4 Ads 111/2012 — Nejvyšší správní soud

48 Ad 32/2017- 27 - text 15 48 Ad 32/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: J. K., narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2017, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou osobně dne 9. 10. 2017, domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2017, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná na základě jeho námitek změnila své rozhodnutí ze dne 9. 12. 2014, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že žalobci podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 178/2008 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 17. 7. 2008 přiznala starobní důchod ve výši 11 215 Kč měsíčně. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobci od 17. 7. 2018 zvýšila starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění na částku 11 215 Kč měsíčně a současně důchod valorizovala podle pozdějších právních předpisů, které nabyly účinnosti do dne vydání rozhodnutí. 2. Žalobce ve stručně koncipované žalobě namítá, že výpočet jeho starobního důchodu v napadeném rozhodnutí je mylný a odporuje zákonu o důchodovém pojištění a zákonu č. 289/1997 Sb, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 289/1997 Sb.“). Žalobce trvá na tom, že jako bývalému poživateli plného invalidního důchodu mu podle § 5 odst. 1 písm. t) ve spojení s § 32, § 12 odst. 1 a § 13 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném od 1. 1. 2005 mají být náhradní doby pojištění po 31. 12. 1995, ale i před 1. 1. 1996 započteny plně jako doby pojištění, protože náhradní doby se krátí až od 1. 1. 2010. Žalobci však vznikl nárok na starobní důchod dne 17. 7. 2008, a proto se na něj krácení náhradní doby na 80 % podle zákona č. 289/1997 Sb. nevztahuje. 3. Dále pak žalobce napadenému rozhodnutí vyčítá, že v něm chybí informační tabulka odpracovaných let, údaj o hrubé mzdě za odpracovaná léta, vyloučené a náhradní doby pojištění, doba pobírání částečného invalidního důchodu a výše tohoto důchodu, rok přechodu z částečného do plného invalidního důchodu a zvýšení důchodu v době od 17. 7. 2008 do 31. 12. 2014. Napadené rozhodnutí podle něj opomíjí též odměny žalobce jakožto obecního zastupitele (poslance) a člena stavební komise Obecního úřadu B. za roky 1990-1994. Žalobce prohlašuje, že jeho zaměstnání započalo dne 1. 9. 1960 a trvalo nepřetržitě až do 17. 7. 2008. Současně uvádí, že pobíral částečný invalidní důchod od roku 1988 do roku 1994 a poté pobíral plný invalidní důchod až do dne 17. 7. 2008. 4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že napadeným rozhodnutím realizovala předchozí rozsudek v této věci vydaný Krajským soudem v Praze dne 26. 6. 2017 pod č. j. 43 Ad 54/2015-47. V tomto rozsudku soud neshledal žádný ze žalobních bodů (obdobných jako v této věci) důvodným, i bez návrhu však přihlédl k vadě řízení spočívající v tom, že předcházejícím rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí žalované zvyšující starobní důchod žalobce podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv žalobci dosud starobní důchod pravomocně přiznán nebyl. Vázána tímto rozsudkem proto žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že jím byl žalobci starobní důchod přiznán podle § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobní body uplatněné žalobcem se shodují s žalobními body uplatněnými v předchozí žalobě, žalovaná odkázala na své tehdejší vyjádření ze dne 16. 11. 2015 a na odůvodnění rozsudku ze dne 26. 6. 2017, č. j. 43 Ad 54/2015-47. Žalovaná si na svém rozhodnutí trvá a navrhuje zamítnutí žaloby. 5. Jak soud zjistil z připojeného spisu sp. zn. 43 Ad 54/2015, žalovaná ve vyjádření ze dne 16. 11. 2015 k námitce nesprávně započtené celkové doby zaměstnání z důvodu jejího částečného krácení na 80 % odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí, v němž podrobně popsala postup při hodnocení doby pojištění a především odůvodnila krácení náhradní doby pojištění na 80 % s odkazem na příslušná zákonná ustanovení. K námitce žalobce, že měla být započtena vyloučená doba v období od 1. 