1 As 34/2010 — Nejvyšší správní soud

52 A 11/2022- 33 - text 13 52 A 11/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: Ing. J. D. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2022, č. j. 127486/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Mělník (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 2. 2022, č. j. 1071/DSA/22/LUVE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit porušením § 4 písm. c) téhož zákona, neboť jako řidič osobního vozidla dne 11. 6. 2021 v 10:08 h v Mělníku v ulici Zádušní údajně nerespektoval dopravní značku B2 „Zákaz vjezdu všech vozidel“. Za tento přestupek byla žalobci uložena dle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 1 500 Kč. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnost za přestupky“) ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 2. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 3. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Podstatný obsah správního spisu 4. Dne 11. 6. 2021 oznámila Městská policie Mělník (dále jen „městská policie“) správnímu orgánu I. stupně podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Přestupku se měl dopustit žalobce, který měl dne 11. 6. 2021 v 10:08 h v ulici Zádušní v Mělníku řídit osobní vozidlo registrační značky X v úseku platnosti svislého dopravního značení B2 – „Zákaz vjezdu všech vozidel“. Značka zakazuje vjezd všem druhům vozidel na jednosměrnou pozemní komunikaci, v níž je provoz veden opačným směrem. Žalobce měl na základě pokynu strážníka městské policie pprap. M. M. vozidlo zastavit. Protože žalobce nesouhlasil s uložením pokuty příkazem na místě, byl zasahující hlídkou informován o tom, že přestupek bude projednán správním orgánem I. stupně. Přílohou oznámení přestupku (č. j. MP-275/21) je oznámení přestupku sepsaného ručně na místě samém se zanesením nesouhlasné poznámky žalobce, jakož i jeho podpisu. 5. Příkazem ze dne 30. 6. 2021 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to pro porušení § 4 písm. c) téhož zákona. Proti příkazu podal žalobce odpor, v němž zpochybňoval, že by se přestupku dopustil. Uvedl, že jde zjevně o nedorozumění a že uvedeného dne jel k bytovému domu č. p. XA, kde bydlí jeho bývalá snacha a dva vnuci. K domu zajíždí způsobem, že v ulici Z. najede před zákazovou značku B2 a poté do uličky u domu č. p. XA zacouvá. Tak tomu bylo i dne 11. 6. 2021, kdy kolem zákazové značky se svým autem určitě neprojel. Ačkoliv se žádného porušení pravidel silničního provozu nedopustil, přišel k němu po zastavení vozidla strážník městské policie, který mu oznámil spáchání přestupku. 6. Dne 30. 8. 2021 se u správního orgánu I. stupně uskutečnilo ústní jednání za účasti žalobce. Správní orgán I. stupně současně vyslechl strážníky zasahující hlídky městské policie pprap. M. M. a pprap. R. H., DiS. Ti nejprve volně vypovídali o tom, co si ohledně incidentu pamatují, a posléze zodpovídali dotazy žalobce, který kladl otázky stran konkrétních okolností žalobcova jednání a okolností, za nichž měl pprap. M. vozidlo žalobce zastavit. Žalobce v rámci ústního jednání nadále popíral, že by se skutku kladeného mu za vinu dopustil. 7. V podání, které správní orgán I. stupně od žalobce obdržel dne 6. 9. 2021, žalobce upozornil na rozpory mezi svědeckými výpověďmi svědků ohledně toho, v jakém místě přesně stál pprap. M. v okamžiku, kdy měl žalobce projet kolem zákazové značky. Žalobce rovněž představil svůj výpočet, ze kterého mělo vyplývat, že pokud by skutečně okolo dopravní značky projel a pokud by pokračoval dále rychlostí cca 30 km/h ve směru do ulice Legionářů, nemohla by ho hlídka městské policie ještě před křižovatkou úspěšně zastavit, neboť by od okamžiku minutí dopravní značky do zastavení vozidla po pokynu policisty ujel dalších 21,8 m. 8. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně opětovně shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku shora uvedeného. Námitky žalobce shledal správní orgán I. stupně nedůvodnými. Naopak dospěl k závěru, že svědecké výpovědi členů zasahující hlídky městské policie představují spolehlivý důkaz o tom, že se žalobce přestupku dopustil. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Znovu zdůraznil, že pokud by hodlal skutečně z ulice Zádušní pokračovat až do ulice L., nestihl by na údajný pokyn pprap. M. vůbec reagovat. Žalovaný však dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně rozhodoval na základě stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, měl dostatek relevantních a vypovídajících důkazů, a postupoval tak v souladu s § 3 správního řádu. Proto napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobce v žalobě vymezil celkem šest žalobních bodů. V prvém žalobním bodu namítá, že prvostupňové rozhodnutí je věcně nesprávné a nesrozumitelné, neboť správní řízení je vedeno nikoliv pro přestupek, ale pro skutek. Dle jeho názoru je vadou, pokud byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, nikoliv ze skutkového jednání, které mělo být teprve následně právně kvalifikováno jako konkrétní přestupek. Poukazuje přitom na analogii trestního práva procesního. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že je mu ve skutkové větě výroku prvostupňového rozhodnutí kladeno za vinu porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, aniž by ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno, jakou povinnost žalobce porušil. Zatřetí žalobce namítá, že správní orgány chybně vyhodnotily otázku zavinění. Správní orgán I. stupně posoudil údajné jednání žalobce jako nevědomou nedbalost, avšak úvahy uvedené v prvostupňovém rozhodnutí ho měly vést spíše k tomu, že se žalobce dopustil přestupku ve vědomé nedbalosti. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá, že výrok prvostupňového rozhodnutí je nesrozumitelný a zaměnitelný, neboť z něj není zřejmé, co konkrétně žalobce „nerespektoval“. Dle žalobce mělo být ve výroku prvostupňového rozhodnutí uvedeno, jakým konkrétním způsobem nebyla dopravní značka respektována. Stejně tak žalobce ve výrokové části rozhodnutí postrádá informaci o tom, kde konkrétně v 700 metrů dlouhé Zádušní ulici měla být dopravní značka umístěna, či v jakém směru se mělo vozidlo žalobce pohybovat. V pátém žalobním bodu žalobce uvádí, že správní orgány nedostatečně odůvodnily výši sankce. Konečně v šestém a nejobsáhlejším žalobním bodu žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečných důkazech. Namítá, že správní orgán I. stupně vycházel z oznámení přestupku sepsaného ručně. Toto oznámení však neobsahuje číslo jednací a je opatřeno pouze nezřetelným podpisem ředitele městské policie. Tato osoba však přítomna zjištění a projednávání přestupku nebyla. Oznámení mohl sepsat pouze ten, kdo na místě zasahoval. Oznámení přestupku nadto ani nemůže být použito jako důkaz, neboť může toliko poskytovat předběžnou informaci o věci. Pokud jde o svědeckou výpověď pprap. M., má ji žalobce za nevěrohodnou. Správním orgánům pak žalobce vytýká, že uvěřily tvrzení svědka, ačkoliv se jeho výpověď odlišovala od svědecké výpovědí pprap. H., DiS. Dle žalobce nelze vyloučit, že strážníci žalobce obvinili bezdůvodně, neboť jsou hodnoceni podle výkonnosti. Žalobce trvá na tom, že se přestupku nedopustil, tedy že do úseku pl