1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 25/2020- 45 - text 10 51 A 25/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Energo Příbram, s.r.o., IČO: 06122108 sídlem Obecnická 269, Příbram zastoupena advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem sídlem Perucká 9, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2019, č. j. 167623/2019/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad v Příbrami (dále jen „městský úřad“ či „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 21. 8. 2019, č. j. MeUPB 80421/2019, dodatečně povolil Společenství vlastníků Jáchymovská 122.123.124.125.126. Příbram VII (dále jen „stavebník“) stavbu plynové kotelny – Příbram VII, Jáchymovská 122-126, na pozemcích st. p. X a X v katastrálním území Březové Hory (dále jen „stavba“). 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a dodatečné stavební povolení potvrdil. V odůvodnění k námitkám žalobkyně mimo jiné uvedl, že vada spočívající v tom, že městský úřad pokračoval v řízení, přestože byly některé doklady předloženy po uplynutí k tomu stanovené lhůty, neměla vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. Opakované ohledání na místě stavby nebylo provedeno, neboť situace na místě byla městskému úřadu známa z kontrolní prohlídky stavby provedené dne 19. 5. 2017. Město Příbram nemá zpracovanou územní energetickou koncepci a krajská energetická koncepce nestanoví povinnost vytápění z centrálního zdroje tepla, přičemž k záměru se kladně vyjádřil orgán ochrany ovzduší. Žalovaný dále uvedl, že k zastavení řízení nebyl žádný důvod, jelikož nezjistil, že by městský úřad ignoroval jeho právní názor. Má za to, že městský úřad odstranil pochybení, která v minulosti vedla k opakovanému zrušení jeho rozhodnutí. 3. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítla, že žalovaný nedostatečně vypořádal její námitky. Městský úřad postupoval v rozporu se svými předchozími rozhodnutími a pochybil tím, že nezastavil řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přestože k tomu byly dány podmínky. Žalovaný konstatoval, že tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, aniž by vysvětlil, co vedlo ke změně jeho názoru. 5. Podle žalobkyně se žalovaný nevyjádřil k její námitce, že městský úřad stavbu dodatečně povolil, ačkoli stavebník nepředložil všechny požadované dokumenty. Doplnění vyjádření 1. SčV, a. s. není uvedeno jako podklad provstupňového rozhodnutí. Stanovisko Příbramské teplárenské a.s. bylo dle tvrzení městského úřadu doručeno až dne 10. 9. 2019, nemohlo mu tedy být známo před vydáním dodatečného povolení stavby. Žalovaný tyto námitky vůbec nevypořádal. 6. Žalobkyně dále poukázala, že se žalovaný vůbec nezabýval námitkami týkajícími se ohledání na místě. Podle žalobkyně měl městský úřad provést nové ohledání. Ten pouze odkázal na to, že dne 19. 5. 2017 ohledání proběhlo, aniž by ho však ve svém rozhodnutí zohlednil. Souhlasil-li žalovaný s tímto postupem v napadeném rozhodnutí, pak postupoval v rozporu se svým předchozím zrušovacím rozhodnutím. 7. Žalobkyně má dále za to, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkou ohledně pochybení městského úřadu při hodnocení souladu stavby s krajskou energetickou koncepcí. Podle žalobce stavba není v souladu s touto koncepcí. 8. Žalovaný se odchýlil od právního názoru ve zrušovacím rozhodnutí, neboť městskému úřadu nevytkl porušení § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), přestože městský úřad své pochybení zopakoval. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že městský úřad poté, co ověřil, že stavebník o vydání vyjádření požádal, v zájmu procesní ekonomie pokračoval v řízení, přestože dokumenty byly předloženy po stanovené lhůtě. Žalovaný má za to, že žalobkyně uplatňuje námitky, které jsou v rozporu s § 114 stavebního zákona, neboť stavbou není dotčena ve svých právech. Námitky ohledně nedostatečnosti některých podkladů předložených stavebníkem, nejsou důvodné – stanoviska Příbramské teplárenské a.s. a 1. SčV, a.s. byla dodána řádně a včas. Tvrzení žalobkyně o některých vyjádřeních jsou v rozporu s obsahem správního spisu. Z napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že součástí spisu je protokol z kontrolní prohlídky stavby ze dne 19. 