9 Afs 38/2014 — Nejvyšší správní soud

45 Af 14/2014- 74 - text 11 45 Af 14/2014 – 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobkyně: J. m. s. r. o., se sídlem V. n., U. J., zastoupena Mgr. Ing. Petrem Václavíkem, daňovým poradcem se sídlem U Vlečky 35, Poděbrady, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 37, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 3. 2014, čj. 7377/14/5000-14203-711217, a ze dne 31. 3. 2014, čj. 8536/14/5000-14304-707666, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Vymezení věci Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) vydal na základě daňové kontroly provedené u žalobkyně čtyři dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2009, říjen 2009, listopad 2009 a daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009. Proti těmto dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, a to prostřednictvím svého zástupce J. V., tehdy daňového poradce. O odvoláních rozhodl správce daně čtyřmi rozhodnutími ze dne 5. 6. 2013, kterými odvoláním žalobkyně částečně vyhověl, ve zbytku však odvolání zamítl. Dne 8. 11. 2013 podala žalobkyně prostřednictvím nového zástupce Mgr. Ing. Petra Václavíka, daňového poradce, odvolání proti rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013. Tato odvolání správce daně rozhodnutími ze dne 14. 11. 2013 zamítl z důvodu opožděnosti. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně odvolání, o nichž rozhodl žalovaný rozhodnutími uvedenými v záhlaví rozsudku. Odvolání zamítl a napadená rozhodnutí správce daně ze dne 14. 11. 2013 potvrdil. Žalovaný ve svých rozhodnutích uvedl, že dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“), je zcela na vůli zmocnitele, koho si zvolí za svého zmocněnce a v jakém rozsahu mu udělí plnou moc. Je rovněž na něm, zda z případné ztráty profesní způsobilosti zmocněnce vyvodí soukromoprávní důsledky a spolupráci s odsouzeným zmocněncem ukončí, tedy odvolá plnou moc a sdělí tuto skutečnost správci daně, nebo zda se nadále nechá zastupovat touto osobou. Daňový řád upravuje pouze jeden důvod zániku zmocnění, a to uplatnění plné moci pro nového zmocněnce, což se považuje za odvolání plné moci dosavadnímu zmocněnci (§ 28 odst. 4). Pro další možnosti zániku plné moci je nutno subsidiárně aplikovat soukromoprávní předpisy, tj. § 33b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. (dále jen „o. z.“). Se ztrátou profesní způsobilosti nespojuje tato právní úprava zánik zmocnění. Trest zákazu činnosti tak nemůže nijak ovlivnit účinnou plnou moc uplatněnou u správce daně. Daňový řád neomezuje zastupování osobami, které nejsou daňovým poradcem nebo advokátem. Způsobilost osoby být zmocněncem dle § 27 - § 28 d. ř. není nijak vázána na její profesi. Pro posouzení dané věci je tedy nerozhodné, kdy se stal trest zákazu činnosti účinným, tj. kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek, nebo zda měl správce daně povinnost aktivně získávat informace z trestního řízení. Uložení trestu zákazu činnosti nemá žádný vliv na účinnost plné moci uplatněné u správce daně. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, neboť se domnívá, že rozhodnutí správce daně ze dne 5. 6. 2013 jí nebyla řádně doručena, a tudíž odvolání proti nim podaná nejsou opožděná. Žalobkyně nejprve shrnula, že byla zastoupena daňovým poradcem J. V. na základě plné moci dne 16. 1. 2004. Od 23. 8. 2013 byla zastoupena daňovým poradcem Petrem Václavíkem na základě plné moci z téhož dne. Panu V. byl rozsudkem soudu uložen trest zákazu činnosti výkonu daňového poradenství, rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2013. Spornou otázkou tedy je, zda mohl pan V. i po 17. 4. 2013 činit procesní úkony v zastoupení žalobkyně, včetně přijímání doručovaných písemností. Žalobkyně upřesnila, že rozhodnutí správce daně ze dne 5. 6. 2013 byla doručována pouze panu V., daňovému poradci, do datové schránky. Datová zpráva měla být doručena dne 11. 7. 2013. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 14 T 5/2013, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 127/2013, a nabyl tak právní moci dne 17. 4. 2013, byl panu V. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru účetního poradenství, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a daňového poradenství. Ke dni 17. 4. 