1. 1988 do 16. 7. 1994 při pobírání částečného invalidního důchodu, žalovaná odkázala také na odůvodnění rozhodnutí, v němž zdůvodnila svůj postup podle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Žalovaná upřednostnila zhodnocení vyloučených dob, kdy celková výše starobního důchodu činí k datu přiznání 11 215 Kč, zatímco při zohlednění pouze vyměřovacích základů by výše starobního důchodu činila jen 10 486 Kč. Vyloučené doby byly započteny ze zaměstnání, čímž došlo ke snížení výše částečného invalidního důchodu o částky, které připadaly na dny, ve kterých byly současně tyto vyloučené doby ze zaměstnání. Tímto žalovaná reagovala i na žalobcovy námitky, že měl být za rok 1994 započten částečný invalidní důchod v částce 8 682 Kč z důvodu žalobcovy nemoci od 1. 1. 1994 do 16. 7. 1994 a že v roce 1994 činila vyloučená doba 359 dnů, přičemž 6 dnů byl žalobce zaměstnán. Žalovaná dodala, že vycházela z evidenčního listu bývalého zaměstnavatele žalobce společnosti D. s. P., ze dne 9. 7. 2014, vystaveného na období od 14. 1. 1988 do 19. 6. 1994, v němž bylo za rok 1988 vykázáno 24 vyloučených dnů, za rok 1989 41 vyloučených dnů, za rok 1990 25 vyloučených dnů, za rok 1991 51 vyloučených dnů, za rok 1992 84 vyloučených dnů, za rok 1993 164 vyloučených dnů a za rok 1994 136 vyloučených dnů. Namítá-li žalobce nesprávnost těchto údajů, měl by se obrátit přímo na svého bývalého zaměstnavatele, protože žalovaná nemá důvod o těchto podkladech pochybovat. 6. Žalobce v replice uvedl, že výši svého částečného invalidního důchodu několikrát reklamoval, ale neúspěšně. Pro dlouhodobou nemocnost mu byl rozhodnutím Krajského soudu v Praze v prosinci 1994 přiznán plný invalidní důchod v částce 3 272 Kč, po jeho reklamaci mu jej však žalovaná bez řádného písemného rozhodnutí snížila na 2 852 Kč, ačkoliv mu správně mělo náležet 4 370 Kč jakožto dvojnásobek částečného invalidního důchodu náležejícího mu v roce 1994 ve výši 1 447 Kč (2 894 Kč měsíčně) navýšený o 30 % podle § 2 zákona č. 255/1993 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1993 a o zvýšení důchodů přiznávaných v roce 1994, ve znění zákona č. 183/1994 Sb. (tj. o částku 868 Kč) a dále navýšený o 5 % (181 Kč) a pevnou částku 420 Kč podle zákona č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995. V tomto výpočtu navíc nebyly zohledněny odměny žalobce jakožto obecního zastupitele a člena stavební komise Obecního úřadu B. ve výši 5 240 Kč za roky 1990 až 1993 a náhrada za nevybranou dovolenou za rok 1993 proplacená v květnu 1994. 7. Žalobce v rámci vlastního výpočtu výše starobního důchodu konstatuje, že má odpracováno 47 let a výše procentní výměry jeho důchodu by tak měla odpovídat 70,5 % výpočtového základu. Náhradní, resp. vyloučené doby se do doby jeho zaměstnání počítají plně (nekrátí se na 80 %, neboť úprava účinná od 1. 1. 2010 se jej netýká, jelikož mu vznikl nárok na důchod již od 17. 7. 2008), příjmy dosažené v těchto obdobích se však vylučují, aby nedošlo k rozmělnění výše dosahovaných příjmů mimo vyloučená období. Za období od 1. 2. 1994 do 11. 5. 1994 měl být do výpočtu vyměřovacího základu starobního důchodu započten příjem z částečného invalidního důchodu ve správné výši 7 165 Kč s tím, že náhradní doby za rok 1994 tvoří 364 dnů a doba zaměstnání jeden den s výdělkem 158 Kč. Dovolená za rok 1993 proplacená v květnu 1994 částkou 4 029 Kč se podle žalobce přesouvá do zápočtu za rok 1993. Ke dni 17. 7. 2008 tak podle kalkulačky na internetových stránkách žalované měl žalobci náležet starobní důchod ve výši 12 243 Kč měsíčně. Žalovaná mu však k danému datu důchod spočetla na 10 780 Kč. 8. V průběhu jednání žalobce zopakoval podstatné žalobní body a vyslovil zejména podiv nad tím, jak je možné, že mu byly náhradní doby pojištění kráceny na 80 %, ačkoliv tato právní úprava platí až od roku 2010, jak uvádí žalovaná na svých webových stránkách. Takový postup podle něj porušuje ustanovení § 12 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná setrvala na důvodech uvede