5 As 140/2014 — Nejvyšší správní soud

54 A 83/2022- 159 - text 20 54 A 83/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. A. b) J. A. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Věrou Chandryckou sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 za účasti: 1) J. G. bytem X 2) R. K. bytem X 3) S. K. bytem X 4) I. Ž. 5) J. Ž. oba bytem X 6) M. Č. bytem X zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Janem Kořánem sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 7) K. G. bytem X 8) obec Vráž sídlem Květnová 344, Vráž o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2022, č. j. 043539/2022/KUSK-DOP/Svo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný k jejich odvolání částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Beroun, odboru dopravy a správních agend, (dále jen „městský úřad“) ze dne 20. 1. 2022, č. j. MBE/74773/2021/DOPR-MiD, ve věci odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích žalobců. 2. Dne 9. 1. 2020 podali vlastníci nemovitostí v chatové oblasti v obci Vráž [mimo jiné i osoby zúčastněné na řízení 1) 3), 4, 5) a 6)] žádost, aby na pozemcích parc. č. XA a XB (ve vlastnictví žalobců) a dalších navazujících pozemcích v katastrálním území V. u B. a obci X (pozn. soudu: všechny dále označené pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území) byla deklarována existence veřejně přístupné účelové komunikace a aby bylo žalobcům nařízeno odstranit z této komunikace pevnou překážku (plot a bránu). Na základě těchto žádostí městský úřad zahájil řízení o odstranění pevné překážky podle § 142 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rámci něhož bude řešena i existence veřejně přístupné účelové komunikace na výše uvedených pozemcích. 3. Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2020 městský úřad žalobcům nařídil, aby do 10 dnů z veřejně přístupné účelové komunikace odstranili pevnou překážku umístěnou na pozemcích parc. č. XA a XB. Na základě odvolání žalobců však žalovaný toto rozhodnutí dne 26. 1. 2021 zrušil a vrátil věc městskému úřadu k dalšímu řízení. 4. Dne 30. 8. 2021 podalo několik osob [mimo jiné i osoby zúčastněné na řízení 1), 2), 3) a 8)] žádost o určení, zda na pozemcích parc. č. XC, XD, XE a XF (dále též „cesta v ulici S.“ či „alternativní cesta“) existuje veřejně přístupná účelová komunikace. 5. Usnesením ze dne 9. 9. 2021 městský úřad rozhodl, že řízení o výše uvedených žádostech budou projednána a rozhodnuta ve společném řízení. 6. V rozhodnutí ze dne 20. 1. 2022 městský úřad (1) určil, že na pozemcích parc. č. XC, XD, XE a XF neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace a (2) nařídil žalobcům, aby do 10 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí odstranili nepovolenou pevnou překážku (2x oplocení s bránou) umístěnou na veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemcích parc. č. XA a XB. 7. K prvnímu výroku městský úřad konstatoval, že není sporu o tom, že cesta na pozemku parc. č. XC [úzký pruh (v nejužším místě 1,4 m) mezi pozemky soukromých osob, který patří obci] je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Sporné však bylo, zda se veřejně přístupná účelová komunikace nachází i na částech přiléhajících pozemků parc. č. XC, XD, XE a XF, které jsou ve vlastnictví soukromých osob. Podle městského úřadu tyto části pozemků takovou komunikací nejsou, neboť nebyl naplněn třetí znak veřejně přístupné účelové komunikace – předchozí souhlas vlastníků k obecnému užívání. Vlastníci těchto pozemků posunuli oplocení tak, aby rozšířili cestu na pozemku parc. č. XC. Podle jejich tvrzení se však dohodli na posunutí oplocení jen pro vlastní potřebu. Tato cesta v ulici S. začala být využívána ostatními osobami až v roce 2004, neboť žalobci zatarasili cestu na svých pozemcích. Užívání ostatními osobami vlastníci tolerovali pouze dočasně, neboť obecným užíváním nově rozšířené cesty dochází ke značným škodám na jejich vlastnictví (zejména poškození oplocení projíždějícími automobily). Podle městského úřadu jsou proto části pozemků parc. č. XC, XD, XE a XF využívány na základě výprosy. 