41 Af 3/2023 – Krajský soud v Praze

41 Af 3/2023- 54 - text 9 41 Af 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudce Miroslava Makajeva a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobkyně: EKO Logistics s.r.o., IČO 26710170 sídlem Tyršova 68, 281 26 Týnec nad Labem zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem sídlem Sluneční náměstí 2588/14, 158 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2022, č. j. 45497/22/5300-22444-707622, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 11. 2021, č. j. 4676917/21/2111-50523-202376, kterým správce daně zastavil řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období měsíce července 2018 (dále jen „rozhodnutí za červenec 2018“), ze dne 30. 5. 2022, č. j. 3250510/22/2111-50523-202376, kterým správce daně zastavil řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce ledna 2018 (dále jen „rozhodnutí za leden 2018“), ze dne 30. 5. 2022, č. j. 3249530/22/2111-50523-202376, kterým správce daně zastavil řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce února 2018 (dále jen „rozhodnutí za únor 2018“) a ze dne 30. 5. 2022, č. j. 3250899/22/2111-50523-202376, kterým správce daně zastavil řízení zahájené podáním dodatečného daňového přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce března 2018 (dále jen „rozhodnutí za březen 2018“) (společně též jen „rozhodnutí správce daně o zastavení řízení“). 2. Žalobkyně uvedla, že společnost Muramax RHP (dále jen „Muramax“) se účastnila poskytování pracovní síly v řetězci, který byl stižen daňovým podvodem, což vedlo žalobkyni k povinné obezřetnosti, na jejímž základě podala dodatečná přiznání k DPH, v nichž byly uplatněny nároky pravděpodobně zasažené daňovým podvodem ve vztahu k plněním přijatým žalobkyní od Muramax. Na základě těchto skutečností podala žalobkyně dne 4. 2. 2020 žalobu na Muramax o zaplacení částky odpovídající daním, které žalobkyně odevzdala formou dodatečných přiznání správci daně (řízení vedeno Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 9 C 42/2020). V této žalobě žalobkyně navrhovala, aby Okresní soud v Kolíně provedl tzv. Axel Kittel test a tím ověřil, zda existoval daňový podvod a byla za něj odpovědná Muramax, se závěrem, že tak žalobkyni způsobila škodu ve výši DPH a daně z příjmů, které žalobkyně vrátila správci daně, kterou byla povinna žalobkyni zaplatit. 3. Žalobkyně tvrdí, že jediným důvodem pro podání dodatečných přiznání v roce 2019 na daň vyšší byla obezřetnost žalobkyně, kterou způsobilo sdělení Policie ČR, a posléze prohloubily závěry správce daně z daňové kontroly Muramax. Žalobkyně má za to, že po dobu soudního sporu vedeného Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 9 C 42/2020 neběžela lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Správce daně proto nebyl oprávněn zastavit řízení o dodatečných přiznáních podaných v roce 2022 z důvodu marného uplynutí prekluzivní lhůty a žalovaný nebyl oprávněn napadeným rozhodnutím rozhodnutí správce daně o zastavení řízení potvrdit. 4. Podle žalobkyně situaci podstatně změnilo rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, č. j. 10220/22/5300-22441-708274, které označilo postup správce daně při doměření daní Muramaxu za nezákonný, proto se žalobkyně domáhala vrácení DPH za leden až březen 2018 a daně z příjmů od 1. 5. 2017 do 30. 4. 2018, když vzniklou situaci způsobil správce daně svým neodborným výkonem státní moci. 5. Žalobkyně se ztotožnila s judikaturou citovanou žalovaným a uvedla, že soudní řízení musí být nezbytné pro stanovení daně, pokud má stavět lhůtu podle § 148 odst. 4 písm. d) daňového řádu [žalobkyně mínila pravděpodobně písm. b) tohoto ustanovení, neboť pod písmenem d) je uvedeno zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav, avšak k tomuto bodu se argumentace žalobkyně nikterak nevztahuje – pozn. soudu]. Žalovaný se ovšem podle žalobkyně nijak nezabýval tím, jak má postupovat plátce, když ho jeho dodavatel zavleče do daňového podvodu. Žalobkyně na rozdíl od daňových orgánů nemá kompetence, aby zjistila, jak byl vytvořen dodavatelsko-odběratelský řetězec a kde zmizela daň a zda tak