2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

48 A 68/2016- 84 - text pokračování -20- 48 A 68/2016 48A 68/2016 – 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudkyň Olgy Stránské a JUDr. Věry Šimůnkové ve věci žalobkyně: Mgr. K. V. W., bytem X, zastoupené Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem se sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1, proti žalovanému: město L. n. L., se sídlem X, zastoupenému JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem Podolecká 214, Benátky nad Jizerou, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala určení nezákonnosti zásahu městské policie žalovaného (dále jen „městská policie“) do jejích práv, který se odehrál na náměstí v L. n. L. a v budově služebny městské policie v noci ze dne 27. 5. 2016 na 28. 5. 2016, a spočíval v: a) neoprávněné výzvě k prokázání totožnosti a předvedení na služebnu městské policie, b) neoprávněném použití donucovacích prostředků, zejména, hmatů, chvatů a pout vůči žalobkyni, a jejím zadržení po dobu cca 2 hodin na služebně městské policie. II. Obsah žaloby a doplnění žaloby V žalobě a jejím následném rozsáhlém doplnění ze dne 15. 8. 2016 žalobkyně předně uvedla, že se dne 27. 5. 2016 účastnila festivalu „L. žije“, a to společně se svým manželem (H. V.) a synem (M. M.). Syn chtěl na festivalu zůstat se žalobkyní až do konce programu, tj. do půlnoci. Pro případ, že by mu byla zima nebo se mu chtělo spát, si vzal deku. Přibližně ve 23.00 hod. si šel zabalený do deky odpočinout na nedalekou lavičku. V té době ještě nechtěl jít ke známým, kteří bydlí cca 5 minut od místa konání festivalu, a u nichž byl také dospělý bratr syna žalobkyně (M. N.). Syn žalobkyně následně na lavičce usnul a před půlnocí jej probudila strážnice městské policie, která se syna dotázala, kde má matku. Ten jí odpověděl, že se nachází na náměstí a po chvíli ji nalezl. Oznámení o přestupku ze dne 30. 5. 2016 sice uvádí, že žalobkyně si syna vůbec nevšimla a následně ho odstrkovala, toto tvrzení se však nezakládá na pravdě. Žalobkyně na něj reagovala okamžitě a bez negativních projevů. Strážnice poté vyzvala žalobkyni k předložení občanského průkazu. Na dotaz žalobkyně, z jakého důvodu, strážnice uvedla, že syn spal na lavičce. Žalobkyně oponovala, že to není důvodem pro její legitimaci a předložení průkazu odmítla. Strážnice následně vyzvala žalobkyni, aby ji následovala na nedalekou služebnu městské policie, kam žalobkyně dobrovolně odešla. Záležitost se smírně nevyřešila a strážnice zabránila žalobkyni v odchodu ze služebny. V reakci na toto omezení žalobkyně vystoupila na okno a začala volat na přihlížející, aby je upozornila na své zadržení. Strážníci žalobkyni sundali z parapetu, přičemž došlo ke stržení žaluzií. Ačkoliv kromě stržené žaluzie nebyly na služebně spáchány žádné škody a žalobkyně byla spoutána, strážníci ji fyzicky napadali, přičemž byla také sražena na zem. Žalobkyně se pouze snažila získat pozornost přihlížejících bez úmyslu způsobit škodu. Ke zničení žaluzie došlo až v důsledku zásahu strážníků. Následně zmíněná strážnice prohledala kabelku žalobkyně a přes její nesouhlas z ní vyndala občanský průkaz. Ten nebyl nalezen náhodně při hledání zbraně, kterou by mohla žalobkyně strážníky ohrozit, jak uvádí citované oznámení, ale až po důkladném prohledání peněženek. Před služebnou se mezitím shromáždilo cca 5-8 lidí, kteří na strážníky pokřikovali, ať žalobkyni pustí. Strážníci za účelem jejich kontroly přivolali Policii ČR a jeden z jejích příslušníků fyzicky napadl mimo jiné manžela žalobkyně. Žalobkyně byla následně po cca dvou hodinách strávených na služebně propuštěna. Neoprávněný zásah do svých práv shledává žalobkyně v postupu strážníků, který byl v rozporu se základními povinnostmi a zásadami činnosti městské policie stanovenými zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), v neoprávněném požadavku na prokázání totožnosti, předvedení a užití donucovacích prostředků a pout, čímž bylo zasaženo zejména do práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a do práva osobní svobody. Žalobkyně dodala, že proti zásahu městské policie i Policie ČR podala stížnost ke Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ve vztahu k oprávnění požadovat prokázání totožnosti a předvedení žalobkyně předně poukázala na to, že oprávnění strážníka městské policie požadovat prokázání totožnosti je