— Nejvyšší správní soud

55 Af 1/2021- 56 - text 16 55 Af 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Josefa Straky v právní věci žalobkyně: Imperial Brands CR, s. r. o., IČO: 43005012, se sídlem Karla Engliše 6, Praha, zastoupena advokátem prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., se sídlem Rybná 9, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2020, čj. 47804-2/2020-900000-314, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem sporu v dané věci je, zda má žalobkyně nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek, které byly zničeny pod úředním dozorem. 2. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 30. 6. 2020 Celnímu úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) žádost o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek podle § 122a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění těch částí zákona č. 229/2020 Sb., které nabyly účinnosti před 1. 10. 2020, (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Součástí žádosti byl soupis tabákových nálepek určených ke zničení (dále jen „soupis I“). Jednalo se o soupis tabákových nálepek starého vzoru sazby daně označené písmenem „V“ nalepených na jednotkových baleních cigaret v celkovém počtu 3 163 126 kusů. Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2020 vyhověl celní úřad této žádosti a po předchozí dohodě stanovil úřední dozor nad zničením tabákových nálepek na období od 13. 7. 2020 do 17. 7. 2020. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 2. 7. 2020. 3. Dne 7. 7. 2020 obdržel celní úřad podání žalobkyně označené jako „Doplnění správné verze přílohy“. Žalobkyně v tomto podání uvedla, že dodatečně zjistila, že k žádosti o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek byla nedopatřením namísto konečné verze soupisu přiložena jedna z jeho předchozích verzí, a z tohoto důvodu zasílá jeho konečnou verzi (dále jen „soupis II“). V soupisu II bylo uvedeno celkem 3 268 123 kusů tabákových nálepek určených ke zničení, tzn. o 104 997 kusů tabákových nálepek více než v soupisu I předloženém dne 30. 6. 2020. 4. Za účelem ověření fyzického stavu tabákových nálepek nalepených na jednotkových baleních určených ke zničení pod úředním dozorem s množstvím uvedeným v soupisu I a II provedl celní úřad místní šetření v místě uskladnění tabákových výrobků, tj. na adrese FM Česká, s.r.o., Ke Špejcharu 351, Tuchoměřice. Při něm zjistil, že celkem 10 170 ks jednotkových balení cigaret uvedených v soupisu I nebylo skladováno podle § 122a odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o spotřebních daních, resp. tato jednotková balení nebyla v místě kontroly vůbec zjištěna. Současně bylo zjištěno skladování jednotkových balení cigaret v celkovém množství 103 161 ks, která nebyla uvedena v soupisu I. Následně bylo provedeno zničení všech zjištěných tabákových nálepek nalepených na jednotkových baleních. Celkem bylo pod úředním dohledem zničeno 3 356 117 ks tabákových nálepek. 5. Celní úřad následně vydal celkem 104 rozhodnutí, kterými rozhodl o vrácení hodnoty tabákových nálepek, které byly uvedeny v soupisu I a zároveň byly zjištěny v rámci místního šetření. Dále vydal rozhodnutí ze dne 13. 8. 2020, čj. 321624/2020-610000-39 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jež se týká tabákových nálepek, které byly při místních šetřeních zjištěny, ale nebyly uvedeny v soupisu I. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl celní úřad tak, že žalobkyni vyměřil nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek ve výši 0 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že soupis II byl zaslán celnímu úřadu až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, která uplynula dne 30. 6. 2020, tedy ve vztahu k němu není splněna podmínka dle § 122a odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona o spotřebních daních. Žalobkyni proto nevznikl nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek uvedených až v soupisu II. Dodatečné doplnění dalšího množství tabákových nálepek by zjevně deformovalo tržní prostředí, některé daňové subjekty by tím získávaly neoprávněnou výhodu. I proto stanovil zákonodárce podmínky vzniku nároku takto přísně. 6. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, v němž argumentovala totožně jako v žalobě (viz níže). 7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 11. 