2013 tak zaniklo panu V. oprávnění k výkonu daňového poradenství. Trestní stíhání pana V. bylo zahájeno na základě oznámení Finančního úřadu v Kutné Hoře. Oznamovatel má dle § 158 odst. 2 trestního řádu právo na informace o trestním řízení a právo připojit se k trestnímu řízení jako osoba poškozená. Pokud finanční úřad tato práva nevyužil, nemůže to být přičítáno žalobkyni k tíži. Správce daně, který je nástupcem Finančního úřadu v Kutné Hoře, tak mohl a měl vědět, že panu V. byl uložen trest zákazu činnosti, přičemž lze předpokládat, že tyto informace mohl mít již 17. 4. 2013. Nelze naopak svalovat veškerou odpovědnost na žalobkyni a tvrdit, že i přes odsouzení pana V. se jím nechala nadále zastupovat, plnou moc nevypověděla, neboť žalobkyně nebyla osobou zúčastněnou na trestním řízení. Na rozdíl od žalovaného nemohla zjistit, že byl pan V. odsouzen. Rozhodnutí správce daně ze dne 5. 6. 2013 bylo doručeno panu V., jakožto zástupci žalobkyně, až po tomto datu. Správce daně tak nemohl platně doručit rozhodnutí pouze do datové schránky pana V.. V okamžiku, kdy se dozvěděl o uložení trestu zákazu činnosti, měl správce daně doručit rozhodnutí ze dne 5. 6. 2013 žalobkyni a původní doručení prohlásit za neúčinné. Stanovisko žalovaného, že se správce daně o rozsudku dozvěděl až dne 26. 7. 2013, a tudíž do té doby mohl panu V. řádně doručovat písemnosti pro žalobkyni, není správné, neboť rozsudek nabyl právní moci již dne 17. 4. 2013 a stal se závazný vůči všem osobám. Žalobkyně poukázala na informaci žalovaného ze dne 9. 9. 2013, čj. 3359565/13/2100-04600-203111, podle níž je úkon učiněný daňovým poradcem, jemuž byla zakázána činnost pravomocným rozsudkem, nezpůsobilý k projednání, neboť jej učinila osoba, která k tomu není oprávněná. Žalobkyně nesouhlasí s bagatelizováním významu této písemnosti a má za to, že se ve vztahu k ní uplatní presumpce správnosti úředních rozhodnutí. Rovněž pokyny D Generálního finančního ředitelství jsou interními dokumenty finanční správy, a přitom jsou dle ustálené judikatury správních soudů závazné pro finanční správu. O vydání rozhodnutí ze dne 5. 6. 2013 se žalobkyně dozvěděla až dne 17. 9. 2013 při nahlížení do daňového spisu. Lhůta pro podání odvolání, která činí 30 dnů, tak uplynula až dne 17. 10. 2013. Analogicky lze použít § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jenž upravuje běh odvolací lhůty při neoznámení rozhodnutí, nebo závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010. Žalovaný argumentuje tím, že trest zákazu činnosti nespadá mezi důvody zániku plné moci podle § 33b o. z., a že případná výpověď plné moci je pro třetí osoby účinná až okamžikem, kdy se o tom dozví. Žalovaný však sám v napadených rozhodnutích připouští, že není vázán úkony, které byly učiněny vůči panu V. ode dne 26. 7. 2013, kdy byl žalovanému doručen rozsudek v trestní věci, nikoliv až od 23. 8. 2013, kdy byla správci daně doručena plná moc nového zástupce. Tím však popírá svoji vlastní argumentaci. Žalovaný dovodil, že zánik zastoupení v důsledku nezpůsobilosti daňového poradce k zastupování ztrátou profesního oprávnění, který je upraven v § 26 odst. 4 d. ř., se vztahuje pouze na případy, kdy byl daňový poradce ustanoven zástupcem daňového subjektu rozhodnutím správce daně. Tak tomu ovšem dle žalobkyně není, neboť uvedené ustanovení předchází ostatním ustanovením o zastoupení, a je tak aplikovatelné i na ostatní způsoby zániku zastoupení, tedy i na zmocnění na základě plné moci. Ustanovení § 136 odst. 2 d. ř. s tímto nesouvisí. V neposlední řadě pak žalobkyně namítá, že rozhodnutí ze dne 5. 6. 2013 jsou nezákonná, resp. nicotná, neboť správce daně neměl pravomoc vydat tato rozhodnutí. Uvedený závěr dovozuje žalobkyně z toho, že správce daně sdělil žalobkyni dne 22. 4. 2013, že odvolání byla postoupena žalovanému. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodnutí správce daně ze dne 5. 6. 2013 byla panu V. doručena již 6. 6. 2013, nikoliv až 11. 7. 2013, jak tvrdí žalobkyně. Setrvává na svém stanovisku, že pokud daňový řád nevyžaduje, aby byl zmocněnec držitelem určitého profesního oprávnění, je taktéž na vůli zmocnitele, zda z případné ztráty profesní způsobilosti vyvodí soukromoprávní důsledky a spolupráci s odsouzeným zmocněncem ukončí odvoláním plné moci. Český právní řad nespojoval se zánikem prof