7 As 335/2016 — Nejvyšší správní soud

54 A 27/2022- 59 - text  16 54 A 27/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobkyně: GREEN BOHEMIA s. r. o. sídlem Pod Mezí 171/7, Únětice zastoupena advokátem Mgr. Andrejem Lokajíčkem sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost sídlem Sokolovská 42/217, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č. j. 027087/2022/KUSK, ve znění opraveného rozhodnutí ze dne 9. 5. 2022, č. j. 055450/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 14. 12. 2021, č. j. MUCE 225943/2021 PO, ve věci odnětí vlastnického práva k pozemkům za účelem vybudování veřejně prospěšné stavby „Tramvajová trať Modřany – Libuš – I. etapa“. 2. Řízení o vyvlastnění bylo zahájeno na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) ze dne 13. 12. 2018. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobkyni doručeno dne 21. 3. 2019. 3. Vyvlastňovací úřad nejprve rozhodnutím ze dne 12. 1. 2021, č. j. MUCE 2629/2021 PO, odňal žalobkyni vlastnické právo k blíže specifikovaným pozemkům a stanovil náhradu ve výši 5 409 780 Kč. Žalovaný však toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 18. 3. 2021, č. j. 033609/2021/KUSK, a vrátil věc vyvlastňovacímu úřadu k dalšímu řízení. Žalovaný vyvlastňovacímu úřadu vytkl, že dostatečně neodůvodnil, zda k dosažení účelu vyvlastnění mohlo vést jiné, variantní řešení. Sporným byl také rozsah vyvlastnění. Dále žalovaný upozornil, že ocenění vyvlastňovaných pozemků musí být jednoznačné a nevzbuzující pochybnosti a že námitky žalobkyně musí být dostatečně vypořádány. 4. V dalším řízení vyvlastňovací úřad nechal zpracovat revizní znalecký posudek, který byl dne 15. 7. 2021 vyhotoven znaleckým ústavem XP Invest, s. r. o. (dále jen „revizní posudek“). Posudek hodnotil znalecký posudek Ing. S. (předložený vyvlastnitelem) a znalecký posudek J. K. (předložený žalobkyní) a stanovil také cenu obvyklou za dotčené pozemky. 5. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2021 vyvlastňovací úřad rozhodl výrokem 1 o odnětí vlastnického práva žalobkyni k pozemkům parc. č. Xa o výměře 1 710 m2 (který byl oddělen z pozemku parc. č. Xb), parc. č. Xc o výměře 356 m2 (který byl oddělen z pozemku parc. č. Xd), parc. č. Xe o výměře 1 799 m2 (který byl oddělen z pozemku parc. č. Xf), parc. č. Xg o výměře 160 m2 (který byl oddělen z pozemku parc. č. Xd) a parc. č. Xf o výměře 485 m2 (všechny uvedené pozemky se nacházejí v k. ú. Modřany, obci Praha) podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. Výrokem 2 stanovil lhůtu k uskutečnění účelu vyvlastnění a výrokem 3 stanovil náhradu za vyvlastnění v celkové výši 9 876 900 Kč (výroky 4 a 5 pak rozhodl o náhradě nákladů řízení). 6. Vyvlastňovací úřad dospěl k závěru, že předmětná stavba tramvajové trati je veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, přičemž veřejný zájem na uskutečnění účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv žalobkyně. Zabýval se také otázkou, zda nebylo možné uskutečnit účel vyvlastnění jiným způsobem, přičemž s ohledem na technické možnosti a zejména bezpečnostní rizika dospěl k závěru, že nikoliv. Dále konstatoval, že byly splněny podmínky pro rozšíření vyvlastnění (k žádosti žalobkyně) i na pozemky parc. č. Xf o výměře 485 m2 a parc. č. Xg o výměře 160 m2, ačkoliv nejsou nezbytné pro uskutečnění účelu vyvlastnění. Z tohoto důvodu proto nerozhodl o zřízení služebnosti, neboť k celému pozemku parc. č. Xf bylo vlastnické právo odňato. 7. Vyvlastňovací úřad dále dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění ve spojení s § 3 odst. 1 větou druhou téhož zákona a § 3 odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nesouhlasil přitom s námitkami žalobkyně, podle nichž žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení nepředcházelo nezbytné jednání o návrhu a znalecký posudek Ing. S. byl vadný a nezákonný. Vyvlastnitel prokázal doručení návrhu kupní smlouvy žalobkyni, včetně mimo jiné znaleckého posudku, minimálně 90 dnů před podáním žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení. Vyvlastňovací úřad dále popsal následnou vzájemnou komunikaci mezi žalobkyní a vyvlastnitelem. Z předložených listin vyplývá, že vyvlastnitel na požadavky žalobkyně vždy aktivně reagoval, přičemž uvedl, z jakých důvodů nelze její požadavky realizovat. Hlavní překážkou byl rozdílný pohled na cenu dotčených pozemků. Je proto zřejmé, že nebylo možné dosáhnout shody o majetkoprávním vypořádání. Na tomto závěru nemění nic ani návrh žalobkyně na směnu pozemků ze dne 29. 