2020, čj. 47804-2/2020-900000-314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nemá pochybnosti, že žalobkyně (i třeba před podáním žádosti o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek) navezla veškeré zjištěné tabákové nálepky do skladu a od té doby až do jejich zničení s nimi nebylo nikým manipulováno. Neměl proto za potřebné doplňovat dokazování. Přijetí tabákových nálepek do skladu před podáním žádosti nemůže nahradit jejich soupis, který má být předložen správci daně v zákonem stanovené lhůtě. V této lhůtě je totiž třeba nejen podat žádost o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek, ale též předložit soupis tabákových nálepek. Jedná se o jednu z podmínek pro vrácení hodnoty tabákových nálepek, které musí být všechny splněny kumulativně. Žalobkyně provedla v zákonem stanovené lhůtě soupis tabákových nálepek, ale pouze k části toho, co měla uskladněno a co bylo nakonec fakticky zničeno pod úředním dozorem (soupis I). Na soupis II, jenž byl předložen až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty, nelze brát zřetel, i kdyby se skutečně jednalo jen o administrativní pochybení. Lhůta pro podání žádosti je dostatečně dlouhá, v daném případě byla mimořádně prodloužena z důvodu pandemie onemocnění COVID-19. Žalobkyně podala žádost až poslední den lhůty spolu se soupisem I. Kdyby postupovala obezřetněji a podala žádost dříve, mohla i dříve přijít na své pochybení a ještě v zákonné lhůtě soupis doplnit. Žalobkyně si je vědoma toho, že podniká ve složitém oboru, který je ostře střežen orgány veřejné správy. Nepřiznání nároku na vrácení hodnoty tabákových nálepek není žádnou sankcí, nýbrž důsledkem toho, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovené podmínky pro vznik tohoto nároku. Obsah žaloby 8. Žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí žalobu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 9. Ačkoliv důvodová zpráva o důvodech a cílech zavedení aplikované právní úpravy mlčí, pokusila se žalobkyně vysledovat záměr zákonodárce z teleologie daného ustanovení, resp. navazující právní úpravy. Zákonodárce umožnil za účelem snížení dopadů změny sazby spotřební daně z tabákových výrobků na podnikatelské prostředí souběžně po dobu 3 měsíců prodávat tabákové výrobky zdaněné novou i předchozí daňovou sazbou. Po uplynutí této doby se tabákové výrobky se starší sazbou považují za neznačené. Kvůli umožnění jejich dalšího skladování do dne jejich likvidace zákonodárce stanovil podmínky, jejichž cílem je eliminovat jakoukoliv manipulaci s těmito výrobky po dni doprodeje. Po uplynutí termínu doprodeje zákonodárce sleduje primárně cíl znemožnit následné naskladnění dalších (již neznačených) cigaret, které se v mezidobí do dne spálení mohly ještě (nelegálně) prodávat, a zároveň znemožnit vyskladnění tohoto (již neznačeného) zboží za účelem jeho nelegálního uvedení (vrácení) do oběhu. Držitelé neznačeného zboží by ho teoreticky měli zlikvidovat. Zákonodárce jim však umožnil podat žádost o úřední dozor nad spálením balení cigaret, čímž zajistil jejich stažení z trhu, a získat zpět již zaplacenou hodnotu tabákových nálepek na všech takto zlikvidovaných cigaretách. 10. Zákonodárce tak v § 122a odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních stanovil tři podmínky: 1) provedení soupisu tabákových nálepek, jehož cílem je zjištění množství cigaret, jejichž skladování nebude po skončení přechodného období považováno za nelegální; 2) podání žádosti, tedy projevení vůle zahájit řízení, jehož výsledkem bude vrácení daně, a to před uplynutím dvouměsíční lhůty; 3) zabezpečení sepsaného zboží, aby se nedostalo zpět do oběhu. Veřejný zájem, který má být touto normou chráněn, se vztahuje jen na zabezpečení dodržení podmínek pro neuvedení neznačeného zboží zpět do oběhu. Zbývající podmínky upravují jen administrativní postup pro vrácení daně daňovému subjektu. Tam, kde právní norma nechrání veřejný zájem, nýbrž pouze reguluje proceduru vrácení zaplacené daně, musí být nároky, resp. posouzení nároků kladených na vrácení daně, svojí intenzitou nižší než v případech, v nichž je pochybení daňového subjektu způsobilé významným způsobem ohrozit zájmy širšího okruhu veřejnosti. V daném případě bylo prokázáno, jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tabákové výrobky, na nichž byly umístěny tabákové nálepky uvedené v soupisu II, byly navezeny do skladu do 30. 6. 2020, následně byly po celou dobu skladovány způsobem předepsaným v § 122a odst. 1 písm. b) bodě 3 zákona o spotřebních daních, tj. byly zajištěny proti zneužití, skladovány odděleně a viditelně