5 Afs 48/2007 — Nejvyšší správní soud

43 Af 43/2019- 92 - text 17 43 Af 43/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: P. Z. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Matějkou sídlem Pražská 140, Příbram proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2019, č. j. 44726/19/5100-41456-711763 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Průběh řízení 1. Dne 31. 10. 2012 obdrželo Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) žádost o vymáhání pohledávky německé daňové správy. 2. V žádosti je uvedeno, že jde o žádost o vymáhání pohledávky (daně z přidané hodnoty a daně z příjmu nebo majetku) vůči žalobci podle čl. 10 směrnice Rady ze dne 16. 3. 2010 2010/24/EU o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (dále jen „směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek“). Dále je v žádosti identifikováno celkem 6 pohledávek. 3. Každá z nich je v žádosti identifikována následovně: stejným referenčním číslem (132/292/92026), druhem dotčené pohledávky, názvem daně, obdobím, kterého se pohledávka týká, dnem stanovení pohledávky, dnem, kdy lze začít s jejím vymáháním, posledním dnem lhůty pro placení daně, výší pohledávky, včetně úroků, dnem, kdy byl doručen původní doklad o vymahatelnosti pohledávky v Německu, identifikací úřadu odpovědného za vyměření pohledávky, identifikací žalobce a jeho označením za hlavního dlužníka. Celková výše pohledávek je v žádosti vyčíslena na 20 910,87 EUR / 523 231,79 Kč. 4. K žádosti bylo připojeno šest jednotných dokladů o vymahatelnosti pohledávek, na něž se vztahuje směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek, každý ve vztahu k jedné z šesti pohledávek uvedených v žádosti. Opět je v každém z těchto dokladů uvedeno stejné referenční číslo (132/292/92026), druh dotčené pohledávky, název daně, období, kterého se pohledávka týká, datum stanovení pohledávky, datum, kdy lze začít s jejím vymáháním, částka dosud neuhrazené pohledávky, včetně úroků, datum doručení původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky v Německu, úřad odpovědný za vyměření pohledávky, identifikace žalobce a jeho označení za hlavního dlužníka. 5. GFŘ v přípise ze dne 13. 11. 2012 konstatovalo, že jednotné doklady o vymahatelnosti obsahují všechny informace podle čl. 12 odst. 1 směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek a podle § 20 odst. 3 zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávek“) a vymáhání finanční pohledávky pro německou daňovou správu na území České republiky může být provedeno. GFŘ pověřilo uskutečněním úkonů dle žádosti Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Příbrami (dále jen „správce daně“). 6. Dne 15. 3. 2013 správce daně obdržel od GFŘ sdělení, že došlo ke změně exekučního titulu. Výše pohledávky měla nově činit 11 340,67 EUR (oproti původnímu součtu ve výši 20 910,87 EUR). 7. Ke sdělení je připojena žádost o vymáhání dle čl. 10 směrnice o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek. Všech šest pohledávek je identifikováno shodně jako v prvotní žádosti ze dne 31. 10. 2012, rozdíl je pouze v nižší neuhrazené výši jednotlivých pohledávek. Jejich součet činí 11 340,67 EUR (283 766 Kč). 8. Dne 9. 8. 2013 obdržel správce daně od GFŘ další sdělení potvrzující stávající výši nedoplatku (11 340,67 EUR / 283 766 Kč). Dle sdělení GFŘ německá daňová správa žádá o pokračování ve vymáhání. 9. Dle úředního záznamu ze dne 19. 6. 2014 se žalobce dostavil téhož dne ke správci daně a sdělil, že si je nedoplatku vědom, ale nehodlá jej doplatit, neboť mu Německo dluží zhruba 30 000 EUR za sirotčí důchod a přídavky na dceru. Tento problém chce řešit soudně. Žalobce založil do správního spisu své písemné vyjádření, v němž uvedl, že nebude akceptovat urgence na nedoplatek u německé daňové správy a poukazuje na to, že mu nejsou propláceny přídavky na dceru a její sirotčí důchod. Věc je ochoten řešit před příslušným evropským soudem. 10. Dne 30. 3. 2015 správce daně vydal exekuční příkaz č. j. 1531654/15/2120-00540-201973, kterým nařídil daňovou exekuci srážkami ze mzdy žalobce k vymožení nedoplatku ve výši 283 766 Kč, příslušenství a exekučních nákladů. 