upraveno v § 12 zákona o obecní policii. Podle zmíněné strážnice byl v případě žalobkyně důvod pro výzvu k prokázání totožnosti takový, že její syn spal na lavičce. Podle vyjádření ředitele městské police v článku uveřejněném v týdeníku Respekt pak byl proti žalobkyni veden zákrok, tedy byla vyzvána k předložení občanského průkazu dle § 12 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. K otázce provedení zákroku nebo úkonu pak žalobkyně poukázala na § 7 téhož zákona s tím, že jí nebyl sdělen žádný trestný čin, přestupek, ani jiný správní delikt, kterého by se měla dopouštět, nebo z jejichž páchání by měla být důvodně podezřívána. Žalobkyně proto důvodně odmítala předložit občanský průkaz, neboť pro takový požadavek nebyly naplněny zákonné předpoklady. Žalobkyně ani jiní účastníci festivalu nepáchali žádné výtržnosti, nejednali agresivně, ani nedávali žádný jiný důvod pro podezření z páchání trestných činů, přestupků či jiných správních deliktů. Žádný důvod pro vedení zákroku nebo úkonu proti žalobkyni pak není uveden ani ve zmíněném oznámení o přestupku. Jediným přestupkem, kterého se měla žalobkyně dopustit, je neuposlechnutí výzvy, ke kterému však došlo až poté, co byl bezdůvodně zahájen zákrok (úkon), a přestupek proti majetku, jehož se měla dopustit stržením žaluzie na služebně, tj. také až po zahájení zákroku vůči ní. Z uvedeného plyne, že nebyl naplněn zákonný důvod pro vedení zákroku, úkonu, ani jiného opatření a nemohla proto být naplněna ani podmínka pro výzvu k prokázání totožnosti. Po odmítnutí předložení občanského průkazu byla žalobkyně předvedena na služebnu městské policie, a to pravděpodobně dle § 13 odst. 1 zákona o obecní policii. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro požadavek k prokázání totožnosti, nemohl být naplněn ani důvod k předvedení. Ve vztahu k použití donucovacích prostředků a její prohlídce žalobkyně připomněla, že i přes nezákonnost předvedení se strážníky dobrovolně odešla na služebnu. I přes kooperaci jí však zamezili v odchodu a následně proti ní použili donucovací prostředky, a to konkrétně hmaty, chvaty a pouta. Donucovací prostředky je přitom dle § 18 odst. 2 zákona o obecní policii strážník oprávněn použít pouze v souladu s tímto ustanovením a před jejich použitím je dle § 18 odst. 3 téhož zákona povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání slovy „jménem zákona“ s výstrahou (to neplatí pouze, je-li ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu). Pro použití pout pak citovaný zákon v § 18a stanoví další zvláštní pravidla. Zákon klade jako základní podmínku použití donucovacích prostředků ochranu bezpečnosti osob, majetku nebo bránění výtržnosti, rvačce či jinému jednání narušujícímu veřejný pořádek. Žádná z těchto podmínek však naplněna nebyla. Žalobkyně doprovodila strážníky na služebnu dobrovolně a nedopouštěla se žádného jednání, které by použití donucovacích prostředků odůvodňovalo. Žádný z přítomných strážníků žalobkyni ani před použitím donucovacích prostředků nepoučil o tom, že proti ní budou použity. Naplněn nebyl ani žádný z důvodů užití pout dle § 18a citovaného zákona, neboť žalobkyně nebyla přistižena při trestném činu ani bezprostředně poté; nebyly splněny podmínky pro její předvedení a i kdyby splněny byly, nekladla žádný odpor. Žalobkyně nikoho nenapadala, neohrožovala vlastní život, nepoškozovala cizí majetek ani se nepokoušela o útěk. Pouze se pokusila upozornit na situaci přihlížející účastníky festivalu, přičemž ke stržení žaluzií došlo až v důsledku použití donucovacích prostředků. K tomu žalobkyně dodala, že strážník městské policie je dle § 14 zákona o obecní policii oprávněn přesvědčit se, zda osoba, kterou předvádí, omezuje na osobní svobodě nebo proti které směřuje zákrok z důvodu jejího agresivního chování, nemá u sebe zbraň. Prohlídka osobních věcí žalobkyně však zcela evidentně nesledovala účel hledání zbraně, jak vyžaduje zákon, a byla zaměřena převážně na peněženky a tašky na doklady. Zejména za situace, kdy při prohlídce byly důkladně prohlíženy jednotlivé přihrádky na doklady a karty v peněženkách, je zřejmé, že se nemohlo jednat o prohlídku za účelem hledání zbraní. Strážnice zcela cíleně hledala občanský průkaz. Taková osobní prohlídka je však zcela v rozporu se zákonem, který takovou pravomoc strážníkům městské policie nepřiznává. Každý strážník je dle § 6 odst. 1 zákona o obecní policii povi