47 Ad 22/2025 – Krajský soud v Praze

47 Ad 22/2025- 38 - text 5 47 Ad 22/2025 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: T. R., narozená X trvale pobytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 5. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 14. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zvýšila žalobkyni od lednové dávky 2025 starobní důchod z důvodu valorizace a rozhodla, že žalobkyni bude společně s první zvýšenou dávkou poukázán doplatek důchodu za období ode dne 1. 1. do 5. 1. 2025. 2. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně začala pobírat starobní důchod v roce 2015 ve výši tehdy pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. V následujících letech žalovaná důchodové dávky žalobkyně řádně navyšovala z důvodu valorizace v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a příslušnými prováděcími právními předpisy. Naposledy k valorizačnímu zvýšení důchodových dávek došlo prvostupňovým rozhodnutím dle § 67 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s nařízením vlády č. 282/2024 Sb., které upravuje konkrétní parametry valorizace důchodu ode dne 1. 1. 2025. Výpočet navýšení byl proveden zcela v souladu s uvedenými právními předpisy a námitky proti prvostupňovému rozhodnutí proto nejsou důvodné. Nad rámec uvedeného žalovaná konstatovala, že se nezabývala opakovanými tvrzeními žalobkyně týkajícími se vyklizení nemovitých věci a exekučních řízení, jelikož se netýkají otázky dávek důchodového pojištění. 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 5. Z obsáhlé žaloby a dalšího podání žalobkyně, kterým reagovala na výzvu soudu, kterou se soud snažil zjistit skutečné bydliště žalobkyně, vyplývá, že žalobkyně žádným konkrétním způsobem nebrojí proti samotné valorizaci starobního důchodu řešené v rámci prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Soud z žaloby pochopil, že žalobkyně ohledně svých důchodových dávek namítá, že starobní důchod jí dlouhodobě není přiznán ve výši, která jí po právu náleží. Podle svých tvrzení žalobkyně v roce 1974 utrpěla pracovní úraz (patrně související s jejím zaměstnáním u X) s trvalými následky, který měl dle jejího názoru vést k uznání plné, nikoliv částečné invalidity, a posléze k přiznání vyššího starobního důchodu, který je od invalidního důchodu odvozen. To se bez ohledu na valorizaci mělo promítnout i do výše starobního důchodu stanoveného prvostupňovým, resp. napadeným rozhodnutím. Ona a její syn (L. R.) byli v roce 2006 nezákonně (bez soudního rozhodnutí) vyklizeni z nájemních prostor v Třinci, kde se nacházely i lékařské zprávy dokládající žalobkynin nárok na plný invalidní důchod. Tomu se její syn nemohl bránit, neboť se předtím zranil při nezaviněné autonehodě. Z pronajatých prostor byl žalobkyni a jejímu synovi odcizen majetek. Žalobkyně v rámci podané žaloby požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. 6. Soud při prověřování splnění procesních předpokladů věcného projednání žaloby dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná. 7. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 8. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 9. Citované ustanovení § 68 písm. f) bylo do s. ř. s. vloženo na základě zákona č. 284/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Již předtím ovšem judikatura dovodila, že žalobu (resp. kasační stížnost) lze odmítnout i pro zneužití práva. Z jejích závěrů tak lze vycházet i při výkladu § 68 písm. f) s. ř. s. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) konkrétně konstatoval, že pouhá skutečnost, že žalobce vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat žalobu, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, které NSS následoval v řadě dalších, např. ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 133/2023-7 či ze dne 17. 7. 2023, č. j. 5 As 112/2023-7). 