkou. Řidičem a jedinou osádkou vozidla byl žalobce, který uvedl, že cestuje z Krakova do Nizozemska. Bylo zjištěno, že se jedná o státního příslušníka třetí země, kterému byl odepřen vstup a pobyt na území. Tato skutečnost byla ověřena i v příslušných evidencích. 13. Podle sdělení Policejního prezidia ČR, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci z 23. 1. 2026 sdělila SIRENE (Supplementary Information Request at National Entry – specializovaná vnitrostátní kancelář odpovědná za výměnu doplňujících informací k záznamům v Schengenském informačním systému) Německo, že 23. 5. 2025 byl žalobce zařazen Policejním ředitelstvím v Mnichově do pátrání za účelem zatčení a vyhoštění a pátrání platí do 30. 11. 2027. Jako důvody pátrání byly uvedeny: osoba byla kontrolována na hraničním přechodu Ulrichsberg při příjezdu z ČR, předložila ázerbájdžánský pas a litevské povolení k pobytu, policie u něj našla nelegální nůž, byla zadržena kvůli podezření z nelegálního vstupu do Německa a soud jí uložil pokutu dvacet denních sazeb po 10 eur. Osoba byla vedena jako ozbrojená a byla uvězněna od 5. 5. 2024 do 31. 5. 2024. První vstup do Německa proběhl 5. 5. 2024. Žalobce podal žádost o azyl 14. 5. 2024 a 27. 5. 2024 nabylo právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti a téhož dne bylo žalobci oznámeno vyhoštění Federálním úřadem pro migraci a uprchlíky. Dne 31. 5. 2024 žalobce odcestoval do zahraničí. 14. Žalobce za přítomnosti ustanoveného tlumočníka 23. 1. 2026 ve vysvětlení upřesnil, že vyrostl v dětském domově a adresa, kterou uvedl, je adresa dětského domova, kde vyrůstal; jiný domov nemá, je svobodný a děti nemá; má vysokoškolské vzdělání v informačních technologiích, ale nikdy v oboru nepracoval. Žalobce v Ázerbájdžánu pracoval jako řidič kamionu, ale platili mu málo, proto odjel v říjnu 2023 pracovat jako řidič kamionu do Litvy. Tam dostal zaměstnaneckou kartu a dlouhodobý pobyt, ale vzápětí se zjistilo, že šlo o „černou“ agenturu práce, podvedených bylo více a soud by trval dlouho. Proto žalo