— Nejvyšší správní soud

44 A 62/2018- 30 - text 10 44 A 62/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: Ing. M. P. IČ X sídlem X zastoupený advokátkou JUDr. Lenkou Vančatovou sídlem Žitná 10, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2018, č. j. 22461/2018-NH-30.1-30.5.18, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Krajské hygienické stanice Středočeského kraje se sídlem v P. (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 4. 2017, č. j. KHSSC 16380/2018, sp. zn. S-KHSSC 61546/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že ve výroku I. slova „K. B.“ nahradil slovy „K. k. B.“ a ve zbytku jej potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce u. v. z p. na úseku ochrany zdraví před š. ú. n. l. podle § 36 odst. 8 písm. a) a b) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před š. ú. n. l., ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.“), za což mu byla podle § 36 odst. 10 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. uložena pokuta ve výši X Kč a podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložena povinnost úhrady nákladů řízení ve výši X Kč stanovené vyhláškou č. 520/2005 Sb. 2. Žalobce v žalobě uvádí, že zajišťuje občerstvení pro K. k. B. z. s. (dále též jen „klub“), který je řádně zapsán ve Spolkovém rejstříku Městského soudu v P. a jedním z předmětů jeho činnosti je setkávání členů spolku za účelem kouření a požívání alkoholických nápojů. Za tím účelem si klub od žalobce pronajal dvě místnosti v M. p. B., na ulici X, kde se členové klubu scházejí. Občerstvení, které žalobce pro členy klubu zajišťuje, konzumují pouze členové klubu, kteří souhlasili s podmínkami členství, a to v soukromých prostorách klubu. Podávají se zde výhradně nápoje a balené chuťovky, jídla se zde nevaří ani neohřívají. Nečlenové klubu mají přístup pouze na zahrádku před provozovnou, kde je personál obslouží, sortiment je stejný. Klub je viditelně označen nápisem, že vstup je povolen jen členům klubu, nečlenové klubu se mohou posadit na zahrádce, a to i v zimě, pokud to počasí umožňuje. V klubu není restaurace ani zařízení veřejného stravování. Hostinskou činnost pro veřejnost provozuje žalobce pouze na zahrádce před provozovnou a dodržuje všechny platné zákony. 3. Žalobce namítá, že v provozovně se podávají pouze nápoje a balené pochutiny, nikoli teplé jídlo, proto by na něj měly být aplikovány jiné požadavky. Žalobce má za to, že správní orgány nemohou členům klubu bránit, aby si zajistili ve své klubovně občerstvení. Žalobce se rovněž dovolává ústavního práva sdružovat se podle svých zájmů, v čemž jim státní orgány nemohou bránit. Žalobce je toho názoru, že by za takové situace nemohli lidé kouřit ani na domácích oslavách, pokud by si objednali profesionální catering provozovaný na základě hostinské živnosti. Žalobce svůj prostor považuje za soukromý klub, nikoli za restauraci. Žalobce tvrdí, že jeho činností není nikdo ohrožen, nikdo se tak necítil, a tudíž nemůže být současně obviněn z přestupku. Dále žalobce zpochybňuje, že by kontrola byla provedena na základě spotřebitelského podnětu, když má za to, že podnět sepsal někdo, kdo se již řadu let snaží o likvidaci a poškozování žalobce, ve kterém spatřuje konkurenci. 4. Žalobce rovněž namítá, že správní orgán I. stupně kontroloval soukromý spolek, k čemuž nebyl oprávněn, činnost klubu je řádně zapsána, reálný výkon činnosti se od zapsané nijak neodchyluje a má za to, že členové klubu si mohou ve svém volném čase v klubu, který si založili, dělat, co chtějí. Žalobce namítá, že ani nemohl vyzvat zákazníky, aby nekouřili, protože v klubu žádní zákazníci nebyli a nejsou. Provozovnu navštěvují pouze členové klubu, kteří si odsouhlasili, že v jejich klubovně se kouřit může, a rozhodně si nepřejí, aby jim do činnosti klubu zasahoval žalobce nebo úřady. Žalobce rovněž popírá zavinění přestupku. Hostinskou činnost v předmětných prostorech vykonával i v minulosti, když zde klub nebyl. Nyní zajišťuje občerstvení (bez jídla) jen pro členy klubu, a hostinskou činnost pro veřejnost vykonává jen na zahrádce před provozovnou. Do klubovny nechodí nikdo jiný než členové klubu. Z pohledu žalobce je podstatné, zda se jedná o provozovnu veřejnosti volně přístupnou či nikoliv. Správní orgán I. stupně může dle žalobce provádět tento typ kontrol pouze v prostorách určených veřejnosti, nikoliv v soukromých zařízeních. Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a žádá přiznat náhradu nákladů řízení 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh správního řízení, odkázal na relevantní právní úpravu, vyjádřil se k jednotlivým námitkám a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že pronájmem odbytové části provozovny a tím, že do provozovny údajně přicházejí jen členové klubu (což výkon kontroly nepotvrdil), kterým nevaří jídla, ale podává jen teplé a studené nápoje, nepodléhá jím provozované zařízení stravovacích služeb režimu zákonu č. 65/2017 Sb. Žalobce má v živnostenském rejstříku zapsánu živnost hostinská činnost, tedy stravovací službu, kterou provozuje v provozovně K. k. B., zapsané rovněž v živnostenském rejstříku. Pojem „občerstvení" jednak naplňuje obsah živnosti hostinská činnost a jednak je zahrnut do vymezení pojmu „stravovací služby" v § 23 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zdraví“). Dle žalovaného klub naplňuje i pojem „potravinářský podnik" ve smyslu podle čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 178/2002 s ohledem na definici pojmu „potravina" podle čl. 2 téhož nařízení. Pokrmem pak ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o ochraně zdraví jsou i alkoholické i nealkoholické nápoje, které žalobce poskytuje ve vnitřní odbytové části provozovny – klubu. Žalovaný je toho názoru, že veřejnoprávních povinností se žalobce nemůže zprostit tím, že odbytovou část provozovny pronajme členům klubu a tomuto omezenému okruhu osob poskytuje stravovací služby, neboť tímto pronájmem se nic nemění na povaze jeho činnosti, provozování živnosti hostinská činnost a povaze provozovny, která je ve veřejném rejstříku zapsanou provozovnou stravovacích služeb. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti. Dne 20. 11. 2017 v 15:30 byla kontrolujícími správního orgánu I. stupně zahájena v provozovně žalobce na adrese X (dále též jen „provozovna žalobce“) kontrola podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., zaměřená na dodržování povinností plynoucích z právních předpisů potravinového práva a zákona č. 65/2017 Sb. V průběhu kontroly byla pořízena fotodokumentace. O provedené kontrole byl pořízen protokol o kontrole č. j. KHSSC 60969/2017, který byl žalobci doručen dne 27. 12. 2017. Proti tomuto protokolu podal žalobce námitky, které byly vyřízeny přípisem správního orgánu I. stupně ze dne 23. 1. 2018, č. j. KHSSC 02029/2018. Doručením vyřízení námitek žalobci dne 29. 1. 2018 byla kontrola ukončena. 7. Příkazem ze dne 19. 2. 2018, č. j. KHSSC 08031/2018, doručeným žalobci dne 1. 3. 2018, rozhodl správní orgán I. stupně o uložení pokuty ve výši X Kč žalobci, který byl u. v. z p. na úseku ochrany zdraví před š. ú. n. l. podle § 36 odst. 8 písm. a) a b) zákona č. 65/2017 Sb. Proti tomuto příkazu podal žalobce včasný odpor. Správní orgán I. stupně pokračoval v řízení a dne 9. 4. 2018 vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce shodně jako v příkazu u. v. ze s. p. na úseku ochrany zdraví před š. ú. n. l. podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že „v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 65 nevyzval osoby (hosty sedící u stolů v obou konzumačních místnostech provozovny), které v době KHS provedené kontroly nedodržovaly zákaz kouření na místě, v němž je podle § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65 kouřit zakázáno (vnitřní prostor provozovny stravovacích služeb), aby v tomto jednání nepokračovaly nebo aby prostor opustily“ a podle § 36 odst. 8 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb. tím, že „v rozporu s § 9 odst. 2 zákona č. 65 nesplnil označovací povinnost tímto ustanovením stanovenou, neboť v době KHS provedené kontroly nebyl vnitřní prostor provozovny u vstupu označen zjevně viditelnou grafickou značkou „Kouření zakázáno“ v grafické podobě dle přílohy k zákonu č. 65 označenou pod bodem A. obrázek č. 1.“. Za uvedené jednání byla žalobci uložena podle §