4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 21/2021- 41 - text 10 42 Ad 21/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobce: I. T., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 7. 12. 2021 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) rozhodla o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně v celkové výši 9 972 Kč měsíčně. 2. Žalobce namítal, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci. Posudky byly vypracovány bez jeho přítomnosti a dle tvrzení jeho lékařů si žalovaná od nich nevyžádala ani zdravotnickou dokumentaci. Žalobce nesouhlasí s přiznáním invalidity I. stupně, neboť i podle jeho ošetřujících lékařů žalobce nemůže pracovat pro velké bolesti (které mu zabraňují i ve spánku). Žalobce je stále v evidenci několika odborných pracovišť, kde ani nejsou jednoznačně schopni určit jeho přesné diagnózy. V zimním období pak nemůže pro velkou bolest ani jít do obchodu pro základní potřeby, natož částečně pracovat. Nebylo zohledněno ani to, že byl žalobci v březnu 2020 zaveden stent i do levé dolní končetiny. Nesouhlasí rovněž s tím, že nemoc nebyla klasifikována jako nemoc z povolání. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). 4. Ústní jednání se konalo dne 15. 5. 2023. Žalobce uvedl, že chtěl pracovat, a nikoliv do invalidního důchodu. Nicméně stalo se to, že obdržel vyrozumění označené datem 5. 2. 2021, podle něhož nelze očekávat, že by v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabyl pracovní schopnosti, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že o invalidní důchod žádal až 9. 2. 2021 (míněno patrně, že žádal o prodloužení podpůrčí doby a výplaty nemocenského – pozn. soudu). Chtěl jen prodloužit nemocenskou, aby se vyléčil. V posudku o invaliditě ze dne 23. 4. 2021 nebylo odůvodněno, proč byl shledán invalidním od 17. 12. 2021. Tento posudek nezmiňuje, že mu byl ještě dříve v březnu 2020 zaveden stent do levé dolní končetiny. Nesouhlasí s vyjádřením posudkové komise, že „má špatného praktického lékaře“, je dehonestující, protože je nepochopitelné, že by měl hlídat jeho kvalitu. Po prodělání angioplastiky srdce v roce 2011 měl být dle svého názoru dávno v invalidním důchodu. 5. Žalovaná během ústního jednání navrhla zamítnutí žaloby. 6. Soud na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu napadených výroků a uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud shledal žalobu důvodnou. 7. Ze správního spisu plyne, že prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně v celkové výši 9 972 Kč měsíčně. Výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží podle § 65 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění od 10. 3. 2021. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 23. 4. 2021 poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila lékařka OSSZ zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu B, položce 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Tato hodnota byla zvýšena o 10 % vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Celková míra poklesu pracovní schopnosti byla tedy stanovena 35 %. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 30. 6. 2021 námitky. 8. Posudková lékařka žalované dne 16. 9. 2021 za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce označila zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu B, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Posudková lékařka přihlédla při volbě horní hranice k dalším postižením a profesi žalobce. Míru poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Posudková lékařka žalované uvedla, že žalobce má podle aktuálního nálezu významné atrosklerotické změny na dolních končetinách, proběhla revaskularizace. Klaudikace udává po 150 m. Stav odpovídá tedy kapitole IX., oddílu B, položce 3c, podle které je hodnoceno ischemické postižení dolních končetin, stadium středně těžkých klaudikací, interval pod 200 m, částečná korekce po revaskularizaci, značné omezení funkce končetiny. Pokud by měla být uznána invalidita druhého stupně, bylo by hodnoceno podle kapitoly IX, oddílu B, položky 1d, kde je pokles pracovní schopnosti dán procentním rozpětím 50 – 60 %. V objektivním nálezu by mělo být konstatováno, že se jedná o stadium těžkých klaudikací, pod 50 m, Fontains IIc, stav není možné revaskularizací korigovat. Tato kritéria však žalobce nesplňuje. Pokud by jako hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl Raynaudův syndrom, bylo by zdravotní postižení hodnoceno dle kapitoly IX, oddílu B, položky 5b a jednalo by se též o invaliditu prvního stupně. 9. Žalovaná napadeným rozhodnutím potvrdila závěry prvostupňového rozhodnutí a žalobcovy námitky zamítla. V odůvodnění shrnula vývoj zdravotního stavu žalobce, průběh správního řízení a odkázala na závěry posudkové lékařky. Uvedla, že v rámci řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobce hodnocen jinou položkou s vyšším poklesem pracovní schopnosti, ani to však nevedlo k uznání vyššího stupně invalidity. Výplata invalidního důchodu podle § 65 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění žalobci v období od 17. 12. 2020 do 9. 3. 2021 nenáleží, protože v té době pobíral nemocenské. 10. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 11. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 12. Námitky uplatněné žalobcem spočívají primárně ve zpochybnění závěrů lékařů posudkové služby. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je závislé na odborném lékařském posouzení. Soud ovšem předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám, zdravotní stav samostatně nepřezkoumává. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise, jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí [srov. např. rozsudky Nejvyšš