8. K druhému výroku městský úřad předeslal, že o určení veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích parc. č. XA a XB nelze vést deklaratorní řízení, pokud se lze vypořádat s touto otázkou v rámci řízení o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Pro rozhodnutí o odstranění pevné překážky je nicméně třeba nejprve zkoumat, zda cesta, z níž má být překážka odstraněna, je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Městský úřad dospěl k závěru, že cesta procházející i přes pozemky žalobců parc. č. XB a XA všechny znaky veřejně přístupné účelové komunikace naplňuje. Jedná se o (1) pozemní komunikaci podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a (2) účelovou komunikaci podle § 7 téhož zákona, (3) byl dán předchozí souhlas vlastníka pozemků a (4) cesta je nutnou komunikační potřebou. 9. Na základě místního šetření totiž městský úřad zjistil, že cesta je částečně zpevněná kamením, jsou na ní vyjeté koleje a je dostatečně široká pro využití nákladními i osobními vozidly (cca 3 m až 3,8 m, v místě umístění překážky od 3,8 m do 4,2 m). Dále městský úřad zdůraznil, že posuzuje charakter cesty před umístněním pevné překážky v roce 2004, tedy před tvrzeným neoprávněným zásahem. Na základě leteckých snímků z roku 2003 a 2006 lze porovnat, že v roce 2003 byla cesta zřetelně užívána vozidly (vyjeté koleje jsou patrné ve sporné části ve stejné intenzitě jako v jiných částech cesty) a v roce 2006 již bylo umístěno oplocení. Užívání cesty do roku 2004 shodně potvrdili také ostatní účastníci řízení. Tímto byl naplněn první znak veřejně přístupné účelové komunikace. 10. Cesta před umístěním překážky sloužila ke spojení jednotlivých přilehlých nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, a proto se jedná o účelovou komunikace podle § 7 zákona o pozemních komunikacích. Tímto byl naplněn druhý znak veřejně přístupné účelové komunikace. 11. Ke třetímu znaku městský úřad konstatoval, že postačí konkludentní souhlas s veřejným užíváním, který je dán tehdy, pokud vlastník po dlouhou dobu toleruje užívání pozemku veřejností a nic zjevného proti tomu nečiní. Žalobci nabyli sporné pozemky v roce 2000. V kupní smlouvě je mimo jiné uvedeno, že převáděný pozemek je veden ve zjednodušené evidenci a jeho hranice v terénu nejsou zřetelně vyznačeny. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že prodávající prodává pozemek se všemi právy a povinnostmi a že na pozemku neváznou žádné právní vady, např. zástavní práva, služebnosti, věcná břemena apod. 12. V době převodu práva k pozemku byla celá dopravní cesta obecně užívaná, jak shodně potvrdili ostatní účastníci řízení. Cesta je zřetelná v celé své délce také z leteckých map z let 1938, 1951 a 1961, které jsou dostupné v národním archivu leteckých měřických snímků na internetových stránkách www.cuzk.cz a které jsou založeny ve spise. Na leteckých mapách jsou zachyceny také budovy, k jejichž dopravní dostupnosti cesta sloužila, a jednotlivá políčka, která byla z cesty obhospodařována. Podle městského úřadu lze tedy s jistotou konstatovat, že dopravní cesta zde existovala, a to od nepaměti (minimálně od roku 1938), přestože nelze s jistotou určit datum vzniku veřejného užívání. Cesta byla používána po desítky let bez aktivního bránění původních vlastníků, a to i v době, kdy v této oblasti byly budovány stavby pro rekreaci. 13. Dále městský úřad poukázal na to, že existence veřejně přístupné účelové komunikace je zmíněna i v rozhodnutí místního národní výboru z roku 1966 (pozn. soudu: rozhodnutí se týkalo oplocení pozemku parc. č. X, který ke sporné cestě přiléhá v její východní části), ve kterém je uvedeno, že „oplocení podél veřejné cesty musí být provedeno, aby veřejná cesta byla nejméně 4 m široká“. Také vzhledem k širokému okruhu uživatelů cesty nemohli mít ani vlastníci předmětných pozemků po celou dobu užívání cesty přehled o tom, kdo konkrétně ji užívá. Podle městského úřadu tedy byl dán předchozími vlastníky konkludentní souhlas k užívání cesty jakoukoli osobou, a došlo tedy k věnování k užívání podle veřejného práva. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 19. 4. 2017, č. j. 2 As 282/201654, je doba tří let dostatečně dlouhá na to, aby vlastník relevantním způsobem vyjádřil své stanovisko k užívání pozemku. Neučiní-li tak, dojde k udělení konkludentního souhlasu se vznikem veřejně přístupné účelové komunikace. 14. K námitce žalo