11. Téhož dne správce daně vydal rozhodnutí č. j. 1534548/15/2120-00540-201973, o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem žalobce jakožto dlužníka, a to k zajištění výše uvedeného nedoplatku. 12. K vyjádření žalobce ze dne 19. 6. 2014 si správce daně vyžádal stanovisko německé daňové správy. Ta uvedla, že požadavky žalobce jakožto dlužníka vůči německé daňové správě jsou pro tamní finanční úřad a případně pro aktuální exekuční řízení nepodstatné. Žádají, aby byla jejich žádost respektována a přijaty nezbytné kroky k vymáhání. 13. Správce daně dne 2. 4. 2015 německým daňovým orgánům sdělil, že dne 19. 6. 2014 navázal kontakt s dlužníkem a požádal jej o provedení platby. Dne 30. 3. 2015 pak zahájil postup k vymáhání pohledávky. Německou stranu současně požádal o sdělení, zda stále eviduje nedoplatek ve výši 11 340,67 EUR. 14. Ve sdělení ze dne 23. 10. 2015 správce daně německou stranu informoval o tom, že žalobce byl správcem daně kontaktován, aby vymáhaný nedoplatek uhradil vyššímu splátkami, což žalobce odmítl. Proto byly nadále prováděny zákonné srážky ze mzdy. K vydání exekučního příkazu na prodej nemovitostí, na které bylo uplatněno zástavní právo, nedošlo, neboť správce daně je zapsán až jako druhý v pořadí. Dne 27. 4. 2016 správce daně informoval německou stranu, že žalobci jsou nadále prováděny srážky ze mzdy. Dle sdělení ze dne 8. 11. 2016 nadále probíhaly srážky ze mzdy. Za období červen 2015 až září 2016 byla vymožena částka 32 290 Kč, která byla dožadujícímu orgánu převedena. Dle sdělení ze dne 7. 6. 2017 žalobce ukončil pracovní poměr. 15. Dne 16. 10. 2017 správce daně vydal exekuční příkaz č. j. 4397282/17/2120-00540-200206 na přikázání pohledávky z účtu. 16. Dne 9. 2. 2018 správce daně informoval německou stranu o vydání příkazu ze dne 16. 10. 2017 s tím, že dosud není znám nový zaměstnavatel žalobce. Dne 21. 11. 2017 byl žalobci zaslán jednotný doklad o vymahatelnosti pro účely jeho jednání s dožadujícím orgánem. Dle sdělení ze dne 14. 6. 2018 je žalobce nadále evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů. Za období říjen 2016 až květen 2018 byla vymožena částka 10 255 Kč. 17. Dne 10. 4. 2019 vydal správce daně rozhodnutí č. j. 1933405/19/2120-00540-200206 o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Zástavní právo bylo zřízeno k několika nemovitostem ve vlastnictví žalobce v k. ú. X. Správce daně uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno k zajištění mezinárodních pohledávek: 001, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 141 533,30 Kč, 002 č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 67 058,97 Kč, 003, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 19 967,56 Kč, 004 č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 5 680 Kč, 005, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 2 201,94 Kč, 006, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 975,86 Kč, 007, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 1 901,68 Kč a 008, č. j. 132/292/92026 vydané dne 25. 1. 2012, splatné ke dni 22. 3. 2013 ve výši 1 901,68 Kč. Správce daně uvedl, že celkový dluh (na nevymožených pohledávkách) činí 241 220,99 Kč. 18. Proti prvostupňovému rozhodnutí o zřízení zástavního práva podal žalobce dne 30. 4. 2019 odvolání. Uvedl, že si není vědom žádné neuhrazené daňové povinnosti. S ohledem na akcesoritu zástavního práva je zřízení zástavního práva bez existence dluhu nepřípustné. Prvostupňové rozhodnutí je do značné míry nesrozumitelné, neboť z něj nevyplývá, jaký dluh má být zástavním právem zajišťován. Ačkoliv prvostupňové rozhodnutí zmiňuje částku 241 220,99 Kč, včetně vyčíslení položek (0001 – 0008), není v něm specifikováno, o jaké konkrétní daňové nedoplatky se má jednat. Jednotlivé položky jsou označeny pouze shodným číslem jednacím (132/292/92026), shodným datem vydání (25. 1. 2012) a shodným datem splatnosti (22. 3. 2013). Uváděné číslo jednací dle žalobce nepředstavuje číslo jednací rozhodnutí, kterým byla žalobci vyměřena daňová povinnost, nýbrž číselné označení německého identifikačního čísla. Není tedy odkazováno na žádné konkrétní rozhodnutí, kterým by žalobci byla vyměřena jakákoli daňová povinnost. Žalobce si není vědom žádného rozhodnutí, kterým mu měla být stanovena daňová povinnost, pro kterou je zřizováno zástavní právo. Dodal, že vzniklou situaci konzultoval