11. 2021 za tři pozemky vyvlastnitele v k. ú. Libeň, obci Praha, neboť byl podán až dlouho po zahájení vyvlastňovacího řízení a až po skončení posledního ústního jednání. 8. Vyvlastňovací úřad nesouhlasil ani s námitkou, podle níž měly být v návrhu kupní smlouvy použity koeficienty podle § 3b odst. 1 liniového zákona. Podle žalobkyně nelze § 3b odst. 5 liniového zákona vykládat pouze jazykovým výkladem, ale je třeba zohlednit úmysl zákonodárce. Této námitce žalobkyně však nesvědčí důvodová zpráva k návrhu zákona č. 405/2012 Sb., kterou byl § 3b do liniového zákona zaveden a v níž byl úmysl zákonodárce jasně deklarován. Vyvlastňovací úřad proto dospěl k závěru, že předmětné koeficienty se nepoužijí pro územně samosprávné celky, a tím spíše se pak nepoužijí ani na právnické osoby založené a plně vlastněné obcí. Vyvlastnitel proto postupoval v souladu se zákonem. 9. K námitce nesprávnosti znaleckého posudku Ing. S. vyvlastňovací úřad především odkázal na revizní posudek, který konstatoval, že znalecký posudek Ing. S. byl zpracován správně. Vyvlastňovací úřad přitom neshledal důvody pochybovat o správnosti revizního posudku, neboť byla zpracován řádně a závěry v něm uvedené jsou věrohodné. Námitce žalobkyně proto nebylo možné přisvědčit. 10. Ve zbývající části odůvodnění se vyvlastňovací úřad věnoval stanovení výše náhrady za vyvlastnění. 11. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím. Konstatoval, že nezjistil v postupu vyvlastňovacího úřadu ani v jeho rozhodnutí žádné vady, které by odůvodňovaly jeho změnu nebo zrušení. Zahájení řízení předcházela jednání mezi žalobkyní a vyvlastnitelem již od počátku roku 2018, přičemž je zřejmé, že se na ceně nedohodli. K námitce žalobkyně, v níž nesouhlasila se stanovenou cenou uvedenou v revizním znaleckém posudku a namítala vadnost a nezákonnost revizního posudku, žalovaný připomněl, že v předchozím řízení bylo předloženo několik posudků, které se vzájemně značně lišily v otázce určení ceny. Vyvlastňovací úřad přitom nedisponoval kompetencí, aby sám rozhodl, který z nich je správný. Z tohoto důvodu vyvlastňovací úřad nejprve ustanovil znalce, značné rozdíly v ocenění však přetrvaly. Vyvlastňovací úřad proto nechal zpracovat revizní znalecký posudek. Tento postup vyvlastňovacího úřadu byl podle žalovaného správný a v dané věci jediný možný. 12. K doložení doplnění podkladů ze strany žalobkyně, konkrétně dalšího znaleckého posudku a návrhu na směnu pozemků, žalovaný konstatoval, že se ve vyvlastňovacím řízení uplatňuje zásada koncentrace. Žalobkyně byla prokazatelně vyrozuměna a poučena, že námitky a důkazy mohou být provedeny nejpozději ke dni ústního jednání, tj. ke dni 14. 9. 2021, a že k pozdějším námitkám vyvlastňovací úřad nepřihlédne. Následně vyvlastňovací úřad vyrozuměl účastníky o možnosti seznámit se s podklady, přičemž tato lhůta byla na základě žádosti žalobkyně ještě prodloužena do 29. 10. 2021. Nové návrhy však byly vyvlastňovacímu úřadu doručeny až dne 30. 11. 2021 (tedy cca 14 dní před vydáním rozhodnutí). Vzhledem ke skutečnosti, že vyvlastňovací řízení bylo oznámeno již přípisem ze dne 11. 3. 2019 a zjevně nebylo možné dojít ke shodě, považoval žalovaný postup vyvlastňovacího úřadu za správný. Žalobkyně měla na návrh na směnu dostatek času a stejně tak měla dostatek času na doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí. Porušení zásady koncentrace by způsobilo nezákonnost postupu vyvlastňovacího úřadu a způsobilo by neodůvodněné průtahy. 13. Žalovaný