byly splněny podmínky tzv. Axel Kittel testu. Žalobkyně se proto zcela spolehla na trestní oznámení, které jí správce daně poskytl a nezbytnost soudního řízení lze posuzovat jen k jeho obsahu, protože jiné informace žalobkyně od správce daně neměla. Aby se žalobkyně domohla vrácení daně, kterou Muramax podle správce daně „zašantročila v podvodné struktuře dodavatelů“, musela Muramax k vrácení daně vyzvat, což učinila. Avšak Muramax vrácení odmítla, proto ji musela žalobkyně o vrácení zažalovat. Podle žalobkyně je soukromoprávní žaloba jedinou možností k repatriaci daně (k tomu odkázala na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. 10. 2022 Humda, C-394/21). 6. Žalobkyně navrhovala zrušit i rozhodnutí správce daně o zastavení řízení. 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje ji zamítnout. Jelikož je žalobní námitka obdobná jako odvolací námitka, s níž se vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že na vypořádání trvá. Žalovaný dále zdůraznil, že aby se stavěla lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu, musí jít o soudní řízení nezbytné pro stanovení daně. Musí se tak jednat o soudní řízení, ve kterém jsou řešeny skutečnosti, které mají vliv na správné stanovení daňové povinnosti. Žalovaný pak stejně jako v napadeném rozhodnutí citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 76/2017-45, ve kterém je uvedeno, že aplikace § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu má své limity, protože soudy řeší mnohé otázky, které mohou mít v konečném důsledku vliv na správné stanovení daně, avšak ne každé takové rozhodnutí může vyvolat stavění lhůty pro stanovení daně. Dotčené ustanovení se proto aplikuje jen v řízeních, která mají zásadní význam pro stanovení daně. 8. Žalovaný poukázal na to, že v případě řízení vedeného Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 9 C 42/2020 se jednalo o civilní řízení vedené mezi žalobkyní a Muramax o zaplacení částky odpovídající DPH, kterou žalobkyně společnosti Muramax uhradila společně s kupní cenou za přijaté plnění a kterou si žalobkyně nárokuje proto, že se domnívá, že neměla nárok na odpočet daně, když ji Muramax zavlekla do podvodu na DPH. Žalovaný setrval na názoru, že se nejedná o řízení, jehož vedení by stavělo běh lhůty pro stanovení daně, neboť v něm nebyly vůbec řešeny skutečnosti, které by mohly mít vliv na výši daňové povinnosti žalobkyně, natož aby byly pro stanovení daně nezbytné. 9. Žalobkyně dne 11. 4. 2025 doplnila žalobu o aktuální judikaturu NSS. Upozornila na usnesení NSS ze dne 8. 4. 2025, č. j. 2 Afs 234/2022-58 (dále též „usnesení druhého senátu“), kterým druhý senát postoupil věc rozšířenému senátu a ve kterém upozornil na rozpornou judikaturu NSS ohledně vyhodnocení dopadu civilního řízení na stavení lhůty podle § 148 odst. 4 písm. d) daňového řádu. Konkrétně druhý senát upozornil na rozporné závěry v rozsudcích ze dne 25. 8. 2016, č. j. 3 Afs 243/2015-28, a ze dne 16. 8. 2018, č. j. 7 Afs 220/2018-32. Žalobkyně očekává, že s ohledem na více možných výkladů upřednostní soud ten pro žalobkyni příznivější. Současně navrhla k důkazu rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 9. 2022, č. j. 9 C 42/2020-403, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, č. j. 25 Co62/2023459. Skutková zjištění 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že správce daně rozhodnutím ze dne 10. 11. 2021, č. j. 4676917/21/2111-50523-202376, zastavil řízení zahájené dodatečným daňovým přiznáním za červenec 2018 podaným dne 15. 9. 2021 (na daň vyšší, než je poslední známá daň o 28 Kč), neboť zákonem stanovená lhůta pro toto zdaňovací období uplynula dne 27. 8. 2021. 11. Proti výše uvedenému rozhodnutí správce daně ze dne 10. 11. 2021 o zastavení řízení podala žalobkyně dne 1. 12. 2021 odvolání, ve kterém namítala, že správce daně neuvedl, proč neaplikoval lhůtu podle § 148 odst. 1 daňového řádu modifikovanou předchozím dodatečným daňovým přiznáním a dále nesdělil, proč neaplikoval lhůtu podle § 148 odst. 5 daňového řádu. Žalobkyně v odvolání citovala z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 8. 2007, č. j. 1 A