5. 2017, což svědčí o tom, že ohledání místa stavby proběhlo. Město Příbram nemá zpracovanou územní energetickou koncepci a krajská energetická koncepce nestanoví povinnost vytápění z centrálního zdroje tepla – námitka nedostatečného vypořádání souladu s územní (krajskou) energetickou koncepcí tak nemůže být důvodná. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně v replice setrvala na svém procesním stanovisku. Poukázala na předchozí rozhodnutí žalovaného, v nichž městskému úřadu vytkl, že nepostupoval v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, a pro tuto vadu rozhodnutí městského úřadu zrušil. Napotřetí se tak již nestalo, žalovaný tedy postupoval v rozporu s principem předvídatelnosti. Zásada hospodárnosti řízení nemůže ospravedlnit porušení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Městský úřad nejednal nestranně a nezávisle, jelikož všechna jeho pochybení byla ku prospěchu stavebníka. Podle žalobkyně mělo být provedeno nové ohledání na místě, nepostačovalo ohledání provedené před vydáním prvního rozhodnutí městského úřadu. Správní orgány byly povinny zkoumat, zda stavebník předložil veškeré potřebné doklady bez ohledu na to, zda to některý z účastníků namítal. Správní orgány porušily zásadu materiální pravdy, neboť se vůbec nesnažily zjistit skutečný stav věci. Podle žalobkyně z postupu stavebního úřadu vyplývá, že nejednal nestranně a nezávislé, neboť veškerá jeho pochybení byla vždy ku prospěchu stavebníka. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na námitky podjatosti uplatněné v průběhu správního řízení. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. 12. Opožděnou soud shledal námitku týkající se porušení zásady nestrannosti stavebního úřadu, kterou žalobkyně uplatnila v replice ze dne 25. 11. 2020, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby. Touto námitkou se proto soud nemohl věcně zabývat. 13. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 14. Při jednání konaném dne 7. 12. 2021 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 15. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. 16. Stavebník podal dne 11. 4. 2017 žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 19. 5. 2017 provedl městský úřad kontrolní prohlídku stavby. Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017 městský úřad stavbu dodatečně povolil. Toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 3. 2018 zrušil a věc vrátil městskému úřadu k novému projednání, neboť stavebník nepředložil žádný doklad o výsledku hlasování společenství vlastníků o stavbě podle projektové dokumentace zpracované Ing. N. v červnu 2016 a o zastupování společenství v řízení o dodatečném povolení stavby. Současně městskému úřadu vytkl neprovedení ohledání na místě. Městský úřad stavbu následně opětovně dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 24. 10. 2018. V něm uvedl, že od provedení ohledání na místě a ústního jednání upustil, neboť jsou mu poměry staveniště dobře známy a žádost poskytovala dostatečné podklady pro posouzení stavby. Rozhodnutím ze dne 6. 2. 2019 žalovaný rozhodnutí městského úřadu ze dne 24. 10. 2018 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. K důvodům zrušení uvedl, že závěry uvedené v rozhodnutí nemají oporu ve spisovém materiálu, neboť ve správním spisu chybí žádost o prodloužení lhůty k doplnění scházejících dokladů a rozhodnutí, jímž byla lhůta prodloužena. Městský úřad se dále vůbec nezabýval námitkami žalobkyně ze dne 3. 7. 2017. Žalovaný uložil městskému úřadu, aby ověřil, zda stavebník doložil všechny chybějící podklady podle výzvy ze dne 1. 6. 2018. Dále mu přikázal, aby rozhodl o všech námitkách uplatněných od zahájení sprá