10 As 240/2016 — Nejvyšší správní soud

50 A 13/2023- 138 - text 20 50 A 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: JUDr. J. S. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Fialou sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2023, č. j. 083556/2023/KUSK/ OSŽSP/ZAV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá otázkou, zda žalobce spáchal dopravní přestupek spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Klíčové je rovněž posouzení, zda žalobce jednal zaviněně i za situace, kdy třetí osoba bez jeho vědomí disponovala s jeho datovou schránkou, do které mu správní orgány zasílaly veškeré písemnosti. II. Průběh řízení před správními orgány 2. Dne 3. 1. 2022 policejní hlídka zastavila na 53. km silnice č. I/4 ve směru jízdy na Prahu motorové vozidla tov. zn. Mercedes-Benz, reg. zn. X, jehož řidičem byl žalobce. Při této silniční kontrole byla žalobci uložena příkazem na místě pokuta 500 Kč za překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec. Policie však později zjistila, že v době řízení motorového vozidla nebyl žalobce držitelem řidičského oprávnění. Žalobci byl totiž na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. 2. 2019, č. j. MHMP 353671/2019/Vaš (dále jen „rozhodnutí magistrátu“), ve spojení s rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 28. 1. 2020, č. j. 135/2020-160-SPR/6 (dále jen „rozhodnutí ministerstva dopravy“), s účinností od 30. 1. 2020 uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a to za skutek, k němuž došlo již dne 7. 9. 2017. Výkon tohoto trestu byl pozastaven dne 23. 3. 2020, kdy Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 A 14/2020-88, přiznal odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí ministerstva dopravy. Výkon trestu následně pokračoval od 9. 9.2021, kdy městský soud žalobu rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č. j. 1 A 14/2020-120 (dále jen „rozsudek městského soudu“), pravomocně zamítl, a skončil až 20. 7. 2022. Kasační stížnosti proti tomuto rozsudku městského soudu odmítl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. 6 As 297/2021-28. Na základě těchto poznatků policejní orgán zrušil v přezkumném řízení původně uložený příkaz na místě a následně pro týž skutek zahájil vůči žalobci úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Tato věc ale byla podle § 159a odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) odložena a odevzdána Městskému úřadu Příbram (dále jen „MěÚ Příbram“) k projednání přestupku (usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, ze dne 8. 12. 2022, č. j. KRPS-60260-55/TČ-2022-011171-OKT). Podle policie se na základě úkonů učiněných v přípravném řízení neprokázalo, že by žalobce úmyslně porušil uložený zákaz řízení. O pokračování zákazu řízení v důsledku zamítnutí správní žaloby proti rozhodnutí ministerstva dopravy, totiž nebyl žalobce ze strany své zástupkyně Mgr. M. A. řádně informován. Zákaz řízení byl do evidenční karty řidiče zapsán až 17. 2. 2022, a proto se na něj nepřišlo hned při silniční kontrole dne 3. 1. 2022. 3. MěÚ Příbram následně proti žalobci zahájil řízení vydáním příkazu ze dne 11. 1. 2023, který však byl na základě odporu žalobce zrušen a ve věci byla opakovaně nařizována jednání, která však byla k žádostem žalobce opakovaně odročována, až nakonec proběhlo jednání v žalobcově nepřítomnosti. Na základě výsledku ústního jednání MěÚ Příbram rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023, č. j. MeUPB 46981/2023/Nep (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“) neboť v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Za tento přestupek byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 25 000 Kč a zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Žalobci byla dále uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Podle městského úřadu žalobce spáchal přestupek z nedbalosti, neboť měl a mohl vědět, že ke dni 3. 1. 