10. V projednávané věci jsou podání žalobkyně tvořena proudem poměrně nesouvislých a obtížně srozumitelných tvrzení o neplatnosti nespecifikovaných právních jednání a porušení nejrůznějších žalobkyniných práv a ustanovení právních předpisů (včetně jejich obsáhlých citací), k nimž mělo dojít v posledních 48 letech. Skutkově je žalobkyně spojuje prakticky výhradně s pracovním úrazem, který měla utrpět v roce 1974 s vážnými a trvalými následky a s vyklizením nájemních prostor v Třinci (kde se měly nacházet mj. důkazy o jejím zdravotním stavu a majetek, jenž byl jí a jejímu synovi odcizen, který se tomu nemohl bránit, neboť se zranil při dopravní nehodě v roce 2006). Domnívá se, že po úrazu měla mít nárok na vyšší (plný) invalidní důchod a v návaznosti na to i na vyšší starobní důchod. 11. Soudu je z vlastní činnosti, z žalob a rozhodnutí vyžádaných v řízení sp. zn. 53 Ad 2/2025 od Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) v řízeních vedených pod sp. zn. 2 Ad 13/2023 a 19 Ad 27/2022 a z veřejně dostupné databáze soudních rozhodnutí na webových stránkách NSS známo, že žaloby obsahující obdobnou argumentaci (co do její formální úrovně i skutkového základu) žalobkyně podává opakovaně. Jen u zdejšího soudu bylo od roku 2022 zahájeno větší množství řízení (např. 43 Na 10/2022, 46 Ad 10/2022, 47 Ad 23/2024, 54 A 61/2023, 53 Ad 30/2024, 53 Ad 2/2025, 58 Ad 3/2023 a nynější věc) proti různým úkonům veřejné správy, jejichž leitmotivem je pracovní úraz z roku 1974 a (údajně) nezákonné vyklizení, na něž žalobkyně „nabaluje“ další namítané nezákonnosti (opět obtížně srozumitelné). 12. Žalobkyně (stejně jako v nynější věci) zejména pravidelně napadá rozhodnutí žalované o zvýšení (tzv. valorizaci) jejího starobního důchodu vydaná dle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „organizační zákon“), popř. i samotná oznámení o valorizaci. U zdejšího soudu žalobkyně takto napadla valorizaci od června 2022 (46 Ad 10/2022; postoupeno městskému soudu, který vede řízení pod sp. zn. 19 Ad 27/2022), září 2022 (58 Ad 3/2023; žaloba odmítnuta pro zneužití práva), června 2023 (53 Ad 30/2024; postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 4 Ad 6/2024) a ledna 2024 (47 Ad 23/2024; taktéž postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 2 Ad 19/2024). U městského soudu se žalobkyně dále domáhala zrušení rozhodnutí o valorizaci od (patrně) ledna 2017 (1 Ad 15/2017), ledna 2018 (13 Ad 21/2018), ledna 2020 (3 Na 110/2020) či ledna 2023 (2 Ad 13/2023; a to soud ani není schopen dohledat veškeré žaloby, neboť nemá přístup k databázi řízení vedených u městského soudu). Společným znakem všech žalob (vyjma věci 1 Ad 15/2017, u které to soud nebyl schopen ověřit) je opět tvrzení o pracovním úrazu v roce 1974, popř. o nezákonném vyklizení v roce 2006. 13. Soudy přitom žalobkyni opakovaně vysvětlily, že tyto skutečnosti nemají žádnou relevanci pro zvyšování důchodů v závislosti na růstu cen a růstu mezd podle § 67 zákona o důchodovém pojištění (valorizaci). O valorizaci důchodu v jednotlivých věcech rozhoduje žalovaná bez návrhu (z úřední povinnosti). Nejedná se o nové posouzení nároku na důchod, již dříve vzniklého, nýbrž o nové určení výše důchodů dle příslušného nařízení vlády. Původní výše důchodu je tak pouze přepočítána, resp. zvýšena o výši parametrů výpočtu důchodů, které jsou uvedeny v nařízení vlády. Žalovaná tedy nezkoumá žalobkynin zdravotní stav, zda i nadále splňuje předpoklady pro přiznání částečného invalidního důchodu. Ten již byl předmětem soudního zkoumání (rozsudku NSS č. j. 4 Ads 124/2012-44). Rozhodnutí o valorizaci důchodu je pouhým matematickým přepočtem předchozího důchodu v důsledku zvýšení hodnot jednotlivých parametrů rovnice pro výpočet výše důchodu. Důkazy týkající se údajně nezákonného vyklizení, resp. veškeré žalobkyní navrhované důkazy nesouvisí s projednávanou věcí (viz rozsudky městského soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. 13 Ad 21/2018-142, bod 6 a 8, ze dne 14. 9. 2023, č. j. 19 Ad 27/2022-161, body 23, 27, 31, 35 a 36, a ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2 Ad 1