2022 nedisponoval platným řidičským oprávněním. Žalobce si byl vědom toho, že probíhá před městským soudem řízení, které má bezprostřední vliv na výkon zákazu řízení uloženého správními orgány. Pro účely uvedeného soudního řízení si žalobce dobrovolně zvolil zástupkyni, která měla hájit jeho práva. Pokud tak zástupkyně neučinila, nejedná se o okolnost, která by mohla žalobce vyvinit z jeho protiprávního jednání. Bylo pouze na odpovědnosti žalobce, aby si zajistil řádné hájení svých práv. V této souvislosti MěÚ Příbram upozornil, že žalobce byl v průběhu přestupkového řízení pasivní, opakovaně se omlouval z nařízených ústních jednání a k věci se nijak nevyjádřil. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které ani na výzvu městského úřadu nedoplnil. V návaznosti na to žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 7. 2023, č. j. 083556/2023/KUSK/ OSŽSP/ZAV (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry městského úřadu. 5. Proti napadenému rozhodnutí nyní žalobce brojí žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). III. Obsah žaloby 6. Žalobce v žalobě namítá, že správní orgány vůbec neposoudily otázku zavinění, a jejich rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. Správní orgány pouze obecně konstatovaly, že žalobce jednal nedbalostně, což však podstata údajného přestupku vylučuje, neboť řidič si musí být vědom toho, že nedisponuje řidičským oprávněním. Žalobce však o zákazu řízení motorových vozidel ke dni 3. 1. 2022 nevěděl, jelikož ho jeho zástupkyně Mgr. M. A. v rozporu s právními předpisy neinformovala o vydání rozsudku městského soudu. Mgr. M. A. tak nedostála svým zákonným povinnostem advokátky chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Stejně tak Mgr. M. A. se žalobcem nekonzultovala podání kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu, která byla napsána špatně po faktické i formální stránce, a proto ji NSS odmítl. Kromě toho měla Mgr. M. A. přístup do datové schránky žalobce a zcela neopodstatněně mu zatajila další písemnosti týkající se jeho trestního stíhání. Na Mgr. M. A. podal žalobce žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, které Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 8 C 363/2022-17, vyhověl. 7. Žalobce rovněž namítá, že pro totožný skutek byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 39 T 6/2023 (dále jen „rozsudek OS pro Prahu 7“), podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Napadené rozhodnutí je tudíž nezákonné z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté (ne bis in idem). 8. Žalobce má dále za to, že správní orgány při posouzení věci nezohlednily polehčující okolnosti. Podle žalobce je navíc uložený trest zcela neodůvodněný a nepřiměřený. Správní orgány zejména nijak nezkoumaly možné následky uloženého trestu na zdraví žalobce, ani na výkon jeho povolání. 9. Pro posouzení věci žalobce konečně pokládá za podstatné nové skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. Dne 8. 9. 2023 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou, která mu tvrdila, že mu byl znovu – a to prvostupňovým, resp. napadeným rozhodnutím – uložen zákaz řízení. Ani o tomto trestu a jemu předcházejícímu přestupkovému řízení žalobce nic nevěděl. Tato situace vznikla opět kvůli pochybení Mgr. M. A., která žalobci prostřednictvím vzdáleného přístupu neoprávněně otevírala jeho datové zprávy a mazala notifikace o nich v jeho soukromém e-mailu, a v zásadě mu tak ukradla identitu. Je v podstatě štěstím v neštěstí, že policejní hlídka kontrolovala žalobce počátkem září, kdy ještě byla zachována lhůta pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, a může tak dojít k jeho nápravě. Mgr. M. A. se žalobci za svá pochybení omluvila s tím, že trpěla psychickými potížemi. Kvůli uvedenému jednání podal žalobce na Mgr. A. trestní oznámení. IV. Obsah dalších vyjádření účastníků 10. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že každý účastník je odpovědný za volbu svého zástupce ve správním či soudním řízení. Případné pochybení zástupce (např. neinformování o výsledku řízení) nepředstavuje okolnost, která by mohla žalobce vyvinit z jeho protiprávního jednání, pouze můžu ovlivnit konkrétní formu zavinění. Žalobce o uloženém zákazu